První vánoční dárek přinesla ČNB. Na jásání je ale brzo
Těsně před vánočními svátky udělala Česká národní banka developerům radost snížením sazeb. Bohužel, problémů v ekonomice je víc než jen drahé peníze.
Mluvilo se o tom pořád a mnozí to vzývali jako začátek ekonomického obratu. Kdy Česká národní banka začne snižovat úrokové sazby? Stane se tak ještě do konce roku? Stalo se. Včera je snížila o čtvrt procentního bodu na 6,75 procenta.
Už pár týdnů se přitom z lůna centrální banky ozývaly neskutečně optimistické komentáře, podle nichž by se v příštím roce mohla inflace dostat pod dvě procenta dokonce už na jeho začátku. Zvláště realitní trh se předhání v tvrzení, že je třeba, aby lidé už začali kupovat nemovitosti. Protože jakmile sazby klesnou, ceny vystřelí nahoru.
Jenže…. Jako vždycky, je tu pár jenže. Sazby sice klesnou, ale ne tam, kde jsme je bývali zvyklí vidět před inflačním obdobím. Tedy mírně nad nulou a hypotéky zhruba do dvou procent. Obecně se čeká, že by příští rok mohly sazby centrální banky – tedy ne hypoték – klesnout tak někam kolem úrovně 4 procent.
Pravda, je to ve srovnání se současností motivační. Nicméně pořád to znamená, že si na hypotéce ve výsledku připlatíte desítky procent. Vždyť při současné sazbě kolem 6 procent za 30 let vrátí dlužník skoro dvojnásobek.
Především je tu ale celková mizerná situace české ekonomiky. O té se taky píše dost. Hlavně, že se vyčerpal model na spoléhání se na levnou práci. No, mnozí to říkali už před léty. Ale to se musí mainstreamová osa otočit, aby jim někdo popřál sluchu a pak řekl: „To teď říká každý.“
Z krátkodobého hlediska je velkým problémem hospodářská situace Německa. Poté, co tamní ústavní soud zablokoval peníze v eko fondu, má vláda velký problém poskládat rozpočet na příští rok. Nota bene ve chvíli, kdy se ministři financí eurozóny dohodli na zamezení dalšího růstu dluhů. Kdyby taková dohoda ale měla mít reálnou platnost, ne jako Pakt stability, na který se prostě kašle, musela by přijít hluboká recese, zvláště na jihu Evropy vysoká nezaměstnanost, a dokonce možná i nějaký ten státní bankrot. Což je nepředstavitelné, když mají chlapci a děvčata jednu společnou měnu.
Šéf Německého institutu pro ekonomický výzkum Marcel Fratzscher rovnou prohlásil, že reforma umožní další obcházení pravidel. Takže to nebude tak horké. Každopádně, než nějaký ministr popře sám sebe, většinou se chvíli tváří, jakože to myslí vážně.
(Jak to říkal Ladislav Smoljak, když popisoval Cimrmanovu filozofii externismu? „Autor vlastně zastává stanovisko, které zároveň vyvrací. To ještě tenkrát vzbudilo rozpaky.“ No ale dneska jsme dál.)
Do toho je tady obrovský čínský atak automobilového průmyslu. A ten je pro Německo sakra důležitý. Vždyť mezi největšími světovými automobilkami si to o prvenství s Toyotou rozdává Volkswagen a v první pětce jsou ještě Mercedes-Benz a BMW. Zatím se tam žádná čínská parta nedere. Ale dynamika jejich růstu, a hlavně v elektromobilitě, je obrovská.
Němečtí ekonomové mluví o zaostávání v takových oblastech, jako je vzdělání a kvalifikace. A Ursula von der Leyenová chce razantně zvyšovat daně. Fuj!
Tak co takhle před Vánoci trochu optimismu? Možná si ten optimismus naordinují v korporacích tak, že se podle něj zachovají a tím vlastně růst vyvolají. Nesmějte se, ono to docela funguje. Tak jako inflační očekávání dokáže vyvolat inflaci, může možná optimismus podnikatelských subjektů vyvolat růst. Když se bude investovat, tak ano. Otázka zní, na jak dlouho. A pak taky náš ministr zemědělství slibuje, že dokud tam bude sedět, budou se prodávat na Vánoce kapři. Dobrý ne? Taky by mu z Bruselu mohli přikázat, že musíme jíst rybí maso jen s povolenkou.
Pokud to po děsivých čtvrtečních událostech jde, tak hezké svátky.
