Vláda tlačí na zlevnění potravin, ale to je málo
Ceny potravin jako politické téma uchopil předseda vlády Petr Fiala. Na tom samo o sobě není nic špatného. Když lidem stoupají životní náklady rychleji než příjmy a než výnosy z úspor a investic, když chudne většina národa, není to problém několika tisíců málo vydělávajících či vůbec nevydělávajících osob, ale je to problém celé obce a tedy téma výsostně politické.
Otázka je, zda má nějaké politické řešení. Francouzský prezident Emmanuel Macron letos zjara svolal jednání vlády s obchodními řetězci a dohodli se společně na zastropování cen potravin. Dohoda platila od dubna do června a říkalo se jí „protiiflační čtvrtletí“. Namátkové kontroly pak měly zaručit, že obchodníci si nebudou kompenzovat snížení příjmů vydíráním dodavatelů. Výběr toho, které potraviny budou takto „zabržděny“, zůstal na samotných obchodnících. Zajímavý byl přístup velkého řetězce E. Lecrlerc, který se jednání neúčastnil, ale jeho majitel Michel-Edouard Leclerc prohlásil: „Chci být levnější raději plošně. Nečekal jsem na hromadné jednání, abych snížil ceny. Dohoda by mohla vyvolat dojem, že si to maloobchodníci vynahradí tak, že budou účtovat více za své další produkty.“
U nás jednání probíhala tak, že vláda poslala na obchodníky kontroly z Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS), který nic neodhalil, ministři chodili po obchodech kontrolovat ceny na regálech a vinu za drahé potraviny na sebe vzájemně házeli zemědělci, výrobci potravin a obchodníci. Členové vlády doporučovali občanům jezdit nakupovat do blízkého zahraničí. Proč tam je levněji, než u nás, ale vysvětlit nikdy nedokázali a něco proti tomu dělat už vůbec ne.
Zveřejnění loňských hospodářských výsledků největších dodavatelů potravin a primárních zemědělských surovin však jako by vlilo premiérovi do žil nové odhodlání. Při zahájení veletrhu Země živitelka v Českých Budějovicích premiér Fiala prohlásil: „Vysoké ceny potravin trápí české občany. Nesnažím se poukazovat na viníky, ale jde o to, aby lidé mohli jít do obchodu a koupit kvalitní české potraviny za přijatelnou cenu.“ Vyplácí se podle něj, že vláda „vyvíjí systematický tlak“ na všechny články obchodního řetězce. „Už klesají i (ceny) některé potraviny, ceny cukru, mléka nebo i másla. Nižší ale musí být i ceny jiných potravin,“ citovala jeho slova agentura ČTK.
Nesnažím se poukazovat na viníky, ale myslím Babiše
Fiala ale na viníky poukázal, a to docela přesně. „Vláda není cenotvorným orgánem, ale naší povinností je mluvit se všemi a vytvářet přiměřený nátlak na to, aby existovala rovnováha mezi ziskem, marží a cenou potraviny. Ti, kteří patří k největším podnikům tohoto typu v České republice – a do jisté míry mi připadá i nevkusné, když majitel takovýchto firem vyčítá vládě, že nic nedělá s cenami potravin – on by mohl jediným rozhodnutím ve svých koncernech dosáhnout toho, že lidé budou mít potraviny levnější,“ řekl Fiala a na dotaz ČTK potvrdil, že myslí Andreje Babiše. Omyl, jediné rozhodnutí by leželo na svěřeneckém fondu. Ale to je detail. Pokud bychom premiérova slova vzali vážně a důsledně, bylo by nejefektivnější, kdyby byl Babiš předsedou vlády.
Fialovo tápání odhaluje také jeho vyjádření pro deník Právo. Na otázku, proč jsou potraviny v Polsku pořád o tolik levnější než u nás, premiér reagoval mimo jiné vysvětlením, že polské zemědělství nebylo postiženo takovou koncentrací do velkých JZD jako u nás za minulého režimu a zůstali zachováni i malí zemědělci. Dobrá, ale proč nezůstali zachováni také u nás, 30 let po zrušení JZD?
Ministr zemědělství Marek Výborný lidem poradil, aby si pečlivě kontrolovali, zda potraviny, které kupují, jsou české. Vláda zato bude apelovat na řetězce, aby nabízely víc českých potravin za přijatelné ceny. Problém je, že třeba banány určitě nejsou česká potravina a jsou levnější, než jablka. Tuzemští pěstitelé kromě toho tvrdí, že česká jablka za české ceny jsou ve velkých samoobsluhách neprodejná.
Pravdu má nakonec jihočeský hejtman Martin Kuba, když Právu řekl: „Ceny potravin ale spotřebitel opravdu u nás nemá možnost ovlivnit.“ Opravdu ne, ani když je kupuje v zahraničí. Zatímco loni v červenci Češi utratili v Polsku kartami České spořitelny jenom za potraviny 137 milionů korun, letos už to činí čtvrt miliardy korun.
Ale jinak občan dělá, co může. Maloobchodní tržby podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) klesají v meziročním srovnání nepřetržitě už nejméně 12 měsíců. Konkrétně v dubnu o 7,7 %, v květnu o 6,1 % a v červnu o 4,1 procenta, z toho za potraviny o 5,3 procenta. Indikátor důvěry spotřebitelů, publikovaný včera, klesl o 1,7 bodu na 91 bod. Pravda, nejde tady už jen o inflaci, která slábne, a ceny zboží. Jsou za tím obavy také z důchodové poloreformy, změny v daních a důsledky vládního šetřícího balíčku obecně. Počet respondentů očekávajících zhoršení celkové ekonomické situace v Česku v následujících dvanácti měsících se zvýšil. Počet domácností hodnotících svou současnou finanční situaci hůře ve srovnání s předchozími dvanácti měsíci se nezměnil. Pouze mírně se zvýšil počet domácností, které se obávají zhoršení své vlastní finanční situace v příštích dvanácti měsících. Zvětšil se také podíl respondentů, kteří se domnívají, že současná doba není vhodná k pořizování velkých nákupů.
obavy z vývoje celkové hospodářské situace přetrvávají
„Důvěra spotřebitelů osciluje od počátku roku v poměrně úzkém pásmu několika procent. Většímu zlepšení v průběhu roku brání přetrvávající obavy různého charakteru. Zatímco ty z růstu cen postupně pominuly, obavy z vývoje celkové hospodářské situace v následujících 12 měsících přetrvávají. To se v kombinaci s vyššími obavami ze zhoršení finanční situace domácností promítá v tom, že meziročně je důvěra spotřebitelů sice výrazně vyšší, ale stále poměrně hluboko pod svým dlouhodobým průměrem,“ sdělila Anastasija Nejasova z oddělení konjunkturálních průzkumů ČSÚ.
Politických témat má Fialova vláda podstatně více, než jen ceny potravin.
