Prestiž povolání a životní zkušenost jsou rozdílné věci
Je to milé číst si v průzkumech, že se zvýšila prestiž zdravotníků, řemeslníků a dalších „ručních prací“. Nejnověji se ptalo Centrum pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR (CVVM) a zjistilo, kromě výše uvedeného, že nadále nejvýše v žebříčku oceňovaných povolání si stojí lékaři a vědci. Nejméně oceňovaní jsou například uklízečky a stavební dělníci.
Jenže, jedna věc je „názor“, tedy zkoumané „veřejné mínění,“ druhá věc je životní praxe. Jo, když po uklízečce zůstane svinčík pod rohožkou, chápu. Ale když týden co týden jsou všechna okna průhledná, schody do jednoho zametené, výtah se blýská a dům voní po levanduli, s úsměvem a rád se s paní uklízečkou nebo panem uklízečem pozdravíte na chodbě. Také stavební dělník může být nemehlo a netáhlo. Nebo vám pomůže stavět, opravit, vyzdít, nahodit, vydláždit, nebo jen prostě složit fúru písku tak, aby byl po ruce a zároveň nikomu nepřekážel. Ten písek. Dost možná ani neumí pořádně česky, ale dostane, kromě výplaty, ještě večeři a lahváče na cestu. Ten dělník.
Každá práce, i ta zdánlivě nejjednodušší, má své taje, grify, dovednosti, rutinu, fortel. Každá skrývá určitý um, nemusí pro to být zrovna nadání, i když někdy rozhodně není na škodu, ale u každé, kterou chce člověk dělat dobře, musí poznat její tu hlubší, ondy drobná „tajemství“. Profesionál, který je odhalí a není líný je užívat, se pak dočká vysoké prestiže. Jeho pověst jde od úst k ústům, od domu k domu, od městečka k městu. Ať už je to autoklempíř, elektrikář, zedník, zubař nebo advokát.
Nebo prodavačka. Další povolání ze suterénu prestižního žebříčku CVVM. Představíte si paní nebo pána v hypermarketu, posouvajícího zboží z pásu přes pipoše-pokladnu dál na pás nebo tam někam, odkud si vy musíte kousky pěkně hbitě odebírat, jinak… Ale třeba vaše manželka vám vysvětlí, proč si boty chodí kupovat právě do toho jediného krámku: milá, ochotná prodavačka, poradí, snese klidně šest párů na vyzkoušení a usmívá se u toho. Uvědomíte si, že nakonec i v té obyčejné samoobsluze jsou pokladní, kterých si sotva všimnete, a prodavačka, kterou rádi vidíte. Třeba že s pípáním chvilku počká, než si poskládáte zboží do tašky. A to má prémie podle počtu „obsloužených“ zákazníků za minutu.
Prodávat je umění: dobře si ošacovat zákazníka, odhadnout, co asi chce a nač taky má, umět s ním jednat, znát zboží, poradit… jsou na to učební obory. Takoví prodavači a takové prodavačky – a obchody, kde obsluhují – budou mít prestiž zaručenu. Prodavač/ka zkrátka nemusí být jen součástkou digitální pokladny.
U některých povolání zase tu prestiž jaksi drtíme sami svými předsudky. Proč chybějí řidiči nákladních aut, nejen ve Velké Británii, ale také u nás? Protože v těch svých řvoucích obludách strašně škodí životnímu prostředí. Zboží patří na dráhu, ne na silnice. Dobrá, choďte si pro jogurty na nádraží do spěšnin…
Řidičství ztratilo svou romantiku a stalo se nejregulovanějším povoláním široko daleko. Řidič pracuje pod nepřetržitým dohledem všech policií Evropy, když je to řidič dálkový. Jejich průměrný věk je prý něco kolem 55 let, nic pro dnešní mládež.
Proti ostatním zemím si Češi méně váží svých zákonodárců, praví se v průzkumu CVVM. Je to paradox, protože být poslancem je jediné povolání, které je zároveň posláním a poslance jsme do toho poslali my, voliči. Je to povolání beze sporu náročné a vyčerpávající, když se dělá správně. Ale asi se to také dá docela dobře a za slušné peníze odfláknout. Nevím, nemohu soudit.
„V posledních letech si více vážíme těch, kteří se živí rukama. Doba lockdownů vynesla mezi velmi oceňované řemeslné profese jako instalatér, obkladač, truhlář nebo zámečník,“ říká Michal Novák z pracovního portálu Profesia.cz.
Teď o tom přesvědčte rodiče, kteří ze svých ratolestí musejí mít za každou cenu doktora nebo aspoň advokáta. Holčina by přitom byla ohromně šikovnou a kreativní kadeřnicí, kluk zase zručným tesařem a práce se dřevem ho baví víc než oxymoron a teorie relativity. Přesvědčte rodiče, že ty učňáky mohou být i docela dobré. A – milé ministerstvo školství – pročpak je těch řemeslníků tak málo?
