S důchody se dá nejen hýbat, ale také pěkně zamávat
Mandatorní vydaje státního rozpočtu se prý nemohou měnit, protože jsou mandatorní. To jsme slýchali dlouhá léta. Vždy ale platilo, že to jde, když se chce nebo musí. Naše spořivá vláda, která si místo rozpočtového deficitu raději půjčuje, nyní od koaličních Pirátů obdržela návrh, že by se zpětně zespravedlnily důchody těm, kteří loni za zvýhodněných podmínek vstoupili do předčasného důchodu a díky mimořádným valorizacím v mimořádné inflaci si tak mimořádně k důchodu přilepšili. Že by se jim následující příští valorizace jakože zkrátily, aby na tom nebyli lépe, než důchodci řádní.
Fakticky jde o část důchodové reformy s retrospektivním účinkem. Několik desítek tisíc lidí tehdy využilo příznivé okolnosti, vytvořené vládou, v nejlepší důvěře ve spravedlnost zákona. Ocitli se ve správném věku na správném místě, to už se stává. Teď pro ně Piráti žádají spravedlnost, důchody se jim mají snížit. To se, bohužel, už také stává. Ústavní soud letos v lednu zamítl žalobu na zrušení mimořádné valorizace důchodů, přijaté v legislativní nouzi a také platné zpětně.
Na státem vyplácený důchod se prý nemá spoléhat, bude čím dál nižší. Tedy relativně, vzhledem k životnímu standardu a průměrné mzdě. Lidé si mají na důchod sami šetřit. Ti, kdo tak učinili, zatím splakali nad výdělkem. „Účastnické fondy od roku 2013 dosáhly celkového zhodnocení prostředků účastníků průměrně ve výši 13,95 procenta /…/ to je cca 1,4 % ročně. Reálné zhodnocení, tj. po započtení inflace, je za posledních 11 roků v průměru záporných 24,34 procenta,“ vypočítal letos na jaře portál peníze.cz.
Ať se člověk o sebe postará sám. To může a měl by. Zákon o doplňkovém penzijním spoření (DPS) byl přijat v roce 2013, dnes už máme jeho 16. verzi. To samo o sobě je skvělý podnět si tam spořit 40 let s nadějí, že z toho budu 21,5 roku jako stařec žít. Jeho nynější zásadní lapsus spočívá v tom, že mnoho účastníků uzamyká do systému, ve kterém si nepřáli být, a to až do splnění nových podmínek pro výplatu při odchodu ze systému. Jedním z ustanovení je ukončení výplaty státního příspěvku lidem, kteří už jsou v důchodu. To je další retroaktivní podraz.
Stejnou důvěru si nyní buduje státní důchodový systém, tak zvaný 1. pilíř. Že prý omezení výplaty důchodů je nutné, aby se nezhroutil napřed důchodový účet, pak i celý státní rozpočet. V první řadě žádný důchodový účet neexistuje. Důchody jsou výdajem státního rozpočtu a důchodový účet je jen bilance mezi příjmy z důchodového pojištění a vydaji na důchody. Z toho vyplývá další poučení, že důchody nejsou sociálním výdajem, jak se tvrdí, ale pojistným plněním.
Za zhroucením tohoto pojistného prý stojí předpovídaný demografický vývoj. Počet pracujících na počet důchodců klesá. Není to pravda. Počet poplatníků na jednoho nepracujícího důchodce již téměř 25 let roste ze 4,5 milionu na 5,4 milionu, naproti tomu počet důchodců stagnuje kolem 2,3 milionu, jak vyplývá z posledního sčítání lidu. Relativně tedy počet pracujících stoupl z 1,95 na současných 2,35 na jednoho nepracujícího důchodce. A demografický výhled? Počet žáků základních škol po propadu na historické minimum v roce 2010 je již od roku 2022 zpět nad 1 milionem jako byl v 90. letech minulého století (a počet učitelů je na svém historickém maximu: v 90. letech jich bylo pouze 70 tisíc, aktuálně kolem 90 tisíc). Předvídat demografický vývoj je ošidné. Stále se hrozí snížením porodnosti, ale co když naopak stupne? Nebo imigrace? S trochou potměšilosti: stačí jeden pořádný black-out a máme tady baby-boom jako když střelí. To už se také stalo.
V minulém volebním období se sněmovna většinově (vládní koalice i tehdejší opozice ODS) přihlásila k tomu, že důchody je třeba navýšit nad zákonnou valorizaci a současně i zrušit superhrubou mzdu a zvýšit základní slevu na poplatníka. Protože se zdálo být neúnosné, že by průměrný důchod měl klesnout pod 50 procent průměrné čisté mzdy, když v roce 2000 to bylo 58 procent.
Aktuálně současná vládní koalice občanům sděluje, že důchody již nebudou růst stejným tempem jako mzdy, jako tomu bylo v minulých 25 letech, a že za 25 let bude průměrný důchod pod 50 % průměrné čisté mzdy a nižší než minimální mzda, což doposud nikdy v minulosti nebylo.
Vláda nám tedy oznamuje, že za 15 až 25 let stát nezvládne to, co zvládl před 25 lety, tedy snížení počtu poplatníků na 1,95 na jednoho důchodce, jako tomu bylo v roce 2000.
Bude to mít ještě jeden efekt. Snižování náhradového poměru důchodů k průměrné mzdě povede k dalšímu chudnutí starých lidí. Stát možná ušetří na pojistném plnění (důchodech), ale porostou mu skutečné sociální výdaje. Letos neziskové a sociální organizace evidují 1,3 milionu lidí ohrožených energetickou chudobou. Vynecháme-li ten nesmyslný přívlastek, nahlédneme skutečný stav věcí: 10 procent obyvatel je ohroženo chudobou. Nejvíce mladé rodiny s dětmi, samoživitelé a – staří lidé. Odhaduje se, že po zavedení emisních povolenek na bydlení a dopravu přibyde dalších 800 tisíc chudých občanů.
Příspěvků na bydlení se podle tabulek ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) v roce 2022 vyplácelo 171 399, loni 215 288 měsíčně, údaje jsou za 1 měsíc, konkrétně listopad. V penězích to stouplo ze 795,56 mil. Kč na 1,34 miliardy korun. Měsíčně. To jen pro představu, co jsou to ty státní úspory.
Takže si lidé musejí šetřit? Na důchod by lidé měli mít naspořeno alespoň 2 miliony korun. Touto částkou však disponují sotva 4 procenta obyvatel, ukázal loňský průzkum České spořitelny. Statistiky ukazují, že 36 procent Čechů, kteří si vytvářejí dlouhodobou rezervu, má naspořeno méně než 100 tisíc korun a 18 procent dokonce méně než 50 tisíc korun. Jen 10 procent střadatelů ve 3. pilíři, tedy v rámci důchodového penzijního spoření (DPS), si spoří částku vyšší než 1000 korun měsíčně. Průměrný věk při uzavření smluv v rámci finanční poradenské skupiny Partners činí 40,3 roku. Klienti poté v průměru odejdou z doplňkového penzijního spoření s částkou kolem 80 000 korun.
Stabilita, spolehlivost, pojištění a spoření na 40 let dopředu? Pro juniorní důchodce perspektiva nahovno.
