Zrušme ministerstvo a… vážně ušetříme? Těžko

Ministerstvo pro místní rozvoj zdaleka nemá v kompetenci jen cestovní ruch. Foto Českého Krumlova: Christopher Izquierdo na Unsplash

Již před válkou mluvili jsme o tom s naším okresním hejtmanem. A taky chtěl zrušit ministerstvo pro místní rozvoj. Dokonce ten nápad vyhrál v anketě.

Proč ta aluze na Haškova Švejka (kdyby někdo nevěděl, tak této věty se v drobných obměnách dopouštěl poručík Dub)? Protože nápady na rušení ministerstev se opakují stále dokola. Dokonce jich v mezidobí pár opravdu zmizelo. Třeba hospodářství, informatiky, pro správu státního majetku a jeho privatizaci… No a teď přišel ministr financí a místopředseda ODS Zbyněk Stanjura s tím, že by se mohlo zrušit ministerstvo pro místní rozvoj.

Když se o podobných krocích diskutovalo v roce 2012, tedy za vlády Petra Nečase, uspořádaly lidovky.cz anketu, který resort by zrušili čtenáři. A hádejte, kdo vyhrál? Samozřejmě, že MMR. Dostalo 1285 hlasů, druhé ministerstvo pro životní prostředí ani ne polovinu, a sice 409. Jen tak pro zajímavost – tehdy se spekulovalo dokonce o zániku ministerstva kultury.

Otázka zní, proč s tou myšlenkou najednou Stanjura přišel, když ještě na podzim nápady opozice na zeštíhlení vlády odmítal. Odvolávaje se přitom na koaliční dohodu. Přičemž je dobré připomenout, že tato vláda jejich počet dokonce rozšířila.

Zásadní otázka zní, zda by se tím ušetřily nějaké peníze. Nikdy jsem neviděl analýzu, že by rušení nějakého ministerstva přineslo zásadní pokles nákladů na státní správu. Samozřejmě, ušetřil by se ministerský plat, asi platy pár poradců a náměstků (někteří by jen přešli jinam), možná i nějakého toho ředitele odboru… ale v celkových nákladech státu, jehož výdaje dnes přesahují dva biliony, by šlo o drobné.

Teoreticky rušením zbytečných úřadů lze posílit efektivitu. Ale i když veřejnost ví o místním rozvoji dost málo a je pro ni možná bez bližších informací neuchopitelný, jde o poměrně rozsáhlou agendu. Jde přes něj řada evropských fondů. Má svůj podíl na digitalizaci a hlavně – možná nejužším místu rozvoje Česka – stavebním zákonu.

To je agenda poměrně lákavá. Názory na vedení této instituce Ivanem Bartošem se různí. Vedle kritiky startu elektronických občanek se tak nějak potichu občas ozývá i chvála. Největším jádrem sporu o jeho efektivitu ale určitě z hlediska historie bude stavební zákon. Měl patřit k trumfům vlády minulé, ale ta současná řekla: ne. Přišla nová verze, která měla zásadně zkrátit stavební řízení.  Přestože pro vyhrazené stavby je účinný už od letošního ledna, developeři, konzultanti a investoři říkají, že zatím žádnou změnu nevidí. Samozřejmě, je to krátká doba a chce to čas. Dokud se tahle změna nevyhodnotí, těžko hodnotit i celého Ivana Bartoše.

Jenže volby se blíží. Budou tu už příští rok, a ještě předtím volby do Evropského parlamentu a Senátu. Pětikoalice už od začátku bojuje mezi sebou víc, než bývalo zvykem (snad s výjimkou doby Josefa Luxe v čele KDU-ČSL). Možná to začalo prapodivným triumfem STAN nad Piráty ve volbách, možná jen tím, že jde o nejširší koalici v dějinách České republiky.

Jak to tedy ministr a místopředseda ODS myslel, ví jen on sám. Ale bez bližších analýz to vypadá spíš jako předvolební šťouchanec. Nebo zájem dostat ty evropské fondy pod jiného ministra. Na úspory se tady asi moc sázet nedá.