Vláda propadla energetické panice šířené opozicí a spotřebiteli
Velmi rušno bylo před a hned po zveřejnění návrhu cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) o regulovaných složkách cen za elektřinu a plyn. A velmi rušno ještě bude. Vláda opět zavírá oči své a snaží se zavřít oči svým občanům před tím, do čeho se pouští.
Dalo by se napsat, že ten rozruch vyvolala opozice, když nařkla vládu ze lží o velmi slabém růstu cen v příštím roce. Sama přitom nijak pravdomluvná nebyla. Jistě, že za současnou situaci v energetice nemůže jen ona, ale svůj díl viny má a vládě nynější se nedá upřít, že se energetikou zabývá s mimořádnou pozorností, což se o jejích předchůdcích zdaleka říci nedá. Ale její kompetence a rozpory v prohlášeních a konkrétních krocích jsou žalostné.
Ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela opozici odvětil, že ceny stoupnou maličko, o jednotky procent, nejvýše o desetinu, a kdo tvrdí opak, jen vyvolává paniku. Na pomoc mu přišel předseda vlády Petr Fiala. To bylo před zveřejněním návrhu ERÚ. Po něm nejhlouběji do paniky spadli Síkela s Fialou. Omráčeni ne tak opozicí, jako návrhem na zvýšení regulovaných cen o 71 procento.
Na svém slibu o nezvýšení celkové ceny „o tak moc“ oba protagonisté trvají. To je špatně, zejména, když se Síkela zaklíná, že žádné překvapení to není, že měl průběžné informace o výpočtech a přípravách v ERÚ. Měl by tedy vědět, že nárůst ceny pro spotřebitele bude velice různý, podle tarifů, fixací a zásobovacího území. Zcela jistě se ozve mnoho spotřebitelů, kterým Síkelův výpočet nebude vycházet, mezi nimi mnoho těch, kterým nebude vycházet sakra hodně. Vláda si může být jista, že tito lidé a politická opozice jí každé procento navíc řádně omlátí o hlavu. V tomto komentáři proto nebudeme citovat žádné modelové výpočty. Byly by stejně zavádějící, jako prohlášení vlády.
Například, že růst regulovaných složek ceny bude kompenzován snížením ceny za silovou energii. Toto prohlášení nevyplývá z nějakých trendů, ale ze sezónní zkušenosti. Letos cena elektřiny skutečně klesá, ale díky vlídnému počasí, příznivému pro obnovitelné zdroje energie (OZE), a částečně také díky hospodářskému ochlazování v Číně, která nespotřebovává tolik fosilních paliv jako dříve, takže jsou k mání a jsou levnější. Ale po válce na Ukrajině, která jeden energetický zdroj zarazila, vypukla další na Blízkém východě a hrozí rozrůst se na východ Střední, ze kterého se nyní plyn do Evropy vozí. Jak se zachová Katar nebo Saúdská Arábie vůči Izraeli a vůči Evropě, která jej zatím ještě podporuje? V neposlední řadě roste cena emisních povolenek a záměrem Evropské komise je, aby rostla i nadále. Proto je z trhu stahuje. Cena emisní povolenky EU v posledních pěti letech vzrostla o zhruba 400 procent. To je trend.
Za těchto okolností sázet na burzovní ceny energie a slibovat něco občanům je projev politického zoufalství. Žádnou cenu silové elektřiny vláda nedokáže garantovat (pokud se nerozhodne nerušit cenové stropy). Ba hůře, ona nedokáže garantovat ani tu elektřinu.
To si žádá širší vysvětlení a začněme s ním u Petra Fialy, když pravil, že za tu drahotu může předchozí vláda tím, že blokovala výstavbu jaderných elektráren a obnovitelných zdrojů. A že když se podíváme do zahraničí, vidíme, že tam, kde mají jaderné a obnovitelné zdroje, je energie nejlevnější. Především, výstavbu OZE nikdo neblokoval. Blokla se sama na nedostatku dotací. Nebo-li, podle novořeči, kdo nedotuje, ten blokuje. Za druhé, když vynecháme dva extrémy, prakticky všude v Evropě OZE energii zdražují. Extrémem prvním je Francie, která má 55 % elektřiny z jádra, druhým Španělsko, které má díky slunci a moři kolem dokola mimořádně vhodné přírodní podmínky pro OZE.
Když se podle Fialovy rady podíváme třeba do Německa, uvidíme, že čím více OZE tam budují, tím dražší mají elektřinu. Což o to, lidem, co bydlí poblíž Baltského moře, ještě může být hej. Ale co takoví Bavoři? Němečtí občané odmítají stavby posilujících přenosových linek mezi severem a jihem SRN. Většina Němců už se s myšlenkou dekarbonizace energetiky a jejími politickými protagonisty ve zlém rozešla. Ministr Síkela naopak počítá s posílením linek mezi Německem a Českem. Zřejmě se nepodíval do zahraničí.
Posílená přeshraniční vedení, také s Polskem, mají za úkol dotovat importem naši elektroenergetickou síť v období nedostatečného výkonu vlastních zdrojů. Hlavně těch regulovatelných, systémových. Ty se mají rušit, pokud nejsou jaderné. S tím se oficiálně počítá ve vládním klimaticko-energetickém plánu, zveřejněném v polovině října. Vláda ujišťuje, že elektřina z větrných elektráren od baltského pobřeží bude mimořádně levná, protože tyto zdroje poskytují nárazové přebytky. Kolik bude stát dovážená elektřina, až větrné elektrárny nárazově žádné přebytky, či snad dokonce žádnou elektřinu poskytovat nebudou? To jsou otázky, které vláda nahlas neklade, protože na ně nedokáže odpovědět. Otázky kladou elektrárenští podnikatelé: Kdo bude stavět záložní paroplynové zdroje? Za jakých podmínek a jak dlouho bude možné je provozovat? Odpovědí je ticho.
Tezi, že čím více OZE, tím levnější proud, není nutné rozporovat pouze doporučovanými pohledy do zahraničí. U nás dva roky trvá živelná investiční aktivita do OZE. Cena silové elektřiny kupované na rok dopředu je nyní v Česku zhruba o 230 procent vyšší, než odpovídá průměru let 2014 až 2019. Česká státní společnost ČEPS ve své analýze zdrojové dostatečnosti predikuje nejen deficit v zásobování elektřinou, ale píše také, že při posilování výkonů OZE (na požadovanou hodnotu 10 GW v solárních a 1,5 GW ve větrných elektrárnách do roku 2030, což představuje proti loňskému stavu zhruba pětinásobek v obou případech, dodejme na základě klimatického plánu vlády) bude nutné posílit přenosovou soustavu a distribuční sítě za 400 miliard korun. To jsou trendy, které na zlevňování elektřiny moc nevypadají.
Svaz průmyslu a dopravy sděluje, že meziroční nárůst regulované složky pro hladinu velmi vysokého napětí podle návrhu cenového výměru nyní činí více než 200 %, tedy trojnásobek. Ve srovnání s rokem 2021 je to zhruba dvojnásobek. Tato profesní organizace není politickou opozicí, málokdy se mýlí a rozhodně nepropadá panice. Jen vidí, že v Německu je elektřina pro podniky dotována až na 1,50 Kč za kWh. A stejně je tam draho, firmy hledí investovat pokud možno jinde, pokud možno ne u nás, kde se zastropovaná cena blíží 6 korunám.
Co nám ERÚ svým návrhem vlastně říká? ERÚ převádí ze státního rozpočtu do faktur spotřebitelů náklady na Green Deal. Některé tam jen vrací poté, co je v energetické krizi na „sebe“ dočasně vzala vláda, tj. hlavně podporu OZE a cenu elektřiny na krytí ztrát v síti. Některé tam zahrnuje tak, jak to vláda ve své/evropské dekarbonizační strategii plánuje. Regulované ceny rostly každým rokem, rostly maličko, o jednotky procent, letos to, pravda, ERÚ vzal opravdu hodně zprudka. Což ale neznamená, že když toto skokové zdražení skousneme, bude zdražování konec. Naopak, růst cen energie je „běh na dlouhou trať“. Tak nepropadejme panice.
