Řídit stát není jako řídit náklaďák

Apel manželky prezidenta republiky Ivany Zemanové, abychom nespekulovali o prezidentovu zdraví, neptali se a chápali mlčení Hradu, je lidsky pochopitelné, ale mně nedojímá. Jen to dořekla, hradní kancléř Vratislav Mynář zorganizoval delegaci k lůžku nemocného Miloše Zemana, bez vědomí a zřejmě i proti vůli jeho ošetřujícího lékaře. Zde zinscenovali scénku, jak prezident podepisuje svolání ustavující schůze sněmovny na 8. listopadu.

Pozornost veřejnosti se nyní upírá k člověku, který řídí tento stát a který vyhlašoval, že bude prezidentem spodních 10 milionů jeho občanů.

Tak pro ilustraci: z nich bratru 5 milionů je v zaměstnaneckém poměru a je mezi nimi, plus mínus, 6 milionů řidičů motorových vozidel. Ti první jsou před nastoupením do zaměstnání povinni absolvovat lékařskou prohlídku u lékaře, který jim určí zaměstnavatel, a ten také obdrží zprávu o způsobilosti zaměstnance vykonávat přidělenou práci. Tato kontrola se periodicky opakuje.

Podobně a ještě „hůře“ vzhledem k pozornosti ke zdraví, diskrétnosti a právům na soukromí, jsou na tom řidiči motorových vozidel. A nejen to. Profesionálové, řidiči nákladních aut a autobusů, musejí takovou prohlídku absolvovat každý rok. Musejí mít její výsledek k dispozici pro případ policejní kontroly a musejí v předepsaných periodicitách absolvovat také psychologické vyšetření, takže mají tzv. „papíry na hlavu“.

Celou svou kariérou, pověstí a osobním majetkem, osobně a bez vytáček, ručí za průběh a výsledky své práce. Jsou osobně odpovědní nejen za svůj zdravotní stav, ve kterém vyrukují do práce, ale jsou osobně odpovědní i za technický stav vozidel, s nimiž vyjedou na veřejné komunikace.

O takové osobní odpovědnosti se politikům ani nesnilo. Vzpomenu si na to vždy, když se dočtu, jaké platy a jak nutně rostoucí musejí mít (také soudci, státní zástpci aj.), protože… ta odpovědnost…!

Ale když si tu „odpovědnost“, finanční ohodnocení a nutnost splnění předepsaných povinností k tomu, aby bylo tu kterou profesi vůbec možné vykonávat, porovnáme, tak řízení státu je hračkou proti řízení auta o hmotnosti nad 3,5 tuny, o autobusu nemluvě.

Ne, nebudu opakovat klišé, že prezident státu je „zaměstnanec“ nás, občanů. To je v podstatě také blbost. Ale je to muž řídící stát, člověk veřejně činný a veřejnosti odpovědný. Při vědomí toho, že každý příměr trochu kulhá, chci naznačit, že se po panu prezidentovi nechce nic tak intimního ani citlivého, když se žádá, aby zpravil občany o své schopnosti řídit stát.

Při zachování vší lidské úcty a důstojnosti, a právě pro zachování vší lidské úcty a důstojnosti, bychom měli vědět, jak na tom pan prezident opravdu je a jak hodlá dál provozovat svůj úřad. Pokud vůbec.

Za to, jak působí na své občany a co si o něm začínají myslet, je odpovědný on osobně (ještě stále – doufám). Žádný „Hrad“.