Svět se zase řítí k léčbě utrácením
Hurá! Bude se víc utrácet! Radost nad novými dluhy připomíná radost člověka s cirhózou, když mu někdo potají sehnal flašku.
Zatímco na začátku 90. let Václav Klaus celou veřejnost (poměrně úspěšně) přesvědčoval, že všechny jiné hospodářské přístupy než liberalismus, jsou mrtvé, dnes to vypadá přesně naopak. Nejen, že Evropská unie chce ekonomiku regulovat natolik, že to zavání spíš jejím řízením. Ale hlavně se dnes všichni radují, jak se díky zbrojení bude utrácet. Protože utrácet = růst.
O pár tisíc kilometrů na východ v Pekingu vymysleli něco podobného, akorát jdou na to jinak. Ústřední výbor všeobjímající strany vytvořil další dokument, zahrnující opatření ke zvýšení poptávky. Jde o fascinující čtení, připomínající – světe div se – podobné kousky z Bruselu.
Čína: Odvést dobrou práci při hodnocení
Například se nařizuje: „Podporovat přiměřený růst mzdových příjmů. Realizovat plány na podporu zaměstnanosti pro klíčové oblasti, klíčová odvětví, městské a venkovské místní obyvatelstvo a malé a střední podniky.“ Nebo: „Ve světle změn situace zvýšíme podporu zaměstnanosti a podpoříme zaměstnanost klíčových skupin. Zaměřte se na klíčové oblasti a klíčové skupiny, abyste provedli speciální školení dovedností, zlepšili diverzifikovaný investiční mechanismus a odvedli dobrou práci při hodnocení úrovně odborných dovedností.“ Také se mají rozšířit „kanály pro příjem z vlastnictví,“ přijmout opatření ke zvýšení příjmů zemědělcům… a vůbec, učinit lidi šťastnější, aby víc utráceli (třeba lepší dostupností lékařské péče pro seniory).
Připomíná vám to části slavného Kompasu EU pro obnovení konkurenceschopnosti? Nebo jiné dokumenty Evropské komise? Ano, nějak se nám ten kapitalismus a socialismus zase přibližují. Akorát, že ta Čína je úspěšnější.
nějak se nám ten kapitalismus a socialismus zase přibližují
To u nás na to jdeme jinak. Potřebujeme zbrojit (což asi opravdu potřebujeme), tak si z toho uděláme makroekonomickou záležitost. Němci schválili opatření k prolomení dluhové brzy tak, že nepůjde jen o zbrojení, ale i leccos dalšího. Hurá, bude se půjčovat a utrácet.
A zatímco investoři do dluhopisů si mnou ruce za prozpěvování „Nebude to také ľahké drahá,“ ti do akcií vidí v Evropě šanci na růst. S nimi i ekonomičtí analytici, a tak nějak se zdá, že nové zadlužení nás prostě všechny hospodářsky zachrání.
Že by se nám po desetiletích vrátil duch legendárního Johna Maynarda Keynese? Kterého mnozí považují, částečně neprávem za otce myšlenek na pumpování peněz do ekonomiky? Keynes se totiž obával nerovnováhy z toho, že poptávka kolísá a část peněz končí v úsporách. V takových, které se nepřemění v investice (sakra, neříkala sv. Ursula, že ty naše úspory na investice přemění?). Proto je chtěl odsávat daněmi a vracet zpět do poptávky.
Evropu obchází strach
Taky se obával, že investice budou klesat, když se podnikatelům vyplatí dát peníze raději do banky za vysoký úrok. Právě dnes je to s investicemi třeba v Německu na pováženou. Nemůže za to ale vysoká úroková sazba. Může za to strach! Tak to vychází v průzkumech různých tamních institucí. Strach říká, abychom neinvestovali, když to nemá budoucnost. Protože Evropa ji podle mnohých podnikatelů nemá.
Tohle se utrácením na dluh dá částečně překonat. Avšak jen, pokud během té zvýšené poptávky uděláme takové změny, které umožní růst na základě investic podnikatelského sektoru, obnovené důvěry a tak dále. Samotné utrácení za zbraně, silnice a zateplení, navíc na dluh, neodstraní problém drahých energií, neskutečné byrokracie, ani toho, že třeba nastupující generace už nebude mít žádný sentiment k evropským značkám.
Mimochodem, ještě se snad ani neobjevila žádná teorie, co bude, až si investoři řeknou, že už to smrdí a nic dalšího nám nepůjčí. Asi Evropská centrální banka a další inflační peníze. Jak dlouho to ale půjde?
