Odboráři opouštějí svůj symbol
Největší odborová centrála mění sídlo. Šlo by o zcela bezvýznamnou zprávu, kdyby… neodcházela z výjimečné stavby, kterou obývala 70 let…neopouštěla mnohaletý symbol svého bytí… Zkrátka kdyby to nebylo, jako by se stěhoval prezident z Hradu.
Snad ani vládu nemá tolik Pražanů spojenou se Strakovou akademií jako odbory s žižkovskou kachlíkárnou (s druhou kachlíkárnou na Letné je zase spojené ministerstvo vnitra). Jde o naprosto výjimečnou stavbu, která vznikla pro Všeobecný penzijní ústav, a sice v roce 1934.
V roce 1951 byl penzijní systém přidělen odborům, a tak se postupně stala symbolem Revolučního odborového hnutí. Po revoluci v ní zůstala řada svazů a jejich zastřešující centrála – Českomoravská konfederace odborových svazů. V roce 2018 ji společně prodaly soukromým investorům a postupně ji opouštějí. Teď tak učinila i ČMKOS.
Nový majitel přejmenoval budovu na Dům Radost. Hodlá ji zásadně rekonstruovat, část učinit obytnou, část komerční.
Výjimečná památka funkcionalismu
Z hlediska architektury se řadí stavba k funkcionalismu. Byť se to a první pohled jevit nemusí. Tento styl totiž v souladu se svým názvem vznikl tak, že chtěl namísto vnějšího efektu zdůrazňovat funkci stavby. Přesto i ta vnější podoba časem vykrystalizovala do charakteristických rysů. Především výrazné hranatosti, stěn bez ozdob a ornamentů, charakteristických oken (často s kovovými rámy), úzkých kovových zábradlí…
Takže obkladačky RAKO jako by do toho neseděly. Ve skutečnosti je ale bývalé odborářské sídlo uvnitř typicky funkcionalistické. Široký vstupní portál se širokým schodištěm umožňuje pohodlný pohyb velkého množství lidí (což možná bylo u penzijního ústavu důležité). Schody na konci bočních křídel zase pohyb mezi patry, aniž by člověk musel jít do středu budovy. Velká okna místnosti prosvětlují. Rámy jsou samozřejmě ocelové a na dobu svého vzniku byl originální i systém ventilace. Profil kříže jde za uspořádáním, ne za zvyklostmi.
Navíc – samotný dům je na tak specifickém místě, v zastavěné oblasti, avšak se spoustou volného prostoru před sebou, že i díky svažitému terénu tvoří famózní místní dominantu. Která vás jakoby vítá, kráčíte-li na Žižkov od Hlavního nádraží.
Teď má podle návrhů, které se objevily na veřejnosti, jeho dvě boční křídla narůst o dvě patra. Což samozřejmě změní charakter stavby. Na nádvoří má snad vyrůst obchodní galerie a k úpravám má dojít i uvnitř budovy. Na stránkách zizkovnezastavis.cz se objevily simulace nového interiéru, popírajícího nynější charakter stavby, ovšem bez uvedení zdroje.
Odpor odborné veřejnosti
Plány vyvolaly výrazný odpor části odborné veřejnosti i různých komisí. Proti některým záměrům (například zástavbě dvorů, navýšení křídel…) se vyslovil například Jan Holeček z Národního památkového ústavu (ústav dal k záměrům zamítavé stanovisko). Petici proti přestavbě (ne jakékoliv, ale plánované) inicioval historik umění Jakub Potůček. Původní souhlas s ní vzala zpět radnice Prahy 3. Naopak záměr posvětil Institut pro plánování a rozvoj hl. m. Prahy.
Co s tím odboráři? Mohou pokrčit rameny a zopakovat, že pro část domu neměly využití. Zřejmě ani prostředky na revitalizaci, a tak jim nic jiného nezbylo. No a teď už to není jejich věc.
Jenže – ať si myslíme o odborech kdokoli cokoliv, dodnes je nedávný Dům odborových svazů jakousi součástí světa institucí. Nově z něj má být dům obytný, ale hlavně hodně komerční. Pozměněný, podle nejednoho odborníka z historického hlediska poškozený. Což prostě mnozí s odchodem odborů budou spojovat.
Nehledě na to, že svazy, a hlavně ČMKOS tak ztrácí svůj symbol. Vzpomínám si na první rozhovor, který mi po svém zvolení do čela České akademie věd poskytl nedávno zesnulý profesor Rudolf Zahradník. Na otázku směřující k jejímu sídlu na Národní třídě odpověděl, že je to problém. Že jde o budovu, ve které se nedá v klidu bádat. Nicméně, že Akademie potřebuje reprezentativní prostory. „Neměli bychom začínat změnami názvů a budov. Tím se stáváme méně hodnotným partnerem,“ řekl mi tehdy na adrese, o níž byla řeč.
No, odbory se asi úplně transformovat nechtějí. Ale přesto…
