Socialistické evropské Španělsko
Předseda španělské vlády, socialista Pedro Sánchez, představil plán socializace země. Cílovým rokem je 2050. Jeho podstatou je společenské vlastnictví, vysoké daně a „efektivnější, digitální, zelený a spravedlivější“ stát.
Dokument má 700 stran a na jeho vzniku se „…podílela stovka akademiků“. Obsahuje mj. plán výstavby obecních bytů, dočasné vlastnictví a sdílené vlastnictví bydlení. Sdílené vlastnictví automobilů s tím, že jejich spoluvlastníci budou platit zvláštní daně podle ujeté vzdálenosti. Letecká doprava se omezí, lety na krátké vzdálenosti budou zakázány, ostatní budou zdaněny podle délky: čím kratší let, tím vyšší daň. Další daně se uvrhnou na alkohol, tabák, maso a další potraviny živočišného původu, jakož i na výrobky neekologické povahy, např. z fosilních zdrojů.
Do důchodu se bude odcházet v 70 letech, pracovní smlouvy ale budou na dobu určitou. Pracovní týden se zkrátí na 35 hodin. Od toho si Sánchez slibuje snížení míry nezaměstnanosti z nynějších 16 na 8 procent.
Základní rysy tohoto plánu, zejména co se týká spoluvlastnictví majetku a zdanění jeho užívání a také zdanění „neekologických“ potravin a výrobků, nejsou nijak nové. Tímto směrem se ubírá politika celé Evropské unie už několik let. Španělský premiér to jen sdělil všechno naráz a bez obalu. Podle dokumentu, tvrdí Sánchez, to nezpůsobí zhoršení životních podmínek ani blahobytu občanů. V tom je zdrženlivější ve srovnání s Evropskou komisí, která prohlašuje, že výsledkem jejího Zeleného údělu je zvýšení blahobytu a štěstí Evropanů. Sánchez také svůj plán definoval jako „důležitý milník španělské demokracie“. K tomuto výroku asi není se zdejšími historickými zkušenostmi dodávat komentář.
Přesto se ale zastavme u „newspeaku“, jak by řekl George Orwell. Sdílení majetku zavání celospolečenským vlastnictvím, to už tušíme. Ale jsou tu sofistikovanější pojmy. Česká vláda nyní koncipuje, jak utratí 200 miliard korun z Plánu obnovy. Tři čtvrtiny z toho jsou peníze z Evropské unie, která také určuje, nač se vydají. Kdo by si myslel, že jde o obnovu ekonomiky a společenského života po koronaviru, těžce by se zmýlil. Z celkové částky 41 % půjde na fyzickou infrastrukturu a „zelenou tranzici“. To jsou např. udržitelná „zelená“ doprava, zateplení budov, přechod na čistší zdroje energie, atd… Dalších 20 % má být věnováno na digitální transformaci. Podpora podnikání v reakci na covid-19 a ochrana zdraví a odolnost obyvatelstva z celkového plánu získá zhruba 16,6 mld. Kč, tedy necelých 9 procent.
To vše půjde na dluh už tak rychle se zadlužujícího českého státního rozpočtu. V celé EU se plán obnovy pohybuje kolem bilionu eur a ani ostatní členské státy, natož Evropská komise či jiná společná tělesa, nemají žádné úspory, fondy, přebytky… ze kterých by podobný program financovaly. Nic podobného se ani nepředstírá, budou obligace, bude společný dluh. A to je, podle EK, cesta, jak příští generace Evropanů učinit šťastnějšími a bohatšími?
Není tedy divu, že Evropská centrální banka hodlá pokračovat v nákupu dluhopisů a udržovat tak své úrokové sazby na nule. Tvrdí, že kvůli podpoře hospodářského růstu, ale zásadní efekt této měnové politiky je podpora zadlužování.
Pročež nakonec nezbyde, než zdanit bydlení, vepřové kotlety, mléko a sýry a každé svezení autem, jak to svým Španělům slibuje Sánchez.
