Optimismus je opium Evropy. Ale bez něj to nepůjde
Optimismus je podle Wikipedie sklon vidět a posuzovat věci z té lepší stránky. Přesně k tomu vzývá ve filmu Život Bryana dokonce i jeden z ukřižovaných. Kde ale brát na konci letošního roku optimismus, aby to nebylo naivní a trapné.
Nějaký přece jenom potřebujeme. Protože bez něj se nedá do ničeho pustit, ničemu věřit, o nic se snažit. Je ale třeba, aby nehraničil s naivitou a ignorancí rizika. Aby nenaplnil svoji obrácenou stránku, tak krásně popsanou v Kunderově Žertu: „Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí.“
Přesně tuto roli zdá se plnit, pokud člověk věří bezmezně prázdným heslům, zaznívajícím z mnohých úst evropských politiků. Ale i spasitelům z náměstí, jež věří v zářnou budoucnost osvobozených národů pod vedením Ruska. Které samozřejmě přestane válčit ihned poté, co na něj přestaneme být zlí.
Evropě ujel vlak, ale…
Evropa zaspala v inovacích, má drahé energie, je importně závislá v surovinách, palivech, subdodávkách, ale i lécích, má impotentní měnovou politiku a zadlužené státy. Plus ještě pár věcí, které stačí k velkému pesimismu, minimálně, pokud jde o ekonomiku. A ta lidská práva ve srovnání s léty nedávnými taky nic moc…
Tak kde brát? Zkusme to… Evropa je pořád ještě částí světa, kde se od konce druhé světové války bojovalo jen velmi omezeně a na některých místech. Samozřejmě to není uklidňující pro oběti, ať už z Balkánu nebo Ukrajiny, ba dokonce i Ruska. Ale pořád na rozdíl od Afriky a velké části Asie na většině kontinentu neznáme ani strach z válek, ani z politických, náboženských a mocenských represí typu vězení, mučení a poprav (máme sice společenské vyloučení, ostouzení a ostrakizaci, ale pořád jsme na tom lépe).
I když Evropě v mnoha oborech ujel vlak (či spíše uletělo letadlo), pořád dokážeme vyrábět kvalitní spotřební zboží, automobily, potraviny, letadla, investiční celky, lokomotivy… ano, je na místě říct, že svůj automobilový průmysl Evropa ničí. A že jeho závislost na Asii je brutální. Ale teď se bavíme vysloveně jen o těch lepších stránkách.
Řečeno s Edwardem de Bono jsme si nasadili Žlutý klobouk a víme, že jsme tak učinili, i že existují také jiné, varující pohledy. A tady budiž řečeno, že Evropa tvořit umí, a dokonce si drží i prestižní značky, jako třeba Audi či BMW. Jde o to je přestat ničit.
Když jsme u těch značek – mezi ty nejhodnotnější stále patří třeba i Adidas, Puma, Shell, Volkswagen, zmíněné BMW, Louis Vuitton, Yves Saint Laurent, Gucci, Nestlé, L’Oréal… No jasně, ty nejhodnotnější jsou z USA (Apple, Amazon, Microsoft…) a roste podíl čínských. Ale hledáme, o co dobrého se opřít.
Evropský sociální systém je stále náročnější na financování a dlouhodobě asi těžko udržitelný. Ale na rozdíl od řady rychle rostoucích asijských zemí nám pořád dává určité jistoty a udržuje sociální smír. To je desetiletími vytvořená hodnota! Je těžko udržitelná při současném ekonomickém výkonu, stárnutí populace a bez dalšího brutálního zadlužování. Tudíž i pumpování proinflačních peněz do ekonomik. Je třeba tento systém transformovat. Ale máme se aspoň o co opřít.
Třeba skutečnost, že většina lidí a firem je zvyklá, a považuje – byť se skřípěním zubů – za normální platit daně, není samozřejmostí.
sociální smír je desetiletími vytvořená hodnota
Stále ještě Evropa láká víc lidí z jiných kontentů, než jich z ní odchází (výjimkou je snad severní Amerika). Stále láká turisty, stále si drží určitá kulturní privilegia – byť v masové kultuře už hraje třetí housle po USA a Indii. Stále se většina evropských států dokáže domluvit bez válek či lokálních ozbrojených konfliktů. Stále je nepředstavitelné, že by u nás začal řádit nějaký Islámský stát.
To vše neznamená, že jí nehrozí zchudnutí. Asie převzala roli nejen velkého tvůrce laciných subdodávek, ale bohužel už i finálního výrobce, který spolu s USA posouvá technologický pokrok.
Zásadní otázkou je, zda budeme soupeřit, a přitom se sami kopat do kolena (což se děje), nebo změníme přístup. Buďto opustíme řadu axiomů, které nám brání ve větší efektivitě. Což se nám nechce. Nebo si udržíme svůj charakter za cenu nižší efektivity. Což ale půjde ekonomicky ustát jen při určité ochraně trhu. Také bude třeba přesvědčit mladou generaci, že peníze se netvoří poklekáváním na koleno a bojem za pozitivní diskriminaci.
Nemůžeme být bohatí jako v USA, efektivní jak jižní Amerika a mít nejštědřejší sociální systém
Ať tak či onak, Evropa má pořád lepší odrazový můstek než většina jiných částí světa. Nemůžeme ale být bohatí jako v USA, mít nejštědřejší sociální systém a zároveň být efektivní jak státy Jižní Ameriky. Jinak si dřív či později začneme spolu s Werichem a Voskovce zpívat: „Místo chleba žvýkáme hesla, divný blahobyt.“ Chtělo by to začít vyplynutím těch hesel, kterých už je nějak moc. Ekonomicky se snad budeme moci odrazit od oslabující inflace.
