Utažené plynové kohouty prověří premiantský rating Česka

Zhruba měsíc uplynul od snížení výhledu ekonomického ratingu agentury Moody´s pro Českou republiku. Živelná debata ohledně ratingu zatím utichla a pozornost se přesunula k jiným, aktuálnějším tématům. „Přesto samotné snížení výhledu přineslo negativní psychologický efekt na chování investorů,“ všímá si Rudolf Hájek, Senior manager mezinárodní poradenské společnosti RSM. „S aktuálním přerušením toku plynu začíná zhoršení ratingového výhledu nabírat konkrétní obrysy.“

Hájek připomíná, že hodnocení ČR se od roku 1989 neustále zlepšovalo, naše země byla považována za stabilního a spolehlivého ekonomického partnera. Vysoký rating si udržela i v roce 2021 během krize vybuzené pandemií covidu. Ke zhoršení výhledu přispěla až válkou způsobená současná energetická krize – konkrétně zanedbaná diverzifikace energetického mixu a z ní vyplývající přílišná závislost Česka na ruském plynu.

Ilustrační foto: ČNB

Nedostatek dodávek plynu z Ruska, tedy jeden z předpokladů, který ke snížení výhledu v létě vedl, se naplňuje. Může velmi rychle vést k ekonomickým problémům, které rating ČR sníží. Hájek se zamýšlí na důsledky. „V případě, že se sníží rating o jeden stupeň, může se nastartovat řada dlouhodobých trendů. Tím nejsilnějším je negativní dopad na kurz koruny a úrokové sazby, a to jak v zahraniční, tak i lokální měně,“ píše Hájek.

Zajímavé srovnání toho, o kolik by se v takovém případě prodražil státní dluh, můžeme najít u pobaltských zemích, které mají nižší rating než Česko a také bojují s rostoucí inflací. Byť Estonsko má dle všech ratingových agentur rating o jeden stupeň lepší než Litva (oba státy používají euro), zřejmá diference v požadované výnosnosti dluhopisů těchto dvou států není. Průměrný rozdíl v požadované výnosnosti činil 0,06 procentního bodu. Pokud by při případném snížení ratingu České republiky o jeden stupeň vzrostly úrokové náklady dluhu o tuto hodnotu, znamenalo by to prodražení nákladů na obsluhu státního dluhu „jen“ o 1,74 miliardy ročně – což není při rozpočtu 1,9 bilionu zásadní částka.

Pokud by došlo ke snížení ratingu, a tím pádem k zvýšení úroků státních dluhopisů, pro české firmy by to znamenalo vyšší úrokové náklady. Zároveň by se možné zhoršení mohlo promítnout i do snížení ratingu klíčových českých bank, které jsou ovlivněny právě ratingem národní ekonomiky.

„K současným makroekonomickým problémům, jako jsou zvýšené ceny energie, inflace nebo přehřátý pracovní trh, by tak českým společnostem přibyla další komplikace v podobě zdražení financování – a to nově i v eurech. Firmám by se prodražily úvěry, které pro mnohé z nich mohou být záchranou v současné krizi. Zahraniční investoři budou pečlivě zvažovat, zda se jim vyplatí své peníze vložit do českého trhu nebo raději jít jinam, a firmy tak budou ještě více závislé na tuzemském kapitálu,“ vypočítává Rudolf Hájek.

Na českém trhu by to mohlo vést hned k několika trendům. Část firem bude stagnovat, protože přijde o domluvené investice. Pro část firem to bude znamenat začátek konce. A pravděpodobně přijde silná domácí konsolidační vlna. Výhodu tentokrát budou mít společnosti, kterým nízké úvěrové zatížení dovolí investovat do konkurence – kapitálovou sílu na to zatím mají.

Psychologický efekt nebo efekt sněhové koule?

„Samotný výhled na horší rating neměl na klíčové makroekonomické ukazatele pozorovatelný vliv. Zhoršení ratingu by však rozhodně přispělo k prohloubení současné ekonomické krize a mohlo by na sebe nabalit i další problémy – proto bychom ho neměli podceňovat, ale brát jako varovný signál k akci. A pokud chceme trend zvrátit, musí být tentokrát změny výrazné. Navíc je bude třeba realizovat s podporou firem, jejichž důvěra ve státní kroky od dob koronavirové krize setrvale klesá,“ vyzývá R. Hájek.

Firmy by měly získat větší svobodu a stát by měl aktivně podporovat podnikání – ne je zbytečně zatěžovat, ať už mluvíme o byrokracii, nízké digitalizaci státní správy, nesmyslnosti sektorových daní nebo neuváženém zvyšování mezd ve státní sféře, která pro soukromý sektor nastavila nedosažitelnou hranici platů.

„Zapomínat není možné ani na další body, na které Česko upozorňují všechny významné mezinárodní instituce. Například boj proti neúprosné demografické křivce větší podporou vícečlenných rodin nebo reformě vzdělávacích institucí tak, aby rodiče byli motivováni k práci i v případě mladších školních dětí v rodině,“ zavírá svůj komentář Rudolf Hájek.