S Čínou nebo USA? Bipolární svět je prý zase na spadnutí
Svět prý znovu čeká rozdělení do bloků. Mají se soustředit kolem USA a Číny. Přičemž Evropa je na druhém z této dvojky dost závislá.
Některé země se zřejmě budou muset rozhodnout, s kým se vydají. Jestli to někdo má za intelektuální debatu, tak leckde to berou dost vážně.
Filipínský prezident nechce svět rozdělený na dva tábory
„Filipínský prezident Ferdinand Marcos Jr. v roce 2023 poznamenal, že jeho země „nechce svět, který je rozdělen na dva tábory [a] … kde by si země měly vybrat, na jaké straně budou,“ napsal na stránkách Foreign Affairs generální ředitel Centra pro novou americkou bezpečnost Richard Fontaine. Podobné pocity podle něj vyjádřilo mnoho vůdců.
„Poselství Washingtonu a Pekingu je jasné: žádná země nechce být nucena k binárnímu rozhodnutí mezi dvěma mocnostmi,“ uvedl. S tím, že podle něj je taková volba pro řadu států ale nevyhnutelná. Svůj článek nazval příznačně Mýtus o neutralitě.
Už šéfka ECB říkala…
Není první, kdo podobnou možnost zmiňuje. O rozdělení světa do bloků například nedávno hovořila šéfka Evropské centrální banky Christine Lagardeová. Samozřejmě, hlavně z ekonomického hlediska. Podle ní to bude znamenat větší nestabilitu, protože mezinárodní obchod už nebude tak snadný a pružný jako dřív. (Ačkoliv nezmínila výslovně USA a Čínu, hovořila o rozdělení světové ekonomiky do bloků soustředěných kolem dvou zemí.)
To je to, co by asi mělo primárně zajímat nás jako Evropany. Zatímco v USA se zcela otevřeně hovoří o riziku ozbrojeného konfliktu mezi oběma giganty. Evropa by v případě nutnosti volby měla mít zdánlivě jasno a asi by i měla. Kulturně i jinak je jí přes velké rozdíly pořád bližší Severní Amerika. Nehledě na to, že během studené války pro ni byla garantem míru a dnes je možná znovu.
Problémem ovšem zůstává, že zároveň je na Asii, a hlavně Číně silně ekonomicky závislá. A nejde jen o oblečení či spotřební elektroniku, u níž konec konců hraje roli i Korejský poloostrov. Nedávno se ukázalo, jak strašně jsme odkázáni na čínské dodávky u léků.
Podobná situace je u baterií do elektromobilů a nic na tom nezmění ani různé deklarace a rozhodnutí Evropského parlamentu. Čína má vlastní zásoby některých důležitých drahých kovů, bez nichž se tyto baterie neobejdou, a u dalších si chytře zajistila dodávky z Afriky.
Podle Fontaina si USA dávají pozor, aby všechny ujistili, že nikoho nežádají, aby si vybral mezi USA a zemí s drakem. A to doslova, mimo jiné i ústy ministrů zahraničí či obrany a mluvčího Bílého domu.
Vytvoření protičínského bloku by neuspělo
Vzhledem k rozsáhlým vazbám, které mají všechny země – včetně Spojených států amerických – s Čínou, by pokus o vytvoření koherentního protičínského bloku podle něj pravděpodobně ani neuspěl. „Dokonce ani Spojené státy by se k takovému uspořádání nepřipojily, pokud by vyžadovaly ukončení svých ekonomických vztahů s Čínou, což by stálo ohromné náklady,“ napsal.
Dodal ovšem, že možná už nepůjde, aby země jednoduše „seděly na plotě“. Tedy mezi oběma stranami. „Pokud jde o řadu oblastí politiky, včetně technologie, obrany, diplomacie a obchodu, Washington a Peking skutečně nutí ostatní, aby se postavili na jednu stranu. Země se nevyhnutelně dostanou do velmocenské rivality a bude se po nich vyžadovat, aby překročily čáru, tak či onak. Americko-čínská konkurence je neodmyslitelným rysem dnešního světa a Washington by měl přestat předstírat opak. Místo toho musí fungovat tak, aby byla správná rozhodnutí co nejatraktivnější,“ říká doslovně a jednoznačně.
Washington a Peking skutečně nutí ostatní, aby se postavili na jednu stranu
Konec konců, není to tak dávno, co USA nutily ostatní země, aby se zřekly spolupráce s Huawei při budování a rozvoji 5G sítí. A občas začaly i nabízet nebo vyhrožovat, od čeho všeho upustí, když bude někdo na této spolupráci trvat.
Jak připomíná ředitel Centra pro novou americkou bezpečnost, administrativní zákon o čipech a vědě z roku 2021 nabídl federální dotace ve výši 50 miliard dolarů výrobcům polovodičů za podmínky, že se zdrží jakékoli „významné transakce“ za účelem rozšíření své kapacity na výrobu čipů v Číně na deset let. Peking zase zakázal použití polovodičů vyrobených americkou společností Micron v klíčových čínských infrastrukturních projektech. A tak by se dalo pokračovat.
Mezitím navštívil Peking už poněkolikáté legendární Henry Kissinger. Setkal se dokonce s prezidentem Si Ťin-pchingem. Podle médií čínská stran ocenila jeho diplomatickou moudrost. Jenže to jsou spíš jen hrátky na oko. Jakou moudrost, když jde o boj? A nejen ekonomický.
Čína sice naoko vyzývá k zastavení války na Ukrajině, ale podle všeho se s Ruskem dál kamarádí. Ovšem už ne jako rovný s rovným, nýbrž jako ten silnější z dvojice. Čerpá od něj subdodávky, které Rusko nutně potřebuje prodat. Je ekonomicky silnější a vojensky nemusí vyčerpaného souseda řešit.
USA přestaly Rusko a Čínu rozdělovat. A tady jsou důsledky
Mimochodem, američtí politologové občas připomínají, že základem úspěšné americké politiky držení soupeřů na uzdě bylo je rozdělovat. Ale v posledních letech se Rusko a Čína spojily. Vydělala na tom a Čína roste, protože je teď v tomto manželství z rozumu tím silnějším. „Počet nevyhnutelných dilemat bude jen stoupat, až zesílí americko-čínská rivalita. Nejhorší dilemata se pravděpodobně budou točit kolem snahy o oddělení a ochranu technologických dodavatelských řetězců,“ říká k situaci Richard Fontaine. Podobných hlasů zřejmě začne přibývat.
