Liknavost při řešení energií možná zvedla ceny už dnes
Zdá se, že vláda i Evropská unie konečně začnou řešit vysoké ceny energie. Přejme si, aby se tak stalo rychle a většinu firem i domácností nakonec zdražení nebolelo tak, jak to teď vypadá. Nicméně, i v takovém případ za liknavost politiků zaplatíme. Vlastně už se tak děje.
Co dokáže strach z budoucnosti, se ukazuje na zoufale nízké podpoře vlády i velké víkendové demonstraci. Můžeme se přitom jen dohadovat, nakolik se propsal do duší nejednoho člověka natolik, že tam nechá dlouhodobé stopy.
S velkou pravděpodobností ale můžeme předpokládat, že dění kolem energie se už propsalo do ekonomiky a do cen. Možná i pozitivně, pokud povede někoho skutečně k úsporám. Případně vedlo či povede k instalaci šetrnějších forem vytápění, úspornějších spotřebičů atd.
Můžeme předpokládat, že dění kolem energie se už propsalo do cen přes strach a očekávání
Zároveň je ale více než pravděpodobné, že spolu s inflačním očekáváním vedlo i k růstu stávajících cen. Když se někdo bojí o budoucnost a uvažuje i jedná racionálně, zatouží si vytvořit nějaký finanční polštář. A proč nezdražit, když to dělají všichni? Třeba proto, že lidé přestanou nakupovat. Aspoň to dneska vidíme v řadě restaurací. Kam se prostě na drahé jídlo nechodí.
Proč nezdražit, když to všichni čekají?
Proč by ale neměl zdražit pekař, když to udělal největší hráč na trhu? Troufám si tvrdit, že řada firem má marže stlačené na minimum, zatímco jiné na inflačním očekávání vydělávají. Ceny potravin nám denně berou dech. Přitom na světovém trhu se mnohé z nich prodávají za ceny, které sice po útoku na Ukrajinu vystřelily, ale pak se zase vrátili směrem dolů.
Celkově klesají už pátý měsíc za sebou. Navíc mnozí výrobci zpracovávají staré zásoby, u obilovin třeba z loňské sklizně. Jenže je tu tlak na mzdy, vyvolaný inflací a také strachem z růstu cen energie. Je tu obava, kam až se tyto ceny vyšplhají pro podniky. Některé z nich jsou zajištěné, ale samozřejmě ne navždy.
Jedni trpí, druzí se bojí a třetí se s tím vezou. Ideální mix pro zdražování, následně tlak na růst mezd a další zdražování… a tak dokola jak podle školních osnov ekonomie.
Samozřejmě, že při hodnocení vládní (ne)činnosti, nelze přehlédnout alespoň dvě věci: 1. Státy už toho napáchaly v energetice tolik, že každá další regulace, každá další subvence a cokoliv bude znamenat další odtržení od ekonomické podstaty celého sektoru. 2. Česká republika má sice pořád relativně slušné zadlužení (slušně nízké), ovšem dynamika jeho růstu je nejrychlejší široko daleko. Takže není čas rozhazovat plnými hrstmi.
Jenže, kdy už se do toho má někde říznout, tak právě ceny energie včetně tepla jsou teď asi středobodem průšvihu. A cenu za otálení i neplnění slibů – troufám si tvrdit – už platíme.
Jedni trpí, druzí se bojí a třetí se s tím vezou
