Svítá na konci inflačního tunelu?
Z růstu výrobních cen mrazí. V průmyslu skoro o třetinu a v zemědělství přes 40 procent. Je někde nějaká naděje, že inflace skutečně bude oslabovat? Asi ano. Avšak jestliže na všechno se dívat z mnoha úhlů pohledu, tak u cenového vývoje to platí stonásob.
Například v USA dlouho převládal názor, že inflace je jen dočasná. Nakonec to před koncem roku Fed vzdal a přiznal, že je čas přestat pouštět peníze do ekonomiky. Přicházející data jsou vysoká a přelézají devět procent meziročně.
Přesto se stále ozývají hlasy, že to tak hrozné není. Dokonce z respektovaných míst. Poukazují na nízká inflační očekávání, stagnující růst mezd a řadu dalších signálů, že přijde krátké ochlazení, nárůst nezaměstnanosti a inflace se vrátí někam ke dvěma až třem procentům.
Je zajímavé, že optimistické výhledy přicházejí v době, kdy dokonce i Evropská centrální banka uznala, že už nad inflací nemůže zavírat oči.
Meziměsíční zpomalení
Jenže ona ta banka holt přiznává, že je problém. Zatímco optimističtí ekonomové mluví o tom, co bude zítra. V Česku už se také objevují určité náznaky zlepšení. Meziroční růst cen stále sílí. Ovšem to je dáno tím, že loni byla pořád základna relativně nízká. A teď se pořád ještě zdražuje. Tempo zdražování ale trošku opadá.
Zatímco v dubnu i květnu rostly ceny meziměsíčně shodně o 1,8 %, v červnu to bylo o 1,3 %. Ale pozor, mohou v tom být i sezónní výkyvy. Zvláště u potravin se to každoročně mění, kdy nová zelenina zlevní nebo naopak zdraží některou kolonku.
Tři pozitivní trendy
Nicméně tři trendy nelze přehlédnout. 1. Vlivem očekávání recese poklesly ceny některých materiálů, zvláště kovů na světových trzích. K tomu se přidala i ropa, která je na úrovních před válkou. 2. I vlivem nižší poptávky a možná právě těch materiálů poklesly ceny stavebních prací (dle indexu výrobců). 3. Lidé už zřejmě – podle vyjádření řady obchodníků – začali omezovat některé útraty. Takže není tak jednoduché dál zdražovat jen proto, že je to trend a ta či ona firma se s ním prostě sveze.
Bohužel jsou tu i negativní tendence. Stále se čeká další zdražení energií. K tomu propuknutí skutečné plynové krize. Stejně tak i růst cen u potravin. U nich výrobci meziročně v červu zdražili o více než 40 %. A podle všeho to tím nekončí.
Zemědělci sice čekají letos poměrně dobrou sklizeň. Ale zároveň se všichni bojí nedostatku obilí z Ruska a Ukrajiny. No a pak jsou tu náklady na naftu, dopad plynové krize do cen hnojiv, náklady na pracovní sílu… Což se netýká jen Česka, protože třeba většina zeleniny je dovezená. Samozřejmě je tu pořád i ona tendence obchodníků se na vlně zdražování svézt. Byť to teď bude těžší.
Takže rychlý obrat zřejmě nečekejme. Zvlášť s vyhrocením situace kolem plynu. Kde nás pořád někdo ujišťuje, co všechno už vláda pro naši záchranu udělala. Ale poněkud zapomíná poznamenat, kolik to stálo, stojí a bude stát.
Rychlý obrat zřejmě nečekejme
Co na to Česká národní banka? Například její člen Tomáš Holub se už vyslovil pro další zvýšení sazeb a podpořil smysl intervencí. Vedle toho, že se změnil guvernér, je tu ale ještě jedna věc. Jestli náhodou sazby už nedosáhly úrovně, kdy působí jako silná brzda a další zvyšování proto nedává smysl. Což naznačila ve dřívějších rozhovorech nynější viceguvernérka Eva Zamrazilová.
Samozřejmě mohla změnit názor, protože cenový růst se dál utrhl ze řetězu. Ale rozhodně v nové radě jsou alespoň tři členové ze sedmi, kteří si nebyli či nejsou zvyšováním jisti.
