Vyměníme energetickou chudobu za chudobu
Povinnost zateplit, respektive rekonstruovat i starší byty tak, aby vyhovovaly nízkoenergetickému standardu, už se posouvá z kanceláří Evropské komise a poslaneckých lavic Evropského parlamentu do kanceláří tuzemských stavebních firem a peněžních ústavů. To znamená, že dříve či později neodvratně zasáhnou i rozpočty domácností.
Energetická náročnost budov podle navrhované směrnice EU je členěna do tříd. Ta nejméně náročná se značí E, té (čti: ítý) by měly dosáhnout nebytové a veřejné budovy do roku 2027. Přísnější je D, tam se plánuje mezní rok 2030. Bytové domy mají lhůtu na dosažení E do roku 2030 a do D se musejí vejít do roku 2033. Úplně klimaticky neutrální budovy Evropská komise naplánovala na rok 2050 (čti, jak chceš).
V ČR máme téměř 4,5 milionu obydlených bytů. Průměrná domácnost spotřebuje ročně na vytápění 165 kWh/m². Pasivní dům je takový, jenž si vystačí s desetinou této energie. Podle údajů ČSÚ nemá např. 60 % domů postavených do roku 1970 zateplené stěny.
k dosažení evropských cílů bude zapotřebí přes dva biliony korun
Shrnuto: finanční a stavební inženýři odhadují, že se celá věc u nás týká zhruba 1,8 milionu bytů, z nichž 60 % se nachází v bytových domech. Stavební spořitelna České spořitelny (SSČS) nedávno prezentovala odhad, že k dosažení evropských cílů bude zapotřebí investic do renovací starších domů 2013 miliard korun; ano, je to přes dva biliony. Většina bytových i rodinných domů byla postavena do roku 1980, přičemž více než 60 % z nich neprošla renovací ani zateplením. „Pokud se má tento stav změnit, musí tempo prací zrychlit na 3 % ročně. V opačném případě se bude tuzemský bytový fond zateplovat i několik století,“ píše ve své studii iniciativa zateplujemecesko.cz., která sdružuje největší profesní organizace zaměřené na renovace a zateplování budov.
Při současném tempu investic cca 19 mld. Kč ročně by se podařilo potřebné renovace uskutečnit zhruba do roku 2100. Podle SSČS by bylo nutné toto tempo zvýšit na 60 miliard korun, abychom se dostali někam mezi roky 2050 až 2060. Kde je vzít?
Z dotací, samozřejmě, vykřikne ministr životního prostředí Petr Hladík. Kde se vezmou peníze do příslušných dotačních fondů? Z Evropské unie, samozřejmě, vykřikne Evropská komise. A kdo je dá té komisi? Evropský občan prostřednictvím povolenek a ekologických daní. A jiných daní. To už se nevykřikuje.
Komplexně obnovit bytový fond bude v rámci unie trvat odhadem 500 let, a v Česku dokonce 600 let
Zdaleka nejsme v průšvihu sami. Tempo renovací je pomalé v celé EU. Odhaduje se, že důkladnou komplexní renovací prochází jen 0,2 % evropských budov ročně. V Česku je jen tempo renovací bytových domů komplexní formou ještě pomalejší, a to 0,15 procenta. „Komplexně obnovit bytový fond bude v rámci unie trvat odhadem 500 let, a v Česku dokonce 600 let. Jedinou možností je proto razantně zrychlit tempo renovací cílenou podporou,“ říká Marcela Kubů, ředitelka Asociace výrobců minerální izolace.
Tak jako nevyroste dům, když budete zalévat tvárnici, tak ani peníze samy od sebe nevypučí každého jara. Možná ty, které si vytiskne centrální banka. Ale určitě ne ty, které se vybírají od občanů. Ti je musí vydělat a jimi splácet. Tedy splácet: náklady na ekologickou rekonstrukci bydlení budou velice různé, s nějakým tím tepelným čerpadélkem, sluneční elektrárnou nebo hlubinným vrtem od 200 tisíc do milionu korun. Bankéři se přidrželi středních 700 tisíc a vypočítali, že splátka takového úvěru potrvá něco přes 10 let, s dotací snad necelých 7 roků.
úspory z výdajů za energii budou nejméně po dobu splácení jen iluzorní
Z toho vyplývají dvě věci. Za prvé, že bude obtížné plnit evropské směrnice pro domácnosti osob ve věku nad 50 let. Za druhé, úspory z výdajů za energii budou nejméně po dobu splácení jen iluzorní. Určitě v té výši, jakou uvádějí různé přesvědčovací a slibovací firmy a spolky. Totiž, energie se může ušetřit hodně, prý až 65 procent. Ale peněz málo, ty půjdou na splátky.
To vše platí pro současný stav. Nelze s ním počítat do budoucna. Poroste poptávka po stavebních, zejména izolačních materiálech a po stavebních pracích, a s nimi také jejich cena. Zatímco dodavatelé materiálu tvrdí, že jsou připraveni dodávat, stavební firmy hlásí 92% vytížení svých kapacit a nedostatek volných pracovních sil; trvá to už řadu let. Dále není ještě určeno, na kolik přijdou ekologická a sociální cla na dovoz solárních panelů, křemíkových komponent a čipů ze zemí mimo EU. A do třetice je velice tekutá cena emisních povolenek, jež mají být uvaleny na vytápění a dopravu a které opět zaplatí občané, včetně těch klimatizovaných, protože zrovna vytápění žádného domu v našem zeměpásu nikdy nebude zcela bezemisní.
Už jsme podotkli dříve, že v případě stavebnictví se evropské hyperaktivní úřady cpou do něčeho, co výborně funguje samo od sebe: energetické úspory, bezemisní domy, certifikace udržitelnosti, apod. Posouvá se to přirozeně na vývoji materiálů, stavebních postupů, poptávky uživatelů budov. Teď se tomu nasazují „ambiciózní“ termíny a normy, samozřejmě bez jakékoliv analýzy uskutečnitelnosti, nákladů a dopadů. Život na planetě vymírá tak rychle, že není čas na analýzy, zní oficiální zdůvodnění. Ještě že alespoň u nás to ještě žije, máme ty bankéře, stavaře a statistiky.
Další nejistotou jsou právě ambice Evropské unie. Nikdo nedokáže zaručit, zda navrhované (a zanedlouho jistě schválené) normy a termíny budou platit poté, co se rekonstrukce uskuteční a zaplatí. Z Bruselu mohou kdykoliv přijít nové, ještě ambicióznější. Ještě ve druhé polovině 90. let ochrana klimatu zavelela k výměně uhlových kotlů na plynové, následovaly dotace a budování plynových přípojek do nejzapadlejších vesniček. Dnes, sotva 25 let poté, nejen že plyn přestal být lacino k mání, ale EU jej zahání do taxonomické klimatické hanby, ve vesnických přípojkách se prohánějí potkani. Podobný vývoj zažívá automobilový průmysl. Podařilo se mu vyvinout a za rozumné peníze prodávat neuvěřitelně výkonné, úsporné a k životnímu prostředí šetrné motory, aby se dověděl, že příští norma Euro 7 překročí fyzikální zákony a za 12 let se ty motory nebudou smět vůbec. Další příklad jsou vodní elektrárny, donedávna považované za obnovitelné a bezemisní zdroje. Už na nich pracuje klimatická iniciativa pro jejich likvidaci. První významný úspěch si může připsat na Ukrajině.
Studie Hnutí Duha odhaduje, že v energetické chudobě se u nás nachází zhruba 1 milion lidí. To bylo loni. Letos v dubnu Vysoká škola ekonomická v Praze varovala, že se může dotknout až 30 % českých domácností. Povinná, termínovaná klimaaktivistická rekonstrukce jejich domovů je může z energetické chudoby vytrhnout. Ale splátkami, růstem daní a ztrátou hodnoty majetku v případě, že nezateplí, je zároveň může poslat – prostě do chudoby.
