Software – brána zločinu otevřená
Pořídil jsem si novou tiskárnu. Bezdrátovou, co přijímá rozkazy po mojí privátní wi-fi síti. Fungovala bezvadně několik hodin. Načež se uvedla do stavu, že je v síti, počítač je v síti a zná tu tiskárnu, ale tisknout nebo skenovat se ne a nebude.
Naštěstí přítel na telefonu přispěchal na pomoc. Vzdáleným přístupem (až z Prostějova!) řešil ten problém více než tři hodiny. Použil všechny dostupné manuály, příručky, rady helpdesků, dokonce i na googlu zalovil do rad uživatelů, ale ani jeho zkušenosti z déle než třicetileté praxe profesionálního systémového integrátora moji tiskárnu neintegrovaly.
Začal jsem si ho dobírat, jako obvykle: „To jste celí vy, ajťáci, slibotechny a podvodníci. Jak to všechno běhá, navazuje, podporuje se, a ejhle, prostý spotřebitelský úkol, a jste s celou svou umělou inteligencí v háji!“ Return: „A co vy novináři, bando prolhaná…“ Nedal jsem se: „Za nic neodpovídáte, všechno je vám putna. Sám jsi odškrtnul při instalaci ovladače, že souhlasíš s obchodními podmínkami, že dodavatel softwaru za nic neručí.“ Chvíli ticho, pak: „No, ale to by jinak…“
Ve Světě hospodářství věnujeme zvýšenou pozornost počítačové kriminalitě. Považujeme ji za jeden z nejnebezpečnějších a nejzákeřnějších druhů kriminality. A také nejrozšířenějších a nejhůře chytatelných. Při každém zveřejněném článku nebo komentáři ale hlodá otázka: jak je to možné, že se kyberkriminalita tak šíří a narůstá? Odborníci nám, uživatelům, radí, co proti tomu podniknout, jak jsme hloupí při volbě hesel, jak jsme naivní při otevírání pošty. Jeden by tedy čekal, že i dodavatelé softwaru mají podobné návody, jak zamezit nežádoucím vstupům hackerů do systémů a že se podle toho budou řídit. Ale asi ne.
Jestli se ten software netvoří nějak takhle? Ilustrační foto: Pixabay
Ukazuje to zpráva The National Vulnerability Database (NVD). Počet nově odhalených softwarových zranitelností v letošním roce přesáhl 19 000, nejvíce v historii. Příčiny zatím neznáme. Nedbalost programátorů? Práce kvapná? Šetření času a peněz na testování a opravy? Nebo je to v posledních letech tak oblíbená práce „v síti“, kdy je tým rozptýlen po Paříži, Bahamách, Rio de Janeiru – zkrátka nomádí móda? Na poradě v kanceláři se autoři nikdy nesejdou, aby si ukázali, vysvětlili, vynadali… Jo, kdyby takhle po nomádsku vznikaly ledničky nebo trolejbusy, jak by to asi fungovalo?
IT jako podvod na lidi ponechme zatím v rovině přátelského dloubání. Ale že celý ten obor je hlavně slibotechna bez odpovědnosti a záruk, a že to je špatně, na tom trvám.
Měl jsem v počítači program, který automaticky aktualizoval programy a ovladače. Po každé takové aktualizaci mi něco přestalo fungovat, zobrazovat, měnily se priority, přístupy, povolení. Tak jsem program smazal a obnovil systém do doby předtím.
Ajťáci radí: zkusil jste vypnout a zase zapnout? Už ani to nefunguje. Mně se osvědčilo vypnout a nezapnout. Ale pokrok nezastavíš. Co si jednou počnu s tou umělou inteligencí? Ach jo…
