USA znervózňuje cena dluhopisů. Bude jim chtít ještě někdo půjčovat?
Za kolik a zda vůbec zvládnou Spojené státy financovat své dluhy? I takové otázky se objevují v souvislosti s oslabením amerických dluhopisů.
Jejich ceny totiž v důsledku prezidentských veletočů s cly (a možná nejen s nimi) začaly klesat. V podstatě podobně, jako když nastupující koalice v Německu prosadila větší dluh kvůli zbrojení. Jak předtím byly německé dluhopisy etalonem bezpečí, najednou, jako kdyby investoři usoudili, že už je toho moc. Anebo, že inflace půjde nahoru a nové papíry budou muset nést vyšší výnosy.
V USA nastal podobný vývoj, ovšem s mnohem dramatičtějšími důsledky. Byť zatím jen na pozadí. V německých ekonomických médiích se například objevují spekulace, že právě on (tedy ten vývoj) je možná příčinou, proč Donald Trump nakonec s cly zase cuknul (kromě Číny). Možná dočasně, možná natrvalo.
Do pátku výnosy desetiletých amerických státních dluhopisů dosáhly 4,5 %, když ještě koncem předchozího týdne byly pod 4 %. Poptávka po nich by přitom podle modelu ideálního světa měla růst. Protože když investoři prodávají akcie, potřebují své peníze někam přesunout, aby nesly alespoň nějaký výnos. Tím spíš, když padají i komodity. Teď se ale zdá, že krátkodobým vítězem bude zlato a ceny dluhopisů naopak šly dolů (což znamená, že roste jejich výnos, protože je lze koupit levněji).
Poměrně snadno by se ještě celá věc dala vysvětlit poklesem amerického dolaru. Ten je v důsledku chaosu v tamní ekonomické politice rovněž pod tlakem a dostal se na nejnižší úrovně vůči euru od roku 2021. Fondy bývají často měnově zajištěné, jiné instrumenty a jiní investoři ale leckdy ne.
Druhým důvodem by mohla být obava z nárůstu inflace. Ta by znamenala zřejmě zpomalení poklesu úrokových sazeb, ba dokonce možná i jejich opětovný růst. Zatím se o takové variantě nehovoří, ale kdo ví, co udělá s cenovou hladinou, až z trhu zmizí i dovozy z Číny. Taky už Trump zase tančí okolo dovozu smartphonů a počítačů.
Mar-a-Lago Accord
V zákulisí se ale spekuluje i o něčem jiném. Teda podle různých střípků, které si člověk může poskládat třeba z německého Wirtschaftwoche nebo australského ABC News a dalších médií.
Ještě před prezidentskými volbami se objevily zprávy tom, že ekonomický tým Donalda Trumpa zvažuje jako řešení obchodního deficitu země cílené oslabení dolaru. To by samozřejmě znamenalo ztráty těch, kteří v něm mají aktiva, včetně akcií a dluhopisů a nejsou měnově zajištěni.
Dnes to opakovaně některá média připomínají. Hovoří o dohodě Mar-a-Lago Accord. V podstatě jde podle loňských prohlášení ekonoma Stephena Mirana o to donutit velké země k „napumpování“ vlastních měn tak, aby dolar vůči nim klesl. Přičemž mezi nástroji k nátlaku zmínil i cla.
„Dohoda Mar-A-Lago odkazuje na floridské letovisko pana Trumpa Mar-a-Lago a na Plaza Accord z roku 1985, v níž se američtí spojenci Německo, Japonsko, Spojené království a Francie dohodli v hotelu Plaza v New Yorku na společné devalvaci amerického dolaru, aby podpořili průmyslovou výkonnost Ameriky,“ napsal australský ABC News.
Není hlavním cílem oslabení dolaru?
Někteří autoři se nyní obávají, zda takové úvahy nejsou v pozadí současného dění s cly. Každopádně největším věřitelem USA byla do nedávna Čína. Pomalu velkou část dluhopisů prodala s odůvodněním, že jde o diverzifikaci. Je ale nepochybné, že hodně peněz v posledních letech napůjčovala do podrozvinutých zemí v problémech, kde získala silné politické a podnikatelské pozice.
Je možné, že teď, když jí Donald Trump vyhlásil válku, prodává dál. A možná nejen ona (klíčovým věřitelem je nyní Japonsko). Důvěra v USA prostě razantně klesla. A v zemi se pomalu začínají objevovat hlasy, že to nekonečné zadlužení nepůjde navyšovat pořád dokola. Protože obří americký dluh nebude chtít už nikdo kupovat.