Přichází čas velkých sázek. Po něm se dostaví výhry a prohry
Akciové trhy létají nahoru dolů, stejně jako komodity. Trump zase hrozí cly a Čína syslí drahé kovy. Co s tím, když nikdo neví, co bude dál?
Po léta jsme žili v oprávněném přesvědčení, že prožíváme asi nejlepší dobu, jaká kdy byla. Zároveň, že žijeme na jednom z nejlepších míst na planetě. Pořád to platí. Nikdo nás nezavírá ani netýrá za naše přesvědčení, ekonomicky to pořád většina z nás ještě nějak dává. Zdravotnictví je sice prolezlé spoustou ošklivých jevů, ale pořád je na něj větší spoleh a jeho dostupnost je vyšší než v minulosti. Jen je otázkou, jak dlouho to potrvá.
Začalo to vlastně už zabráním Krymu. Stalo se něco naprosto neočekávaného. Jen se nás to tehdy přímo nedotklo. Covid už nám ukázal, že nemáme tolik práv, kolik si myslíme. A že přes noc se můžeme ocitnout ve světě, kde je třeba dělat zásadní rozhodnutí v naprosto nečekaných oblastech.
Válka na Ukrajině zasáhla mnohé emočně, další přes ceny. Půdu pro dopady do všeho připravila Evropa s Německem na čele skutečně excelentně. A dnes? Jen se tak podívejme na aktuální zpravodajství: Donald Trump hrozí cly na léčiva až 200 %. Zároveň cly na vše pro čtrnáct zemí. Německá policie zahájila rozsáhlou operaci, aby zabránila islamistickému útoku. Francouzští politici se přou, zda budou investovat do jádra, které drží Evropu energeticky nad vodou. Čína stále víc kontroluje vývoz drahých kovů a leckterá evropská firma už nemá z čeho vyrábět…. Dalo by se pokračovat. Včera se ukázalo, že inflace to nevzdává a předevčírem jsme se všichni báli války na Blízkém východě.
Na akciových trzích nastal luxusní čas pro krátkodobé spekulanty. Většina z nich podle statistik ale prohrává, což se stane i teď. V podnikání někdo vsadí na to, že se nakonec vše v dobré obrátí, druzí začnou hledat prostor pro změny. Kdo vyhraje? Nevíme. Je to čas sázek, které nelze neudělat. Teprve čas ukáže.
Co s tím ale malý nebo i střední, případně velký český člověk, který si chce prostě plánovat budoucnost? Možná hypotéku, možná cestování, možná změnu práce či podnikání. Vezměme si jen, jak rostou ceny nemovitostí v době, kdy Evropa stojí tváří tvář hluboké strukturální krizi a vymírání. Bude ten růst pokračovat? Fakt nevíme. A návod, instrukce nebo příručka co s tím, nikde nejsou.
Jediné, po čem můžeme sáhnout, jsou nějaké návody, jak vlastně pracovat s nejistotou. Přičemž základem bude vždy něco, co je nám lidem tak cizí: přijmout ji jako fakt. „Je stále zřetelnější, že je třeba umět zacházet se změnou nebo s proudem změn, než jim stavět hráze. Je stále zřejmější, že právě dovednost zacházení s nejistotou dovoluje lidem nacházet nové a nové jistoty,“ napsal Ivan Úlehla již v roce 1998.
Hezká teorie, ale co si s toho vzít? Že to tak bude a máme všichni dvě možnosti: aktivně riskovat a vsadit na určitý vývoj (třeba, že ty ceny nemovitostí budou růst do nekonečna). Anebo si říct, že v chaosu se nedá moc plánovat (což je poměrně osvědčené) a držet se při zemi. Pro většinu lidí bude asi bezpečnější ta druhá varianta. Ale v médích samozřejmě budou vítězové, kteří se zařídili podle té první. O poražených se moc mluvit a psát nebude.