Smí se topit méně, nebo jen malé nedorozumění?
Kromě zpráv o zastropování cen je celkem zábavné číst i zprávy o zastropování stupňů. Na kolik a kde se bude smět vytápět. V kancelářích, chodbách, záchodech i doma v obývácích.
Vláda koncem týdne schválila nové nařízení, které jeden věhlasný tištěný deník pod titulkem „V práci smí být jen 16 stupňů, na záchodě 15, rozhodla vláda“ popsal, že například řidiči, dělníci u montážních linek nebo pokladní budou smět pracovat v místnostech, kde bude chladněji, než bývalo. V šatnách 18, v umývárnách 19, na záchodech 15 stupňů, atd…
Dobrý den, silniční kontrola. Pane řidiči, víte, čeho jste se dopustil?
Původní tepelné normy byly stanoveny podle určitých hygienických předpisů, po dohodě s odbory, v souladu s pracovním zákoníkem a předpisy, a tak podobně. Jistě, také mi vrtalo hlavou, jak se od roku 2007, odkdy nynější normy platí, změnila hygiena na pracovišti a co na to ochrana zdraví při práci. Že bychom se těch pět minulých roků otužovali? To asi ne, ale když je krize, musí se s tím začít.
Spíše mám však zato, že nastává malé nedorozumění, podnícené používáním slůvka „smí“ v novinových titulcích a článcích pod nimi. Nedorozumění spočívající v tom, že v případě stupňů nejde o zastropování, ale o zapodlahování. Že totiž v kancelářích, řekněme, bude smět být nejméně 18 stupňů namísto dosavadních 22. To proto, že kdyby bylo chladněji než určuje norma, úředník či jiný zaměstnanec by se mohl sebrat a odejít z pracoviště někam, kde bude tepleji. Pro překážky v práci na straně zaměstnavatele, tedy na jeho náklady. Ta překážka nyní klesla o 4 Celsiovy stupně. Ale nic nebrání tomu, aby tepleji bylo i na tom pracovišti.
Nedorozumění je pochopitelné. Jen nedávno se hodně diskutovalo o povolených teplotách v bytech, na chodbách a předsíních bytů a na domácím WC. Tam byly teplotní normy udávány jako strop a velmi vážně se diskutovalo, kdo a jak to hodlá a smí kontrolovat. A také, jak to obyvatel zajistí například v panelovém bytě, kde chodby, záchod a obývák nejsou vzájemně tepelně izolovány. (Kvízová otázka: Jaké normy platí pro home-office?)
Nebo když Evropská komise vydá zprávu o dosažení celounijní dohody na tom, že v hodinách špičkového odběru elektřiny klesne poptávka o 5 procent. Ona ve skutečnosti neklesne, ona při troše zimní meteorologické smůly z pěti procent nebude uspokojena. A co když o 5 procent ještě stoupne? Poptávající odběratel nenakoupí, dodavatelé mají zákaz dodat. K čemuž dodat ještě nutno, že právě v zimním období ve špičkových odběrových hodinách proti tomu nepomůže žádná demokratizovaná, nezávislá, komunitní zelená energetika. Ta totiž právě ve špičkách bude dodávat energie minimum, pokud vůbec nějakou. To jsou jen další hry se slůvky a pojmy, zejména o té komunitní energetické nezávislosti. Snahy pochopit „demokratizaci energetiky“ ponechme raději stranou, to už je problém pro doktora Chocholouška.
Ale mohu se samozřejmě mýlit. Výklad pojmů může být skutečně docela prostě doslovný. Pak se třeba staneme svědky scénky, kdy policejní hlídka s termovizí zastaví dvanáctitunku: „Dobrý den, silniční kontrola. Pane řidiči, víte, čeho jste se dopustil?“
