Část mladých lidí nechce přežívat v zaměstnání. Ale neví v čem podnikat
Každý čtvrtý student na Univerzitě Palackého v Olomouci by chtěl začít podnikat. I přesto, že většina neví v čem. Co je k tomu vede?
Čtvrtina není málo. I přesto, že většina podle průzkumu univerzity hovoří o podnikání vedle zaměstnání. Nemusí to vypadat jako nijak vysoké číslo. Vždyť jen loni vzniklo v Česku více než 100 tisíc nových podnikatelských subjektů. To ale jen zčásti vypovídá o touze postavit se na vlastní nohy. Mnohdy může jít jen o optimalizace v rámci již stávajícího byznysu.
Živnostenských oprávnění jsou skoro tři miliony. Skoro dva miliony lidí se hlásí k podnikání. Mezi těmito skupinami samozřejmě může být – a zřejmě je – významný překryv. Když vezmeme v úvahu, že počet plátců sociálního pojištění se pohybuje dlouhodobě okolo 4,7 milionu, vypadá to, že podniká většina lidí v produktivním věku. Což asi není pravda. Kolik těch „živnosťáků“ je prostě nepoužívaných nebo jen pro nějakou činnost jako doplněk?
Každopádně se zdá, že onen průzkum ukazuje na určité preference dnešních studentů. Chtějí podnikat, a přitom neví v čem. Zvláštní. Celých 80 % deklarovalo, že neví, v čem nebo s čím. Že by jen touha vydělávat, postavit firmu, i když nevím jakou? Čirá inspirace miliardáři, kteří začínali v garáži? Nebo sousedem v Lamborgini?
Možná je to trochu jinak. Dnešní mladí lidé většinou rádi deklarují svůj zájem o přírodu, o lidská práva a také, že chtějí dělat něco zajímavého, třeba i za méně peněz. Jenže pak se začne přibližovat realita. A hle, podle průzkumu očekávají studenti lékařských oborů nástupní platy okolo 44 tisíc korun. Tedy víc, než vydělává většina zdejší populace. Jako minimum se sice objevilo i 30 tisíc, ale jako maximum hned 70.
(Nedávno na mě vyskočil Tweet majitele jakési účetní firmy. Prý když nabídl absolventovi po škole nástupní plat 45 tisíc, tak se dotyčný zeptal, jestli je to týdně.)
Průměrná požadovaná měsíční hrubá mzda po nástupu do zaměstnání dle fakult [v Kč]
| Fakulta | Průměr | Min. | Max. | Směrodatná odchylka |
| Pedagogická | 35 978 | 25 000 | 60 000 | 7 868 |
| Zdravotnických věd | 36 495 | 25 000 | 60 000 | 7 132 |
| Cyrilometodějská teologická | 36 857 | 25 000 | 58 000 | 7 811 |
| Filozofická | 37 598 | 25 000 | 65 000 | 8 325 |
| Přírodovědecká | 39 443 | 25 000 | 70 000 | 9 655 |
| Právnická | 41 952 | 25 000 | 70 000 | 10 621 |
| Tělesné kultury | 42 089 | 25 000 | 70 000 | 9 332 |
| Lékařská | 44 500 | 30 000 | 70 000 | 9 552 |
Inu lékaři, tváří se jako chudáci, ale jde tak trochu o šlechtu. Co ostatní? Ti čekají méně, ale pořád dost na to, že teprve začnou pracovat. Jenže, kde vzít na hypotéku nebo nájem a jídlo při dnešní drahotě? Tak že by pomohlo podnikání?
Ona to totiž pro ty mladé není žádná legrace. Když jsem na jaře roku 2022 poprvé slyšel pojem generace sněhové vločky a charakteristiku dnešních lidí mezi řekněme 20. a 25. rokem života jako těch, kteří se ze všeho hroutí, přišlo mi to úsměvné. Dnes tento pojem zná kde kdo. Ale taky by měl vědět, že nástupní podmínky těchto lidí na prahu dospělosti jsou fakt tvrdé. Navíc se zdá, že se jim nechce moc makat. Jenže kde vzít důvod, když nevidíte světlo na konci tunelu? Vlastně je to tak trochu sympatické, že se nechtějí udřít jako jejich rodiče.
A možná je tu ještě jedna věc. Ta čtvrtina, a další procenta, která třeba chtějí do zahraničí, možná nechce sdílet korporátní hodnoty. Nechce se podřizovat korporátní kultuře, možná ani nechce dělat práci, u níž nevidí smysl. A tak chce podnikat, i když vlastně neví s čím. Chce svobodnější život. Kéž by to tak bylo.
