Snahy poražených konkurentů nezvrátí vítězství KHNP v jaderném tendru
Přesně půl roku nyní zbývá do stanoveného nejzazšího termínu vypracování a podpisu finální smlouvy s jihokorejskou státní firmou KHNP, kterou letos 17. července vláda České republiky vyhlásila jako vítěze tendru na výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech. I když v soutěži poražená francouzská státní firma EdF i americká společnost Westinghouse se z různých důvodů proti rozhodnutí vlády u Úřadu pro hospodářskou soutěž (ÚOHS) odvolaly, jejich čistě byznysově motivované snahy jsou fakticky předem odsouzeny k nezdaru.
Spolupracující týmy expertů české většinově státní společnosti ČEZ a jihokorejské státní energetické firmy KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power) se zavázaly nejpozději do 31. března 2025 připravit k podpisu balík smluv, kterým bude realizováno rozhodnutí vlády České republiky, že výstavbu nového 5. bloku v jaderné elektrárně Dukovany provede právě KHNP. Získá i opci na výstavbu 6. bloku v Dukovanech a dvou v Temelíně. KHNP dodá reaktory APR 1000, což je, zjednodušeně řečeno, zmenšená verze „klasického“ reaktoru APR 1400. Potvrdilo se, že vláda vybere takzvaný model 2+2. To znamená, že dva bloky budou vznikat v Dukovanech současně. Na rozhodnutí, zda se postaví později i dva bloky v Temelíně, bude mít vláda pět let. Investor ČEZ bude s preferovaným dodavatelem uzavírat dvě smlouvy, jednu na výstavbu dvou bloků v lokalitě Dukovany a druhou na závaznou opci na výstavbu až dvou bloků v lokalitě Temelín s platností na pět let.
Ovšem poražení účastníci tendru se nechtějí jen tak vzdát. Americká společnost Westinghouse, která byla ze soutěže vyřazena již v lednu 2024 pro nesplnění podmínek vypsaného tendru, protože odmítla dodat nabídku s přívlastkem závazná, se odvolala k Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a namítá společnosti ČEZ, která má jako zadavatel zakázku na starost, že postupovala mimo režim zákona na základě takzvané bezpečnostní výjimky. Francouzská EdF napadla rozhodnutí o výběru preferovaného dodavatele a domáhá se, aby úřad konstatoval porušení zadávacích podmínek a zrušil úkony zadavatele související s posouzením nabídek.
vláda nemohla ignorovat reference
ÚOHS ve správním řízení rozhodne, přičemž nejsou známy žádné termíny, kdy by mohl být vynesen verdikt. Připomeňme, že i v nakonec vládou ČR v roce 2014 bohužel zrušeném tendru na výstavbu dvou nových bloků v jaderné elektrárně Temelín se francouzská společnost Areva v roce 2013 neúspěšně odvolala k ÚOHS proti vyřazení ze soutěže. Dodejme, že francouzská firma Areva fakticky zbankrotovala na svých jaderných projektech, mj. na výstavbě jaderné elektrárny ve finském Olkiluotu, a převzala ji EdF.
Autor tohoto komentáře nezná detailní nabídky obou poražených firem. Když ale společnost ČEZ a na její doporučení vláda o největší hospodářské soutěži v dějinách ČR rozhodovaly, nemohly vedle konkrétních nabídek v tendru ani ignorovat reference.
Pokud jde o Westinghouse, v USA se na 30 let éra budování jaderných zdrojů bohužel zastavila. Nejnovější dva tlakovodní jaderné reaktory AP1000 se síťovým výkonem 1120 MW dodané společností Westinghouse v jaderné elektrárně Vogtle (blok č. 3 byl připojen k síti v dubnu 2023 a blok č. 4 v březnu 2024) ve státě Georgia se budovaly 10 let, dvojnásobek času oproti plánu. Stavět se zde začalo v březnu roku 2013. Výstavba byla v prvních letech chaotická a vedla k časovým průtahům a překračování rozpočtu. V roce 2017 výstavbu dále zkomplikoval bankrot společnosti Westinghouse. Varující byl také růst ceny včetně nákladů financování z původních 14 na 34 miliardy dolarů za oba bloky, tedy v přepočtu za bezmála 800 miliard korun.
Jestliže se vrátíme k EdF, i v českých médiích se široce prezentovalo neúměrné zpožďování řady jejích staveb jaderných elektráren ve Francii i v Evropě na 12 i více let (Flamanville, Olkiluoto, Hinkley Point). Současně v roce 2023 plně postátněná EdF má doma ve Francii postavit 6 a výhledově dalších 8 nových jaderných reaktorů, přičemž francouzský jaderný obr chce hrát klíčovou dodavatelskou roli v renesanci evropského jaderného programu včetně Polska (6 bloků), Nizozemska (2 bloky) či Švédska (10 reaktorů), Velké Británie (2) aj. Ke konci loňského roku byla EdF zadlužena částkou 54,4 miliardy eur (zhruba 1,4 bilionu korun). Navíc musí EdF pro potřeby Česka přepracovat svůj standardně velký 1600MW tlakovodní reaktor na požadovaný maximální výkon 1200 MW. Proto EdF zřejmě nemohla být v českém jaderném tendru cenově příliš agresivní.
korejská nabídka uvedla českou vládu v omyl
A nyní jsme u jádra pudla. „Domníváme se, že korejská nabídka byla ve skutečnosti příliš dobrá na to, aby byla pravdivá, a že uvedla českou vládu a ČEZ v omyl při jejím hodnocení. Věříme, že tato příliš dobrá nabídka Jižní Koreje opravdu v jistém smyslu vedla vládu k tomu, aby ji hodnotila jako mnohem lepší, než ve skutečnosti je,“ prohlásil viceprezident EdF Vakis Ramany v rozhovoru pro Český rozhlas, Hospodářské noviny a Deník N. Co ale znamená „příliš dobrá nabídka“? Že v ní není „vata“ pro obvyklá a francouzskými firmami tolerovaná zpoždění a vícenáklady, nebo že v ní není dostatečná (velká) míra zisku? Tak to je pro Česko snad špatně?
Firmě Westinghouse pak jde zase jen a jen o peníze. V médiích proběhla zpráva, že neutěšenou finanční situaci americké firmy v roce 2017 zachránilo to, že za ochranu svého duševního vlastnictví inkasovala 10 % hodnoty 4 velkých 1400MW bloků, které KHNP postavila ve Spojených arabských emirátech. V tamních médiích byla publikována informace, že celá elektrárna se čtyřmi bloky přišla na 24,4 miliardy dolarů (asi 570 miliard korun). Právě elektrárna Baráka je nejlepší referencí pro KHNP. Za devět let dokázali v letech 2017 až 2020 postavit a zprovoznit tři velké jaderné reaktory APR 1400 v Emirátech, letos již zprovoznili poslední 4. blok. A to v naprosto bezprecedentních pouštních podmínkách s nulovým inženýrským zázemím a v zemi s nulovou jadernou historií. V podstatě dodrželi jak rozpočet, tak také časovým harmonogram, zpožděný jen o nedostatečně rychlou přípravu odborného arabského personálu.
Aby Jihokorejci dodali své nabídce tu nejtěžší váhu, vyslali v druhé polovině září do České republiky oficiální delegaci, v jejímž čele byl prezident Korejské republiky Jun Sok-jol, známý svou projadernou orientací. Doprovodili ho další ministři a šéfové výzkumných a technologických institutů a také špiček korejského byznysu. V rozhovoru pro Hospodářské noviny jihokorejský prezident zdůraznil: „V době renesance jaderné energetiky se i Korejská republika připravuje k pronikání na globální trhy. Pro tento cíl je zcela zásadní, aby byl úspěšný projekt dostavby nových bloků v České republice. Jedním z důvodů, proč byla Korea vybrána jako preferovaný uchazeč o stavbu jaderné elektrárny v Dukovanech, je i to, že jsme zatím v Koreji a ve Spojených arabských emirátech prokázali schopnost stavět včas a v rámci rozpočtu. Domnívám se, že stejně tak bez úspěchu dokončení českého projektu nebude možné získat další jaderné projekty jinde. Prozatím se tedy budeme soustředit jen na Českou republiku a dělat všechno pro to, aby byl zdejší projekt stavby nových bloků úspěšný.“
Poslední dvě věty jsou zcela zásadní: Jižní Korea udělá vše pro to, aby dva nové reaktory v Dukovanech i v opci (všichni realisté doufají také v realizaci) na další dva v Temelíně postavila se svou proslulou floskulí: „On Time and On Budget“, tedy ve stanoveném termínu a za dohodnutý rozpočet (200 miliard korun za jeden blok bez nákladů na financování). Protože tak se Jižní Koreji otevře celý jaderný trh Evropy, což už ukázal zájem řady zemí nejen v EU, které si rozhodnutí vlády ČR ve prospěch KHNP velmi dobře všimly. A to je samozřejmě pro evropské ambice francouzské EdF i Westinghouse velký konkurenční problém.
Pokud jde o spor se společností Westinghouse ohledně americké licence na vývoz jaderné technologie z Jižní Koreje do světa, nepochybně Česká republika jako spojenec USA v NATO nepředstavuje žádné riziko, když pomineme fakt, že reaktory KHNP již vyrábějí elektřinu v Emirátech.
Zásadní stanovisko k těmto sporům s Westinghousem vyjádřil člen oficiální státní jihokorejské delegace za návštěvy v ČR, ministr obchodu, průmyslu a energetiky An Dok-kun. V rozhovoru pro portál Novinky,cz prohlásil: „Jde o právní problém, zda KHNP má zákonné právo vyvézt tento aktualizovaný model bez jakékoli sankce od původního držitele technologie, společnosti Westinghouse. KHNP si myslí, že tato původní technologie je zastaralá, je to dávná historie, a proto původní licenční smlouva nemůže blokovat export této technologie k nám. /…/ Westinghouse nyní využívá všechny právní taktiky a pravděpodobně s tím neskončí, dokud se nespokojí s nějakou obchodní dohodou“.
Premiér Petr Fiala na na tiskové konferenci vlády 17. července v Praze k výsledku českého jaderného tendru prohlásil: „Tím preferovaným dodavatelem je jihokorejská společnost KHNP. Korejská nabídka byla lepší prakticky ve všech hodnotících kritériích.“ Podle vlády nabídl lepší cenu, větší garanci kontroly nákladů i harmonogramu projektu. K tomu dodejme informaci z kruhů blízkých KHNP, že jihokorejská firma se hodlá ve smlouvě se společností ČEZ zavázat nejen k dodržení dohodnutého rozpočtu a spustit 5. blok v Dukovanech podle plánu do zkušebního provozu v roce 2036. Ale také se pod sankcemi zaváže dodržet harmonogram a rozpočet dílčích etap výstavby jaderného bloku, což je krok, který prakticky přesouvá všechna rizika na dodavatele. Je nabíledni, že z hlediska harmonogramu a rozpočtu dost laxní Francouzi (viz dosavadní reference na dodávky jejich reaktorů) by na takové garance nikdy nepřistoupili.
To, že Korejci budou chtít maximálně využít výhod domácích českých firem a nevozit všechno přes půl planety, je pochopitelné. Ostatně se očekává velká investice do plzeňské firmy Doosan ve vlastnictví Jihokorejců, která by měla být dodavatelem turbín. Realizace jaderného tendru má přitom šanci se stát dlouho hledaným impulsem pro restart české ekonomiky v klíčových oborech strojírenství, elektrotechniky a jaderné fyziky s efektem pro znásobení zájmů o školství právě v těchto technických oborech. Jak ukázala návštěva delegace prezidenta Korejské republiky v ČR, Korejci, kteří jsou 4. největšími investory v Česku, jsou připraveni využít české průmyslové základny pro další expanzi svých špičkových technologií nejen v energetice, ale dále mj. v polovodičích, umělé inteligenci, automobilovém průmyslu a dalších oborech. Proslulá manažerská tvrdost Korejců je pak velmi potřebná v České republice, kde je problémem zajistit i nepoměrně jednodušší výstavbu dálnic a zvládnout českou laxní disciplínu na stavbách všeho druhu.
Pochopitelně zůstává stále řada otevřených problémů, z nichž první je financování nejen 5. bloku, na který si vláda ČR plánuje vzít úvěr a poskytnout společnosti ČEZ prostředky bezúročně. Ale hlavně financování ostatních tří velkých bloků, což by bylo pro většinově státní, ale stále také obchodní firmu ČEZ s řadou vlivných menšinových akcionářů zřejmě příliš velké sousto. Jde také o postoj Evropské komise, která stavbu a případnou podporu musí notifikovat, jako se již stalo v případě 5. bloku v Dukovanech. Rozhodne vláda, že nové bloky postaví nově vzniklá státní firma? Přijme velmi zajímavou nabídku KHNP, že Jižní Korea zajistí financování ze svého pro další tři bloky, což by ještě posílilo efektivitu korejské odpovědnosti za výstavbu nových jaderných elektráren v Česku? Příštích šest měsíců do uzavření finální smlouvy musí na tyto i další otázky odpovědět.
rozhodnutí vlády by skuteční přátelé ČR měli přijmout
Každopádně by vláda měla svým spojencům v USA a ve Francii přímo a bez okolků vysvětlit, že efektivní, nepředražená a co nejrychlejší výstavba nových jaderných elektráren je klíčovou podmínkou zajištění další prosperity České republiky. Mimo jiné proto, aby Armáda České republiky mohla nejen zaplatit, ale také provozovat 24 velmi drahých amerických stíhacích letadel F-35. Mimochodem, jejich jediná minuta operačního (nikoli bojového) letu přijde na 10 000 Kč (v dnešních cenách). A ve Francii, jejíž síly a vlivu si v Praze velmi vážíme nejen s ohledem na společné priority do bezemisní jaderné energetiky (nesdílené nejsilnějším státem EU Německem i řadou politiků ve vedení EU), by mělo zaznít, že naše země není nějakou banánovou republikou a že rozhodnutí vlády svrchované České republiky nemůže nějaká, byť mocná státní korporace zvrátit. Tohle by skuteční přátelé České republiky měli rychle pochopit a přijmout.
