Vážně potřebují děti digitální gramotnost?
Austrálie zvažuje zákaz sociálních sítí do 16 let věku. Není jediná. Jako jedna z mála může mít tato restrikce smysl. Jenže lidé už mají zákazů dost.
Někdy si jeden může připadat jak za bývalého režimu. Všechno je zakázané, a tak to nikdo nerespektuje. U nás prostě nemáme zákazy rádi a kašleme i na pravidla silničního provozu.
V poslední době to ještě narůstá, jak nám stát a hlavně Evropská unie přikazují a zakazují stále víc a víc. Hlavně se zakazuje myslet. Vlastní názor a shánění relevantních informací jsou nemorální a z hlediska cancel culture nepřípustné.
Zprávy, že chce zase někdo regulovat přístup na sociální sítě, tak zní jako další neskutečná buzerace. Bohužel, tahle regulace u dětí ale má logiku. Problém je spíš v tom, že zákaz bude těžko vymahatelný.
Problém je v tom, že zákaz bude těžko vymahatelný
Svoboda je nesmírně cenná věc. A není samozřejmá nejen proto, že se nám ji mnozí snažili vzít. Osobně mám podezření, že někdy v historii byla ohrožující. Skupiny lidí byly tak ohroženy nepřáteli, zvířaty, nepřízní počasí nebo rovnou přírodními živly, že na diskuse a svobodu nebyl prostor. Společenství muselo táhnout za jeden provaz jak pěchotní jednotka, jinak byl konec neodvratný.
Dnes jsme na tom o poznání lépe. I přes současné ekonomické a politické zemětřesení. Svoboda se tak stala základní hodnotou, kterou nám nikdo nedává za odměnu (jako to bylo v době covidu), ale kterou jsme nadáni. Jenže u dětí je to trochu jinak.
Jak bychom se asi dívali na to, kdyby jedly jen, co chtějí? Nebo nechodily do školy, protože se jim nechce? S tím jídlem už se to v mnoha rodinách děje. Následky jsou často velmi vážné. Mnohé děti jsou chytřejší, rozumnější a mají vyvinutější instinkty než leckterý dospělý. Ale pořád jsou v lecčems mnohem zranitelnější, zvlášť pokud jde o závislosti.
„Sociální sítě jsou pro děti toxické a nebezpečné, a to čím dál víc,“ napsal ředitel Asociace poskytovatelů adiktologických služeb Matěj Hollan.
Závislosti fungují tak, že spouštěč – ať už chemický či emoční – přináší pocity štěstí. Buďto přímo podporuje produkci dopaminu, nebo blokuje zpětné vychytávání jeho neurotransmiterů. Mozek se takovému návalu štěstí brání a začne otupovat. Po vysazení „drogy“ mu běžná produkce nestačí. Dostaví se deprese, nervozita, vzápětí mnohdy i agresivita, ať už vůči sobě či okolí.
Děti do svého systému myšlení a prožívání či metabolismu nasávají podněty velmi rychle. Závislost na IT a sociálních sítích jich vykazuje stále víc. S nimi přichází neschopnost se věnovat jiným věcem, výběrové vnímání reality, pokroucené představy o ní, neschopnost navazovat sociální kontakty…
Neurolog Martin Stránský mluví už nějaký čas o tom, jak informační technologie, pasivní zábava z obrazovek a sociální sítě ovlivňují mozky dětí. Nedávno natočil podcast, kde tvrdí, že ve školách, kde se nepoužívá IT, mají děti lepší výsledky. A že je lepší nechat mobil doma než vypnutý v tašce.
Laicky bych si to dovedl vysvětlit asi, tak, že v té tašce mě ponouká ho zapnout a tím narušuje mé soustředění. Strhl obrovskou vlnu kritiky, že zůstal někde v předminulém století, že je hlupák a vůbec, že děti potřebují digitální gramotnost. A co to jako prosím má být?
I já znám lidi, kteří si neumí poslat peníze z banky jinak než na pobočce, ba ani odeslat mail. Není jim 90, ale třeba 60. Troufám si tvrdit, že to není výsledek absence IT v době, kdy chodily do školy. Spíš jde o otázku inteligence a hlavně (ne)ochoty se učit čemukoliv novému.
Dnešní mladí lidé dokonale znají neustále se měnící funkcionality Snapchatu, Redditu, Pinterestu, samozřejmě TikToku a Instagramu. Mají z nás starších legraci a zdají se být digitálně vzdělaní. Přitom světu chybí dostatek IT odborníků. Přestože se zdá, že v mladé generaci je jím skoro každý. Houby s octem.
Skutečných IT odborníků je nedostatek
Naučit se používat tyto technologie zvládne leckdo i mnohem později. Vždyť při nástupu mailů a internetu si je osvojili klidně i lidé o dekády starší. Naučili se používat intranet, účetní software místo knih… Nedávno jsem slyšel stěžovat si učitelku na základní škole, že z dětí, které všechny mají mobil a jsou na internetu, se v informatice po půl roce nedokáže třetina připojit do svého účtu.
Ty sociální sítě asi těžko mohou vygenerovat nějaký zvláštní přínos. Většina z nich má nastavenou minimální věkovou hranici pro užívání na 13 let. Ale v praxi samozřejmě nefunguje. A to je ten problém. Vedle Austrálie uvažuje o zvýšení oné věkové hranice třeba i Norsko. Už tak učinilo několik států v USA. Někde zvažují plošné zákazy používání mobilů ve školách.
Jenže kdo a jak bude plnění těch zákazů kontrolovat? Bude snad muset každý provozovatel „socek“ chtít ke zřízení účtu doklad totožnosti? A jak zajistí, že jedna osoba účet nezřídí a jiná jej nebude používat? Asi jako když někdo starší 18 let nekoupí flašku rumu mladším. Obávám se, že tam, kde se na to rodiče vykašlou, to fungovat nebude.
