Politicky ti to myslí a odborně se s tím musíš vyrovnat
Když se Američanům podařilo dostat do vězení mafiánského bosse Lucky Luciana, údajně mu naměřili podprůměrnou inteligenci. Jak mohl takový člověk řídit největší mafii? Asi tak, jako může německé ministerstvo hospodářství řídit člověk, který nechápe, že firma bez tržeb nemůže prosperovat.
Řídit mafii nevyžaduje inteligenci, ale specifický talent. Podobné je to v politice. Kdysi jsme si mysleli, že ministerstvo obrany má řídit voják, zdravotnictví lékař nebo manažer z resortu, finance ekonom… Kdeže ty časy jsou.
První český porevoluční ministr průmyslu Jan Vrba byl v minulosti ředitelem textilky. Po něm přišel Vladimír Dlouhý, který sice nikdy neřídil žádnou fabriku, ale byl to aspoň ekonom. Totéž lze říct o Jiřím Rusnokovi či snad Martinu Kocourkovi. Vedle nich jsme ale v čele resortu mohli vidět i diplomata, lékaře či programátora.
Hlavní kvalifikací pro politika je totiž schopnost orientovat se v systému politických stran a na stát napojeného byznysu.
V Číně prý to dodnes pořád funguje tak, že abyste se dostali do vysokých stanicích kruhů, musíte tam mít nejdřív tatínka. Koneckonců mnozí politologové takto popisují vznik mocenských elit, které se prý mění jen v rámci generací uvnitř stále stejných rodinných klanů.
Hlavní kvalifikací politika je schopnost orientovat se v systému politických stran
U nás to přece jen asi bude trochu otevřenější. Každopádně ale platí, že o odbornost tady rozhodně nejde. Člověk by však čekal, že takový politik – ať už u nás nebo v Německu – si bude umět rychle nějaké vědomosti osvojit, obklopit se odborníky a taky si připravit, co kde říkat.
Nevyrábějte, neprodávejte a nezkrachujete
Co ale předvedl německý ministr hospodářství Robert Habeck, je už fakt moc. Tvrdil, že některé podniky místo krachu mohou přestat vyrábět a prodávat. Na námitku moderátorky, že když nebudou mít tržby, ale stále budou hradit náklady, tak se dostanou do insolvence, odpověděl: „Chtěl bych zdůraznit, že nemusí automaticky dojít k vlně insolvencí. Může se však stát, že některé podniky již nejsou ziskové a skončí. Možná, že je může někdo později převzít. No, to není klasická insolvence.“
To už nepřipomíná ani odbornosti funkcionářů za totáče. Mohli jsme se smát, když v Nemocnici na kraji města ředitel fabriky v podání Jaroslava Moučky vyprávěl: „Řekli mi: politicky ti to myslí a odborně se s tím musíš vyrovnat.“
Zní to komicky. Ale jen do chvíle, než si uvědomíme, že dnes už leckdo tu potřebu odborného vyrovnání se ani necítí. A klidně plácá nehorázné nesmysly. Habeckovi asi nikdo žádné podklady k insolvencím nepřipravil. Zřejmě nepředpokládal, že by mohl být až tak mimo mísu.
V normálních dobách se nad tím leckdo pohorší. Jiný se tomu zasměje a další jen pokrčí rameny. Ovšem dnes to ukazuje, že jsme v rukou lobbyistů, ideologů a diletantů, kteří z hlediska dopadů do ekonomiky ale zřejmě ani ekologie vůbec netuší, o čem rozhodují. Zkrátka a dobře, že je to pěkný průs… A navíc nám to přijde normální.
