Putinovy průsečíky
Průsečíkem se v geometrii rozumí společný bod geometrických obrazců. Dvě přímky mají jeden průsečík, jiné geometrické obrazce jich mají víc a můžeme dokonce mluvit i o jejich nekonečném počtu. To když se přímky, kružnice a další obrazce ztotožní. Ale průsečík, na druhou stranu, existovat vůbec nemusí. Přímky se míjejí (jsou rovnoběžné), kružnice se neprotínají a popadá nás beznaděj, že společného bodu nikdy nedosáhneme. Ani my a ani ty naše obrazce, co jsme si tak pečlivě nakreslili.
Z průsečíku se nyní stala aktuální záležitost. A hned tu jeden máme. Dráhy amerického prezidenta Joe Bidena a báťušky Vladimíra Vladimíroviče Putina se dnes mají protnout v Ženevě. A je to právě Putin, který o nutnosti nalézt průsečíky mluví. Takový průsečík, geometricky nekonečně malý bod, ovšem politicky nabývá zcela určitě téměř planetárního rozměru a zbývá jen doufat, že se snad protnou i protichůdné postoje obou mužů. Cožpak o to, protnou se zcela jistě, ale bude o těchto průsečících dosažena shoda?
Co mají jejich snahy společného, kde se protnou? Jisti si být nemůžeme, zkusme se zamyslet nad průsečíky, které jsou nabíledni. Setkají se představitelé dvou velmocí. To se dá za průsečík snad považovat, to je jim společné. Za jakých podmínek do Ženevy přijedou? Putinovi dýchají na záda generálové ochuzení o nadvládu nad světem, frustrovaní nenaplněnými ambicemi a jistě ho drží pod krkem. Bidenovi po krku asi nikdo nejde, ale ani on si chybu dovolit nemůže, natož pak slabost vůči diktátorovi, kterého nazval, snad trochu neopatrně, zabijákem. Pravdou je, že na něj v chodbách Bílého domu nečíhá nájemný vrah, co se potuluje Kremlem. Ale i on ze svých kroků musí skládat účty. Voličům, spojencům a všem, kdo se domnívají, že ustupovat zlu se nemá. Tady průsečík neexistuje. Přímky se stávají rovnoběžkami, každá si jde svou cestou a nikde se neprotnou, ať děláme, co děláme.
Průnik nenastane ani při srovnání globálního snažení obou velmocí. Amerika vyváží demokracii, pravda ne vždy úspěšně. V Afgánistánu se příliš nedaří, Irák se také nepovedl, Vietnam zase špatně a další příklady mohou následovat. Něco vybojovat a pak to udržet, jsou dvě velmi rozdílné věci.
V tomto ohledu jsou ruské záležitosti komplikovanější, propracovanější a pravda efektivnější. Chybí jim přímý tah na branku, ale o to výkonnější jsou ruští trollové, kteří zasívají pochybnosti a věřícím potvrzují víru.
Průsečíků, jak je zřejmé, bude v Ženevě velmi málo, bude-li vůbec nějaký.
A ještě něco bez průsečíku, když už mám slovo. Cožpak doma nemá Putin práce dost? Konečně dát Rusům, svým občanům, naději na lepší život? Postarat se o ně? Proč má ambici zachraňovat svět, když doma má bídu? Rusko takhle Ruskem zůstane a s civilizovaným světem jen těžko najde kýžený průsečík. Ale měli bychom si to přát. Mít nepřítele za humny není nic moc. Taky bychom se s ním mohli dostat do průsečíku a to by byl průšvih. Možná na věčné časy zase.
