Zdražme víno. Získáme miliardy a přestane se chlastat. Nebo ne
Jedním z výrobků, které by mohlo postihnout hledání dodatečných zdrojů pro státní rozpočet, je i víno. Přesněji tiché, tedy neperlivé. Z hlediska odstraňování výjimek to má logiku. Jen argument, že se pak bude méně pít, by se tak jednoznačně používat neměl.
Neperlivé víno na rozdíl od většiny jiného alkoholu (pivo, perlivé víno, fortifikované víno, tzv. tvrdý alkohol…) spotřební daní zatíženo není. CEVRO institut loni spočítal, že by zdanění na podobné úrovni jako u sektů a šampaňského, konkrétně 23,40 Kč na litr, přineslo státnímu rozpočtu 1,8 miliardy korun.
Hraje se o pět miliard?
Sociolog a člen NERV Daniel Prokop zase pro iRozhlas uvedl, že by mohlo jít až o 5 miliard. Přičemž daňových sazeb by mohlo být více. Je to poměrně zásadní rozdíl, a ještě k tomu se nabízí otázka, co by na těch více sazeb řekla Evropská unie.
Spotřební daně jsou definované tak, že mají primárně sloužit omezení spotřeby. Přesněji omezení spotřeby u zboží, které produkuje negativní externality jako dopady do životního prostředí či zdraví obyvatel. Už sama tato konstrukce je sporná. Určitě funguje alespoň do jisté míry u pohonných hmot. Kdyby cestování autem i v jednom člověku bylo levnější než hromadnou dopravou (ve dvou už dávno není), bylo by na silnicích možná ještě plněji. I když na druhou stranu se nezdá, že by současné vysoké ceny nějak donutily řidiče nechat svého miláčka bez provozu.
Velmi pochybné je to ale u alkoholu (mimochodem, proč není spotřební daní zatíženo třeba hraní her na mobilu? Přesněji řečeno samotné hry?). Že je u nás alkohol levný, tvrdí někteří adiktologové léta. Například snad nejznámější z nich Karel Nešpor. I když i to je sporné, protože záleží na tom, jakou kategorii srovnáváme. Pivo v hospodě si i po vlně zdražování asi dáte levněji než u nás jen někde v Asii či Africe. Ale v obchodě koupíte víno slušné kvality za tři eura třeba v Německu .
Čeští vinaři nemají kvůli nedostatku slunce na růžích ustláno
Což je asi právě ten důvod, proč je u nás od spotřební daně osvobozeno. Čeští vinaři nemají kvůli nedostatku slunce (ve srovnání s Itálií, jižní Francií, Španělskem, Řeckem, Bulharskem…) zrovna na růžích ustláno. Ačkoliv explicitně důvod této daňové výjimky nikde nedohledáte, je jasné, že vinařství hraje hlavně na Moravě důležitou roli a k tomu zřejmě směřuje jeho podpora.
Otázka zní, proč disponuje podporou právě vinařství, a proč třeba malé pivovary, a ne jiné malé provozy v jiných oborech. Vždyť úspory z rozsahu platí skoro všude a zájem na podpoře lokálních producentů by měl fungovat i mimo potravinářství.
Jako ten, kdo má rád víno, vypěstované ze země a vznikající v očekávání, jak to letos dopadne, bych byl nerad, abychom si kupovali už jen to dovezené. Stejně jako bych rád nacházel i dál i minipivovary, malé producenty sýrů, uzenin, masa, ovoce či zeleniny. Kteří mimochodem začali mizet.
Ale naprosto chápu, když ekonomové hledají, ze kterých drobných položek by tu velkou úsporu poskládali. Protože na škrty v obřích kategoriích není zrovna doba a už vůbec ne podpora veřejnosti.
Jen prosím opatrně s těmi plošnými argumenty. Světová zdravotnická organizace sice prý považuje cenu za jeden z nejlepších regulátorů spotřeby alkoholu a možná návykových látek úplně. Mnozí odborníci by ale nad tím asi nesouhlasně zakroutili hlavou. U lidí, kteří jsou opravdu závislí, se maximálně nabízí možnost přesměrovat jejich zájem jinam.
Za první republiky například u nás alkoholici mnohem víc nasávali tvrdý alkohol, protože byl levný. Komunisti chtěli všem dopřát dostupné pivo, takže se jejich zájem obrátil tímto směrem. Chlastalo a chlastá se ale pořád. Horší je to u tvrdých drog, kde nejvíc úmrtí mají na starosti levné náhražky pravého heroinu.
U lidí, kteří pijí rekreačně, možná k nějakému omezení spotřeby dojít může. Ale těžko to někdo asi dokáže kvantifikovat, takže i s tím bych nakládal opatrně.
Lidé buďto mají důvod pít nebo ne
Lidé buďto mají důvod pít nebo ne. Restrikce a negativní motivace často končí tak, jako prohibice v Rusku či USA. V prvním případě končila konzumací kdejakého sajrajtu, ve druhém posílením moci mafie.
Jak zafunguje restrikce dnes, asi časem uvidíme na Novém Zélandu. Tamní parlament schválil zákon, podle něhož si už žádné cigarety legálně nekoupí nikdo narozený po konci roku 2008. Počet míst, kde si je mohou koupit ostatní, má klesnout na desetinu. Není náhodou, že kritici tohoto záměru hovoří o rozvoji černého trhu se všemi jeho důsledky. Než uvidíme, jak tento experiment dopadne, bylo by dobré uvažovat o zdanění vína spíš z hlediska ekonomických dopadů než víry v pokles spotřeby alkoholu.
