Věřte vědcům
Tento slogan jsem si do titulku vypůjčil od Pátků pro budoucnost nejen proto, že jej sami často nerespektují, ale hlavně proto, že je dokonalým protimluvem. Věda a její principy nejsou založené na víře, to jsme mohli zůstat katolíky. Naopak, jsou založené na nedůvěře a neustálém prověřování a korekcích dříve zjištěného. Velmi přesně to opsal Albert Einstein, když vědecký traktát, zpochybňující jeho teorii relativity, podepsalo sto vědců. „Stačil by jeden,“ opáčil tehdy Einstein.
Server Seznam.cz nedávno zveřejnil zprávu, podle které je vepřové sádlo moderní superpotravinou. Jeho škodlivost, ba přímo účinky zabijácké, které se po desetiletí tradují, byly výsledkem úplatků cukernické lobby vědeckým kapacitám, aby sádlo prostě pomluvily. „Sádlo se stalo jednou z hlavních obětí spiknutí, ve kterém se spojili vědci s potravinářskými koncerny s cílem nahradit drahé tuky levnými cukry,“ napsal Seznam.
Věda byla vždy doprovázena zástupy šarlatánů, kteří si prostě vymýšleli, lhali o vědeckých výzkumech, nebo účelově interpretovali výsledky výzkumů svých. A tak, jako vědecká obec byla odnepaměti doprovázena houfem šarlatánů, byly i ve vědě vždy přítomny zásadní omyly. Ale každý vědecký omyl vedl k novému poznání. Když Mikuláš Koperník počátkem 16. století prohlásil, že středem vesmíru není Země, ale Slunce, byl to obrovský vědecký pokrok, ale zároveň obrovský omyl. Ten ale nebyl způsoben úplatky, nýbrž schopnostmi tehdejších vědců a jejich přístrojů sledovat nebeské úkazy. Obojí se postupem doby zdokonalilo natolik, že dnes netušíme, kde je střed vesmíru, ale víme, co se stalo několik milisekund po Velkém třesku. Přičemž ovšem existuje další dlouhá řada teorií, které čekají na potvrzení nebo vyvrácení, až budou lepší dalekohledy, citlivější detektory, výkonnější počítače, atd… Do té doby je nutné počítat s vědeckými omyly, nebo-li nepotvrzenými hypotézami, které seriózní vědecká obec bude rozplétat, zpřesňovat či také popírat.
A ani politické vlivy na vědu nejsou ničím novým. „Tak pravil Aristotelés“, zněl začasto výrok soudů nad odbojnými vědci nejen z oborů přírodních, ale i teologických. Na konci 19. století se svět považoval za poznaný natolik, že nové výzkumy a jejich aplikace se šířily jen s velkými obtížemi. V té době mezinárodní patentový úřad v Paříži vyhlásil, že nebude přijímat přihlášky k patentům na perpetuum mobile, na tunel pod La Manche a na letadla těžší než vzduch. Někdy kolem roku 1935 byla vědecky dokázána nemožnost helikoptéry. V roce 1942 se už sériově vyráběla.
Jiným problémem jsou interpretace vědeckých poznatků. Ty už jsou od zásad vědecké práce oproštěny a podléhají zcela naladění veřejného mínění. Případně politickým směrům, což je dnes ale prakticky totéž. Tak například organizace Greepeace s oblibou publikuje vědecké závěry o tom, která uhelná elektrárna zabije kolik lidí každý rok. Příslušná vědecká práce, na kterou se odkazují, přitom obsahuje poznámku, že byla zpracována na zadání Greepeace a vychází z jí dodaných informací, a obsahuje také řadu výhrad o tom, že jde o modelování, odhady a tak. A že neexistuje žádná zpětná studie, která by ony odhady a modelace ověřila. Ale co na tom, v novinách pak titulek vypadá báječně a zpráva wellmi apelačně.
Tak nějak podobně jsou publikovány závěry mezivládního panelu o oteplování IPCC, ale co hůře, tyto závěry neobsahují nic z toho, co by vědecké závěry obsahovat měly, totiž odhady nepřesnosti a upozornění na ně, neobsahují rozlišení mezi zjištěnými skutečnostmi a modelovanými predikcemi, atd… A nejsou podrobeny oponentním řízením, ale hlasováním. Tak, jako ve středověku odhlasovali upálení vědce Giordana Bruna.
Dnes už vědce sice neupalujeme, ale korupce trestným činem je.
