Zvolení Trumpa může tlačit na větší federalizaci Evropy
Výsledek amerických voleb může postavit Evropu před řadu překážek. Jediným receptem z Bruselu asi bude koncentrace moci a pravidel.
V první řadě je třeba asi vzít na vědomí, že z toho, co Donald Trump nasliboval, se nemusí stát vše. Podle všeho je nevyzpytatelný a je i otázkou, nakolik se může opřít o všechny republikány v Kongresu. Na rozdíl od většiny historických období nemá tentokrát prezident podporu všech členů „své strany.“
Je ale řada věcí, které může vyhlásit sám. Tak či onak předpokládejme, že se většina jeho záměrů dřív či později naplní. Snižování daní asi potěší investory a zklame ty, kteří by rádi viděli americké veřejné finance v lepším stavu. Zda to zvedne výnos státních dluhopisů, když zadlužení naroste, asi není tou pravou otázkou. Naopak po volbách rostly výnosy dluhopisů na trhu, takže se spíš čeká další snižování sazeb.
Pro Evropu je klíčové, že Donald Trump hodlá zavést vysoká cla na dovoz veškerého zboží, a ještě tím může vyvolat obchodní válku s Čínou. Ta už se dnes cítí hodně pobouřena evropskými cly na elektromobily, a kdo ví, jak se začne stavět k obchodování se západem, pokud přijde další ekonomický útok.
Už teď se množí zprávy, že zpomalila investice do továren svých automobilek v Evropě, které měly pomoci cla obejít. Jeden by mohl říct, že je to dobře, protože tím pádem ubyde evropským automobilkám konkurence. Jenže ony ty automobilky také vyvážejí a třeba pro Volkswagen, potácející se nyní v obřích problémech, byl čínský trh nesmírně důležitý. V jeho případě nejde o překážky v obchodu, protože podniká přímo na místě. Ale tak je to zatím. Kdo ví, s čím může asijský ekonomický obr přijít.
Především jsou tady ale samotná cla na veškeré dovozy do USA. U některých výrob to může znamenat, že se je mateřské firmy pokusí přesunout na severoamerický kontinent, zvlášť, pokud tam už nějaké provozy mají. Sice příjmy jim zůstanou, ale pracovní místa budou vytvářet za Atlantikem. Dalším to může prostě uškodit. A jsme zase u automobilového průmyslu, který tvoří zhruba 7 procent HDP v Evropské unii. Kdo byl někdy v USA, viděl nejen spoustu Toyot a amerických vozů, ale taky těch evropských.
Druhým velkým problémem může být omezení podpory Ukrajiny, které si dokonce některá světová média vzala jako headline hned po zveřejnění volebního výsledku. Zůstaneme-li u přesvědčení, že Evropa si nemůže z mnoha důvodů dovolit nechat Ukrajinou padnout (morálních, prestižních, kvůli riziku, že posilněn vítězstvím by mohl jít Vladimír Putin někam dál…), znamenalo by to pro ni nutnost zvýšit výdaje na zbrojení. Přičemž bude narážet nejen na výrobní kapacity zdejších zbrojařských firem, ale i na stav svých státních rozpočtů.
Co s tím? Nejen podle rozhovorů unijních představitelů, ale dokonce i podle známé Draghiho zprávy se zdá, že v Bruselu a okolí znají jediné řešení: víc centralizovat, víc regulovat, víc propojovat a také se víc společně zadlužit. Zatímco ve své analýze je zpráva až neskutečně otevřená a říká, že jednou z příčin je zaostávání v moderních technologiích a neskutečná regulace, ve druhé volá vlastně po tom, aby unie do federalizace šlápla ještě víc. Server Politico dokonce nedávno napsal, že podle některých politiků bude Trumpovo prezidentství tím správným impulsem, aby se Evropa konečně probrala. Teď jde o tom, jakým směrem se vydá situaci řešit. To samo je hodno vzbuzovat obavy.
