Německo vážně diskutuje o zákazu sílící parlamentní strany AfD
Zakázat politickou stranu, jejíž názory nejsou konformní s většinovým viděním světa. Tato diskuse začala být v Německu zcela vážná. Ohrožuje demokracii AfD, nebo ti, kteří ji chtějí zakázat?
Jde o parlamentní stranu, která je podle průzkumů na druhém místě mezi favority příštích parlamentních voleb. Její koaliční potenciál zdá se býti slabý a leckoho děsí její rétorika vůči muslimům, imigrantům a hlavně údajný sponzoring z Ruska. Partaj také nedávno podala žalobu proti dodávkám zbraní Ukrajině. To vše ale vypadá legálně. Kde je tedy možná základna pro zákaz?
„Na 210868 mne štvou nepotrestaní kolaboranti, kteří Kremlu a Varšavské smlouvě pomáhali okupovat vlastní zemi. Není dnešní výročí důvod podívat se na současné kolaboranty? Není důvod diskutovat o soudním zákazu činnosti politických aktérů jako v Německu o Ruskem podplacené AfD?,“ napsal na platformě X (pro nás starší Twitter) sociolog Ivan Gabal.
No jo, ale to vypadá, jako by směšoval dvě věci: reálné akce v roce 1968 a dnes názory. V souvislosti s AfD se hovoří o nacionalismu, dokonce i neonacismu, anti-muslimských postojích a podobně. Vedle toho také třeba a popírání klimatických změn, což je vysloveně jiná kapitola. Zatímco s nacismem máme ošklivé zkušenosti a jeho propagace je zakázána v řadě zemí světa, o klimatických změnách by se mělo diskutovat.
Debata o zákazu je vedena zcela vážně, a dokonce se k ní vyjádřil i Institut pro lidská práva. Což je údajně nezávislá instituce, ovšem zřízená a financovaná Bundestagem alias spolkovým sněmem. Podle jeho analýzy by prý zákaz skutečně v úvahu připadal.
Podle Institutu pro lidská práva zákaz připadá v úvahu
Strana prý aktivně a metodicky postupuje „k realizaci svých rasistických a pravicově extremistických cílů“. Například pracuje na „posouvání mezí toho, co lze říci, a tím i diskurzu tak, aby si lidé zvykli na své rasistické nacionálně-lidové postoje – i ve veřejném a politickém prostoru,“ citoval web Tagesshau.de. Prý se také snaží eliminovat záruky lidské důstojnosti a ohrožuje svobodný demokratický řád.
Proti její další existenci dokonce vznikají petice. Aktuálně tu, která chce zakázat ještě další tři politické strany, podepsalo okolo 100 tisíc lidí.
Těžko si odsud hrát a odborníka na ústavu, a ještě k tomu německou. Navíc na dokonalého znalce AfD. Jde spíš o to, jak moc tyhle snahy znamenají další průlom do zvyklostí standardů západní demokracie. V Německu došlo po válce pouze ke dvěma zákazům politických stran. Jedna byla komunistická, druhá označovaná za neonacistickou. V obou případech šlo o 50. léta
O další zákazy se snažili Gerhard Schröder i Angela Merkelová. Neuspěli! I u nás, v České republice, se objevují politické strany v hledáčku tajných služeb a obsahu jejich hlášení o extremismu. Nejvyšší správní soud pak v roce 2010 rozpustil Dělnickou stranu. Do politického boje o nejvyšší příčky ale podobná aktivita vstupuje po dlouhé době poprvé.
Focus: Jde o zoufalství a nebezpečnou kru
Týdeník Focus, respektive jeho komentátor, nazval tuto snahu aktem zoufalství a nebezpečnou hrou. Vláda se podle něj chytila toho nejostřejšího meče, jenže zakazovat politické strany se musí umět! V roce 2017 Spolkový ústavní soud řekl, že zákaz stran není zákazem postoje nebo ideologie a je nutné, aby překročila práh boje proti svobodnému demokratickému základnímu řádu. Musí také v tomto směru naplánovat akci. Autor navíc připomíná, že například Evropský soud pro lidská práva je v otázkách zákazů stran ještě přísnější než jeho němečtí kolegové.
Ústavní soud: nejde zakazovat ideologii, musí dojít k akci
To jsou poměrně jasná slova. Takže bude třeba hledat akci, ne názory. To by si možná mohl přečíst i leckdo u nás doma. Jenže zhruba 47 % Němců je i tak pro zákaz. Čtyřicet sedm procent! Tito lidé jsou pro průlomový a velmi neortodoxní zásah proti politické straně. Která je sice nazývána neonacistickou, ale sama o sobě například tvrdí, že podporuje Izrael. To jen tak na okraj.
47 % Němců je pro zákaz
Pro jsou hlavně voliči levice a Zelených ze západní části Německa (Zeleným jde o budoucnost ve vládě). Proti – a těch je také 47 % – jsou hlavně obyvatelé východní části země. A kupodivu i část členů strany. Dokonce je pro něj i část straníků a podporovatelů AfD. Asi věří, že takový pokus, zvláště neúspěšný, by stranu ještě více zpopularizoval. Což je přesně to, před čím varuje zmíněný komentář Focusu. Proto vidí v podobných námětech zoufalství a riziko.
AfD – tedy alternativa pro Německo – zatím v průzkumech boduje s 22 % stále na druhém místě. Chce zrušit Evropskou unii a nahradit ji jakousi federací. Kritizuje systém politických stran dotovaných státem. Ve vzduchu se vznáší omezení sdělovacích prostředků. To vše ale je ale v rovině prohlášení, a ne vždy vzdálených od něčeho, co jsme slyšeli i u nás. (Pamatujete, jak se podle bývalého předsedy KSČM Vojtěcha Filipa měli novináři volit? A jak se blokovaly weby?) Vždyť se podívejme, jak často se vládní praxe liší od předvolební rétoriky. Samozřejmě i u nás. V Itálii se mnozí báli jakéhosi neofašismu a zatím to tak nevypadá.
Ochota velké části Němců sáhnout k tak drsnému prostředku šokuje. Možná znamená, že v AfD vidí skutečné ohrožení svobody a demokracie. Teď je otázkou – na kterou asi zatím nedokážeme odpovědět – zda ji ohrožuje AfD nebo ti, kteří ji chtějí zakázat. Možná obojí. Možná je to další ze znaků měnící se doby.
