Zavření německých jaderných elektráren zaplatí i Češi
Politici Evropské unie přísahají kromě dominantní ideologie Green Deal také na unijní jednotu, a to klíčově v jednotném energetickém trhu. Co to zjednodušeně řečeno znamená? Nejdražší energetické zdroje určují základní cenu pro trh. Takže když Německo k půlnoci 15. dubna po dvaašedesátiletém úspěšném a bezproblémovém provozu svých původně celkem 32 jaderných elektráren násilně politicky zastavilo efektivní provoz posledních tří, současně vlastně dalo na vědomí, že v solidaritě s bezjaderným Německem budeme platit zásadně vyšší ceny elektrické energie.
Jak je to možné? Energetické burzy v Lipsku (elektřina) a v Amsterdamu (plyn) pro zajištění dostatku dodávek energie stanovují nejvyšší cenu energetické komodity jako záruku pro to, že takto bohatě zaplacená energie bude skutečně k dispozici. Němci se krátce před půlnocí z 15. na 16. dubna zbavili 6 % stabilní produkce elektřiny v jádru. To jsou prý „drobné“, jež bez problému nahradíme další kapacitou v solárech a větrnících, později v zeleném vodíku, komentoval událost německý vicekancléř a ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck ze strana Zelených.
Naplnila se tak vize historického zápasu pacifistických německých bojovníků proti jaderným zbraním ze 70. a 80. let, jež se posléze za sponzorské podpory ruského Gazpromu postupně přeměnila v tvrdý zápas i proti jaderným elektrárnám. Když vzděláním fyzička, ale hlavně politička křesťanské demokratické unie CDU Angela Merkelová v zájmu svého (čtyřnásobného) znovuzvolení kancléřkou Německa po přírodní katastrofě v roce 2011 u japonské jaderné elektrárny Fukušima (nebyla způsobena selháním jaderných zařízení, ale zemětřesením s následnou nepredikovatelnou vlnou tsunami) zjistila protijaderné nálady německé populace, tak občanům dala to, co chtěli: zákon o ukončení provozu atomových elektráren v německu do konce roku 2022. O prodloužení do dubna 2023 pak rozhodl současný socialistický kancléř Olaf Scholz, aby zastavil spory mezi koaličními Zelenými a liberální probyznysovou stranou FDP.
O jádru rozhodly volby
I když někdejší rozhodnutí kancléřky „Mutti“ Merklové bylo nepochybně silně ovlivněno volebně-populistickou kalkulací, současná „semaforová“ koalice SPD, Zelených a FDP prý vyhlašuje hodnotové zásady. Zlé jádro musí pryč, i když 52 % německé voličské populace volalo po pokračování stabilní produkce jaderných elektráren v době energetické krize. V Berlíně však vládě dominuje historická nenávist k jádru a iracionální strach.
Antijaderné hodnoty zvítězily a s nimi se vrátila nutnost vyrábět stabilní elektřinu opět z nenáviděného uhlí (38 GW celkové instalované kapacity napůl z černého a hnědého uhlí). A k tomu zatím 30 GW paroplynových elektráren poháněných na zkapalněný zemní plyn z USA a Kataru. Přitom další kapacitu 20 GW elektráren vyrábějících z vysoce emisního LNG (v podstatě pro planetu totožného s emisemi z uhlí) chtějí v příštích letech Němci na zakázku státu instalovat navíc. Že Němci neplní své cíle boje s oxidem uhličitým už od roku 2021 a nebudou ani letos a napřesrok? Absurdní hrozba zemětřesení či tsunami pro jaderné elektrárny v Německu asi představovala větší nebezpečí než CO2, kvůli němuž celá taškařice jménem Green Deal vlastně vznikla.
Co teď s klimatickou krizí? Berlín to přece ví: každý den musí pokrýt zemi solárními panely o ploše 43 fotbalových hřišť a vztyčit jedenatřicet větrných elektráren, z toho čtyři na svém mořském pobřeží. Že na to nestačí suroviny, experti a německá půda? Nevadí. Příslušné zákony o veřejném zájmu zlomí lokální odpor a při nesplnění současných cílů úkoly napříště zdvojnásobíme. Navíc musí Němci jako ostatní občané zemí EU do 10 let své domovy zateplit a přejít výhradně na nefosilní vytápění s dominancí tepelných čerpadel, neboť už do dvou let nebudou moci postavit obydlí na vytápění většinově oblíbených zemním plynem a topnou naftou.
Nelze se divit, že donedávna ještě vítěz průzkumů oblíbenosti německých politiků Robert Habeck se propadl až na konec první desítky. Ovšem tento vzděláním expert na literaturu statečně tvrdí, že nedělá politiku pro oblíbenost, ale pro imperativ záchrany klimatu planety. Habeckovi Zelení se v posledních průzkumech mezi německými voliči propadli na hranici 13 %, o dva procentní body za opoziční Alternativu pro Německo (AfD), kterou spolkové bezpečnostní orgány považují za extremistickou stranu. V roce 2025 se v Německu (stejně jako v ČR) budou konat parlamentní volby a pak se ukáže, kdo podle voličů zaujímá skutečně extremistické postoje.
Německo vypouští nejvíce uhlíku
Německo loni spotřebovalo 550 TWh elektřiny (pro srovnání: čistá spotřeba ČR loni 60,4 TWh), z toho v celoroční bilanci 46 % připadalo na tzv. obnovitelné zdroje, z nichž se 140 GW instalovaného výkonu dominuje větrná a solární energie. Německo v celkové bilanci elektřinu exportuje. Ovšem v době, kdy zde panuje tzv. Dunkelflaute, neboli když je zimní inverze, slunce nesvítí a vítr nefouká, pak pochopitelně občasné zdroje energie dodávají minimum. Zatím Němci řeší vše emisním uhlím a plynem, a to i navíc v záložní a kapacitní rezervě v celkovém souhrnu 9 GW. A také dovozem elektřiny hlavně z Francie. Proto mělo Německo loni dle portálu Electricity Maps produkci 480 gramů CO2 na výrobu 1 kWh, kdežto jaderná Francie má měrné emise 7krát nižší. Ovšem už v roce 2035 chce mít Německo v OZE 368 GW výkonu a v roce 2045 dokonce 700 GW, aby z této obří nadprodukce mohlo produkovat dostatek elektřiny pro výrobu zeleného vodíku elektrolýzou vody. Podle plánů současné berlínské koalice by postupně od roku 2035 měla výroba energie ze zelného vodíku umožnit ukončení produkce z uhlí a ze zemního plynu.
To vše si vyžádá obrovské náklady. Všechny tzv. obnovitelné zdroje v Německu (i ČR) jsou budovány díky instalačním dotacím, další dotace dostávají na garantované výkupní ceny a také v podobě kompenzací, kdy v důsledku nadprodukce jsou některé kapacity OZE odpojovány od sítě, aby nezpůsobily její kolaps. To loni stálo 2,1 miliardy eur (zhruba 50 miliard korun), jež zaplatí spotřebitelé a daňoví poplatníci. Podle čtyř německých správců sítě musejí směřovat stovky miliard eur do posílení kapacity sítě, aby unesla zapojení dalších přerušovaných a nestabilních zdrojů, což bude v podstatě znamenat zdvojnásobení současné německé elektroenergetické sítě o celkové délce 800 000 km. Podle výpočtů profesora Františka Hrdličky z pražského ČVUT je účinnost zeleného vodíku, na který Němci do budoucna klíčově sázejí, asi třicetiprocentní, což energeticky znamená, že produkce 1 kWh z vodíku vyžaduje investici 3,9 kWh z jiných zdrojů elektřiny, podle Berlína výhradně z OZE.
Elektřina drahá a ne vždy
Až se příští i následující zimy setkají všechny obvyklé nepříznivé okolnosti v podobě normálního zimního počasí, cenové soutěže o dodávky LNG do Evropy s Čínou a dalšími asijskými zeměmi, spotové ceny na burzách opět vyženou ceny elektřiny a plynu do závratné výše. Ale už tu pro Němce nebude za všech okolností stabilní dodávka 4,1 GW z právě zavřených tři jaderných elektráren, které v Německu mj. loni vyrobily 30 TWh elektřiny (to je, pro srovnání, polovina čisté spotřeby Česka). Vedle deficitu tak samozřejmě podle zásad trhu nastoupí opět vysoké ceny elektřiny. Ale nejen pro Němce, ale z hlediska společného trhu EU i „solidárně“ pro české podniky a domácnosti. K tomu v Německu ještě nepochybně nastoupí regulace spotřeby, kdy už německá vláda odsouhlasila právo distributorů odpojit dočasně nejen velké podniky, ale také tepelná čerpadla a nabíjení elektromobilů v domácnostech.
Také Česká republika se předčasným zavíráním uhelných zdrojů podle analýzy ČEPS už v roce 2025 změní z exportéra elektřiny v čistého dovozce. A pak může Česko opsat Němce i v té regulaci spotřeby, kdy také mnoho Čechů včetně politiků asi s velkým překvapením zjistí, že elektřina se opravdu nerodí v zásuvce.
