Každá voda steče z kopce dolů
Volby nedopadly nejlépe, ale předvídatelně. Umírněná pravice porazila Babišovo ANO a levici. Tak lze stručně shrnout výsledek, v němž nejvíce na procenta získala koalice Spolu a na třetím místě koalice PirátiSTAN, přičemž vlivem kroužkování získali Piráti a Zelení v Parlamentu jen symbolické zastoupení. Levice se do Sněmovny nedostala, ANO je druhé nejsilnější, ale samo, a SPD nebude hrát zásadní roli.
Obě koaliční uskupení už oznámila, že budou jednat o vytvoření společné vlády a vládní většiny v Parlamentu. Když se dohodnou, bude to fajn a hlasovací většinu dají pohodlně dohromady. Ale další jejich společná politická práce určitě nebude procházka růžovým sadem. Budou to vláda a parlament nepopulární, ostouzené. Mají před sebou řadu neodkladných úkolů: řešení inflace, bydlení, dostatku energie, cen energie, konsolidace státních rozpočtů a snižování zadlužení, řešení krize automobilového průmyslu a poklesu exportu, zároveň investice do zelené ekonomiky, do infrastruktury a zase do bydlení. To spěchá. A vedle Greenů také Evergreeny: vzdělávání, zdravotnictví, důchodová reforma, atd… A – poslední ve výčtu, ne významu – definice a obhajoba národních zájmů v mezinárodní politice, Evropskou unií počínaje.
Jakákoliv řešení se potáhnou. Koalice nebude homogenní, politici budou vzájemně ustupovat, neustupovat, kompromisovat, porušovat dohody. A to nejméně nadvakrát: ve vládě a v parlamentu. Leč, většina problémů, především těch aktuálních, je fatální, a tak doufejme, či raději předpokládejme, že koalice se přece jen zachytí nějakého společného ideového rákosu a k něčemu přijatelnému, co bude možné za řešení považovat, dospěje dříve či později.
Zásadní problém ale středopravé uskupení čeká hned při přebírání vládnutí. Pokud prezident Miloš Zeman povede nyní celý proces osobně, opět lze doufat, že se s koalicí domluví, že sám pochopí, že je na konci svých ambicí a politické dráhy a nechá věci se dít. Ale bude mít podmínky, třeba vztahy k Rusku a Číně (embarga, dostavbu Dukovan, aj.), a může mít i personální požadavky třeba na obsazení politických funkcí nebo výkonných funkcí v silových složkách státu. Pokud jednání fakticky povedou „Nývlt a Macháně“, budou požadavky tvrdší a hůře vyjednatelné. Začátky nové vlády a parlamentu tedy nebudou nijak snadné ani rychlé.
Ať tak nebo tak, může prezident trvat na svém dřívějším předsevzetí a sestavením vlády pověřit vůdce vítězné volební strany, dosavadního předsedu ANO a premiéra Andreje Babiše. Tím se buď jen prodlouží cesta k variantě 1a nebo 1b, nebo Babiš sestaví menšinovou vládu a vlády se ujme. Pak ale koaliční „opoziční“ většina bude muset nacházet více sebevědomí a více soudržnosti, aby tuto vládu donutila vládnout s rozumem a bez výstřelků, nebo ne dlouho. Koaliční protibabišovská nota se ocitne trošku mimo, ale mohla by ještě zafungovat jako druhý rákos a dodávat koalici o něco více dynamiky.
Věci mají přirozenou tendenci dopadat dobře. Tak i v tomto případě výsledek voleb dává dobrý základ k nalezení a uskutečňování správných řešení. Nebo skoro správných. Nebo o trochu lepších – a ani to nebude v naší situaci málo.
