Kněžická zelená energetika za 2,5 bilionu korun
Petr Hladík za KDU/ČSL, který po odmítnutí dosluhujícího prezidenta Miloše Zemana jmenovat ho do čela tohoto resortu slouží jako náměstek na tomto úřadu, se v minulých dnech, zřejmě po návštěvě středočeské obce Kněžice na Nymbursku, zásadně vyslovil pro masivní zopakování projektu této „první energeticky soběstačné obce“ v České republice. V reportáži na portále idnes.cz dne 5. února t.r. odvolávající se na slova náměstka Hladíka se doslova konstatuje: „Vláda chce podobné projekty rozsít po celé republice, lokální obnovitelné zdroje jsou podle ní budoucností.“
Kněžice si od roku 2006 po rozhodnutí o udělení dotace postavily energetický projekt, jehož pomocí zásobují přes 90 % ze svých 410 obyvatel (údaj z webu obce) teplem a také v kogenerační jednotce vyrábějí elektřinu s kapacitou 0,33 MW, kterou dodávají do sítě. Jinak jsou všichni napojeni na velkého distributora elektřiny, protože česká legislativa zatím neumožňuje, aby obec zásobovala také elektřinou své obyvatele přímo.
Kněžičtí mají nepochybně levné teplo a rozpočet obce vydělává na výrobě elektřiny. Má to ale jeden velký háček. Projekt vyšel na 138 milionů korun, z něhož ale 95 milionů korun činila nevratná dotace z EU a z menší části ze Státního fondu životního prostředí ČR. Tedy na každého obyvatele obce Kněžice připadla v průměru dotace 231 707 Kč, kterými se na energetický blahobyt občanů složili jiné, často ne právě bohatí lidé. Na čtyřčlennou rodinu by tedy podobně jako v Kněžicích mohla v ČR připadnout dotace 927 000 korun. Řada českých rodin by dozajista uměla tyto peníze do energetických úspor investovat ještě lépe než v Kněžicích. Kdybychom tedy každého z 10,7 milionu obyvatel ČR měli obdobně energeticky sanovat, musela by dotace činit celkem 2,48 bilionu korun.
Ovšem i další aspekty projektu Kněžice jsou specifické a jedinečné. Pro svou bioplynovou stanici obec sváží lesní, zemědělské, potravinářské a další bioodpady, jako dřevní štěpku, slámu, kukuřici, jetelovinu a další k tomu účelu pěstovanou biomasu, z velké plochy až do vzdálenosti 30 km . Má to být dle sdělení obce 17 000 tun fytomasy ročně. Kolikrát by celá plocha České republiky, počítaje hory, vodstvo i lesy, dovolila jen ryze teoreticky zopakovat projekt Kněžice? Neřešme podružné detaily, objemy spálené nafty při agrárních pracích a dopravě a poměry mezi odpadní hmotou a extra pěstovanými energetickými plodinami. Řekněme, že podle náměstka Hladíka bychom v ČR mohli zopakovat projekt Kněžice stokrát. Pak by při stejných parametrech tyto bioplynky energeticky zásobovaly 50 000 lidí, do sítě dodaly elektrický výkon 33 MW a potřebovaly by dotace 9,5 miliardy korun.
V porovnání s těmito náklady na produkci elektřiny a tepla by kapacita plánovaného jednoho nového jaderného bloku v Dukovanech či Temelíně 1200 MW přišla na 350 miliard korun. A kdybychom připočítali 30% kofinancování projektu Kněžice z obecního rozpočtu, respektive z bankovního úvěru, byly bychom s cenou za obdobnou výrobní kapacitu 1200 MW na 455 miliardách (ČEZ počítá s ceníkovou cenou nového jaderného bloku 160 mld. Kč). Sama obec Kněžice s ročním rozpočtem 20 milionů korun by takový projekt ze svého ufinancovat nedokázala a samozřejmě by byla zcela zásadní jeho návratnost a únosnost ceny energie pro obyvatele. A to je typické pro českou a také eurounijní cestu tzv. zelené transformace a dekarbonizace: žádný z těchto projektů se neobejde bez obrovských dotací, které naši společnost už dokonale stravují jako závislost na heroinu a jiných drogách.
„rozesetí“ projektu Kněžice po celé ČR by „zbývajících“ 10,2 milionu jejích obyvatel ponořilo do energetické temnoty
Náměstkem Hladíkem proponované „rozesetí“ projektu Kněžice po celé České republice by tak „zbývajících“ 10,2 milionu obyvatel Česka ponořilo do energetické temnoty a současně by republiku připravilo o podstatnou část zemědělské půdy pro domácí produkci potravin. Lidovecký šéf, vicepremiér vlády ČR Marian Jurečka (který je úřadujícím ministrem životního prostředí, než jeho náměstka Hladíka jmenuje do funkce nově zvolený prezident Petr Pavel), ve zprávě idnes.cz zdůraznil: „Kněžice ukazují správný myšlenkový pochod. Nemůžeme spoléhat pouze na velké dodavatele energie, pojďme maximálně využít místní obnovitelné zdroje“.
Projekt Kněžice je ojedinělý a nemůže být vzorem pro mnohonásobné zopakování v České republice, přestože byl jím za své návštěvy v květnu 2022 nadšen i premiér a šéf ODS Petr Fiala. Jeho zopakování by totiž bylo bez obřích dotací nemyslitelné a celoplošně na půdě republiky nerealizovatelné. Pokud by Česko nechtělo být ještě více závislé na dovozu potravin než dnes a ohrozit i svou potravinovou bezpečnost, což by si měl Marian Jurečka, který v minulosti již vedl také resort zemědělství, měl uvědomit.
Je přitom příznačné, že lobbisté za tuto tzv. komunitní energetiku tvrdě požadují, aby tito lokální výrobci elektřiny nemuseli v plné výši platit rostoucí náklady na distribuci. Jinými slovy říkají, že zvýšené distribuční náklady rozpočítané do ceny elektřiny má zaplatit většina chudších spotřebitelů bez šance na drahé úsporné technologie. S ohledem na smluvně již dojednané připojení asi 13 000 MW souhrnného projektovaného výkonu nových solárních elektráren se náklady na nutné posílení sítě a její správu odhadují asi na 200 miliard korun. To každou kWh již beztak drahé a státem zatím na dluh dotované elektřiny pro spotřebitele zdraží o více než tři koruny.
Česká republika je nejprůmyslovější zemí Evropské unie v poměru k HDP a 1,5 milionem zaměstnanců právě v průmyslu se klíčovým způsobem podílí na prosperitě země. Zvláště v zimním období se ukazuje, že svou energetiku nemůže prioritně stavět na okrajových konceptech zelené, vysoce dotované a samozřejmě také velmi drahé energie, nadto ještě často v podobě solární či větrné energie závislé na povětrnostních podmínkách. Sázet slepě na jakákoliv zdánlivě výhodná řešení a nemít zanalyzovány všechny souvislosti, jejich dopady a hlavně celkové náklady pro spotřebitele, je trestuhodné. Žádné posléze přerozdělované žebračenky prosperitu země nezvýší, jako ji nezvyšují obrovské miliardové dotace inflačních peněz.
A kdo je vítězem takových projektů jako Kněžice? No samozřejmě dravé poradenské firmy, jež se umějí napojit na veřejné dotační penězovody a zato jim kyne bohatá odměna či provize. Na straně druhé vinou takových projektů chudnoucí spoluobčané budou ještě vinou vyšších cen energie (viz náklady rostoucí náklady na modernizaci sítí) více chudnout. A politici místo obhajoby legitimních zájmů a prosperity drtivé většiny občanů zvýhodňují prolobbované a masivně dotované projekty, které deformují ekonomickou realitu i myšlení lidí.
Není takto politicky propagované údajné masivní řešení problémů české energetiky pro vzoru „projekt Kněžice“ dokonalým příkladem dezinformace, proti jejichž šíření vláda premiéra Petra Fialy nedávno dokonce instalovala zvláštní nový úřad?
