Šetření vodou sucho nevyřeší. Je to větší problém, než se zdá
Česko žije ve vodním blahobytu, říkají vodohospodáři. Třeba proti jihu Evropy jsme na tom vážně dobře. Jenže všeho do času. Sucho zase útočí.
Podle portálu hydrometeorologického ústavu platilo k 16.7. na většině území „silné půdní sucho, v některých lokalitách i sucho mimořádné.“ Populární portál Intersucho ho ukazoval na většině území jako významné, výjimečné až extrémní. Bez rizika byly jen dvě malé lokality na rozhraní středních a jižních Čech a na severovýchodě republiky.
Průtoky v povodí Moravy se pohybují mezi jedním až 50 procenty obvyklého stavu, uvedla včera ČTK. Situace v letošním roce přibližně odpovídá jednomu z nejsušších let posledního desetiletí, kterým byl rok 2018. Kvůli nedostaku vody je od včerejška zavřená plavební komora Kořensko poblíž Týna nad Vltavou na Českobudějovicku.
Někdy je to horší, jindy ještě horší. Ale v zásadě se situace opakuje skoro každé léto. Bouřky a přívalové deště na tom nic nemění. Spadne při nich obrovské množství vody, které bleskově steče do řek či kanalizace a zmizí. Půda přijme jen malou část, protože jak by řekl hostinský z Hospody na mýtince, na takové návaly není zařízená.
Leckde je jen otázkou času, kdy místní samospráva zakáže napouštění bazénů či dokonce zalévání zahrad z vodovodního řadu. A možná ožijí diskuse o potřebě šetřit vodou. Jenže…
Jsou místa, kde šetření samozřejmě dává smysl. Hlavně tam, kde fungují lokální zdroje, které není čím nahradit. U většiny z nás voda z kohoutku pochází z hlubinných vrtů a nejčastěji z přehrad. Pokud ji nespotřebujeme, vodohospodáři vypustí o to více dál do řek.
Pryč z této republiky odtéká hodně. Sem naopak nepřiteče nic
Vyšší hladina znamená méně obnažených míst a více vody, která pronikne do půdy. Každopádně ale platí, že ta voda, kterou nespotřebujeme, dřív či později ve většině odteče pryč. Všechna voda, která spadne na našem území, nezasákne se do půdy nebo neskončí dejme tomu v potravinách či potravě. A i ta, pokud se spotřebuje na našem území, zase z těl lidí i zvířat většinově vyjde ven.
Pryč z této republiky odtéká hodně. Sem naopak nepřiteče nic. V první řadě proto potřebujeme, aby se voda, která tady spadne, vsákla nebo odborně zasáhla. O tom rozhoduje třeba skladba lesů, množství anglických trávníků oproti vyšší trávě či obdělaným zahrádkám, množství širokořádkových plodin (jako je třeba kukuřice), úbytek orné půdy, betonování, narovnávání řek, způsob orby ale taky třeba objem živočišné výroby. Ona se totiž eroze půdy nejlépe omezuje hnojem. A toho se s poklesem živočišné výroby nedostává.
O suchu nerozhoduje váš kohoutek, ale lesy, orba, trávníky, betonování i živočišná výroba
Potřebujeme, aby naše lesy nebyly brutálně suché. Aby se studně nemusely vrtat nesrovnatelně hlouběji, než kam se dříve kopaly. Šetření vodou je fajn. Ale hlavně rozhoduje o tom, kolik nás bude stát. I když ani tady to není jednoduchá úměra. Protože i při nižší spotřebě se musí zaplatit stále stejné kilometry trubek a kanalizace, údržba…
Dnes ještě máme v kohoutku vodní blahobyt. Ale v přírodě už ne. Proto, že se deště stále více koncentrují do určitých období a lokalit. Ale i proto, jak se chováme k přírodě. Takže o budoucnosti se nerozhodne ani tak ve vašem kohoutku, jako spíš v lesích, na polích a zahradách. I ve městech, kde se třeba dá dešťová voda odvádět místo na čističku (po smíchání s tou odpadní) rovnou do recipientu. Ale to je strašně, strašně moc věcí, které by bylo třeba změnit. Samotné šetření nás z toho nedostane.
