Svět stojí hned na několika křižovatkách. Staré jistoty neplatí
Většinou bývá zvykem bilancovat a ptát se, co nás čeká a nemine, na přelomu let. Jenže zrovna teď se svět kývá v tolika směrech, jako málokdy.
V zelené linii se objevují trhliny
Sbírá se na to už pěkných pár měsíců. Zatímco doposud se zdál nastoupený směr k bezemisní Evropě jednoznačný, objevuje se čím dál víc trhlin. Začalo to vlastně už renesancí jádra. Sice se diskutuje o tom, zda nové projekty projdou taxonomií, ale velká část států Evropské unie se k jádru hlásí.
Potom přišel odpor k zákazu spalovacích motorů u aut, a hlavně otevřeně vyhlášený bojkot nové normy pro automobily Euro 7. Zapojila se do něj i Francie, a právě její prezident Emmanuel Macron vyzval v květnu k „regulatorní přestávce“ v oblasti životního prostředí a zelené energetiky. S tím, že dá dost práce implementovat už stávající legislativu.
Když něco podobného vyslovil i belgický premiér Alexander De Croo, vyprovokovalo to místopředsedu Evropské komise Franse Timmermanse k odmítnutí takových myšlenek. Nicméně, něco se děje. Pravda, mezitím už do dekarbonizace firmy nainvestovaly tolik, že tento trend se asi už nedá úplně zastavit. Ale třeba se dá změnit. A Timmermans reagoval jako někdo, kdo tuší problémy.
Ještě výraznější revoluce možná probíhá na hraně mocenských sil. Severoamerická média se čím dál víc dívají jako na možného vojenského nepřítele už ani ne tak na Rusko, jako na Čínu. Jak nám to přijde absurdní, že by rozpoutala válku proti USA, tak tamní komentátoři to berou zcela vážně.
Média v USA začínají v souvislosti s Čínou spekulovat o válce
Říkají, že vždy v dějinách, když se někdo snažil dosáhnout na pozici velmoci a sesadit z ní někoho jiného, skončilo to válkou. Pravda, žijeme ve dvacátém prvním století a ve vyspělém světě se už neválčí tolik jako dřív. Jenže co je to ten vyspělý svět? Rusko dokázalo útokem na Ukrajinu všechny naše představy o bezpečí při nejmenším vážně nahlodat.
Konflikty u břehů Tchaj-wanu se opakují
Každopádně dnes dochází u asijských břehů ke konfliktům mezi čínskými a americkými plavidly. Čína prostě považuje průliv mezi pevninou a Tchaj-wanem za své vlastní území a americké lodě jí tam vadí. Přesto, že tam proplouvaly vždy. Americko-čínské vztahy jsou dlouho na bodu mrazu a jak připomíná na webu The Conversation Meredith Oyenová z University of Maryland, „stále více jsme svědky protestů čínských představitelů proti americkým tranzitům Tchajwanským průlivem. Počet protestů Číny v posledních letech vzrostl, protože napětí ohledně Tchaj-wanu vzrostlo.“
Iain Boyd z University of Colorado zase říká, že čínské hypersonické střely jsou schopné americkou vojenskou loď potopit. A stále více pozorovatelů se bojí, že k něčemu takovému časem dojde. Prestižní web Foreign Affairs upozornil na masivní jaderné zbrojení země se symbolem draka, v němž soutěží s Indií a Pakistánem. Na jeho stránkách se pak zcela vážně diskutuje o tom, zda je ozbrojený střet mezi dvěma největšími velmocemi nevyhnutelný.
Na stránkách Foreign Affairs se vážně diskutuje, zda je ozbrojený střet USA a Číny nevyhnutelný
A pokud jde o USA a Čínu, je tu ještě jeden fenomén – umělá inteligence. Západní svět se baví o tom, jestli není nebezpečná a na kolik máme její další vývoj regulovat. Objevují se úvahy, že Čína nic regulovat nebude, a tudíž nám v tomto vývoji všem prostě uteče. Anebo naopak, nechá se jí zahltit a zničit. Chceme však vidět destrukci tohoto motoru světové ekonomiky a v podstatě i stabilizátora regionu? Důsledky jejího možného rozvratu snad ani nelze domyslet.
Vždyť i šéfka Evropské centrální banky dnes už mluví o tom, že svět se ekonomicky soustředí do bloků kolem Číny a kolem USA. Bude to problém pro mezinárodní obchod i pro dodávky. Vždyť kdo vládne výrobě baterií do elektromobilů, fotovoltaiky a surovinám pro výrobu léků?
No a pak je tu samozřejmě tragédie prolomené Kachovské přehrady. Zatím pořád nevíme, jak velká to bude lidská tragédie a humanitární katastrofa. Bude ovšem Evropa schopná a ochotná ještě pomoct? Solidarita už má také své trhliny a nejeden člověk třeba v Česku a na Slovensku už nemůže Ukrajince ani cítit. A v Německu stále sílí opoziční AfD, pro níž je antiimigrační politika alfou a omegou jejího programu. Už je s preferencemi na úrovni mateřské strany stávajícího kancléře.
Svět stojí na několika křižovatkách i když z pohledu odsud to zatím tak úplně nevypadá.
