Převážně úspěšný příběh české koruny začal možná už za totáče
Lze-li nějaké datum označit za zrod české koruny, pak by to mohl být 8. únor. Tehdy roku 1993 občané České republiky poprvé začali dostávat nové bankovky v rámci měnové odluky. Málokdo si dnes vybaví, že za úspěšnou cestou této měny jsou i některé kroky z doby ještě předrevoluční.
Co by bylo kdyby… o tom se dá vždy jen spekulovat. Je ale faktem, že Československá socialistická republika už v druhé polovině 80. let procházela nemalými změnami. Bohužel, jak to tak v totalitách bývá, polovičatými. Kdo ví, jak by to s nimi dopadlo.
Zatímco v hospodách a na pracovištích se už běžně vyprávěly vtipy o zlatou mříž, za zdmi věznic stále pobývali i političtí vězni. Oficiální doktrína sice říkala, že nic takového neexistuje, ale tomu už nevěří snad ani kovaný stalinista.
Zákon o státním podniku a komerční bankovnictví
Zákon o státním podniku z roku 1988 byl předložen k veřejné diskusi (nevídáno) a poprvé se začalo v souvislosti s ním hovořit o takových termínech, jako zisk. V příloze jakéhosi ne příliš rozšířeného listu vyšel výtah ze slavné Souhrnné prognózy ČSSR do roku 2010, která kreslila budoucnost země tak, že jestli nemáme skončit zcela v háji, je třeba vážných reforem. Mladý svět dokonce otiskl rozhovor s šéfem Prognostického ústavu Valtrem Komárkem. V Československé televizi probíhaly debaty mezi tzv. hospodářskými pracovníky o nesmyslnosti systému, jehož pomocí se u nás plánovalo.
Z dnešního pohledu to vše byly drobnosti. Jak naivně působí, jestliže po 17. listopadu moderátor diskuse s federálním prokurátorem končil slovy: „Československá socialistická republika je socialistickou republikou a tou bude i nadále.“
Přesto v přístupu k ekonomice existovaly v různých dobách a mezi různými zeměmi sovětského bloku rozdíly. A nutno říct, že Státní banka československá patřila mezi ty o něco nezávislejší instituce. A že její představitelé, hlavně legendární Svatopluk Potáč, ale třeba i Jan Stejskal se podle pamětníků vždy vyslovovaly proti výraznějšímu zadlužení Československa.
Právě to bylo jednou z největších deviz samostatné československé a později české ekonomiky po roce 1990, resp. 1992. V tom se také lišily od předlužených ekonomik Polska a Maďarska.
jednou z největších deviz československé a české ekonomiky byla mizivá zadluženost
Těsně před pádem totality také došlo k reformě – přesněji řečeno byla nastartovaná reforma, která se přelila do praxe v roce 1990 – s cílem oddělit to, co bychom dnes nazvali komerčním bankovnictvím od centrální banky. Tedy aby SBČS již neúvěrovala ekonomiku a místo toho se starala pouze o měnu.
Pokus o toto oddělení nachystaly ekonomové a zákonodárci už v letech šedesátých za ředitelování Otakara Pohla, ale normalizace odsunula reformu o dvacet let. V důsledku její realizace mj. vznikly Komerční banka a Všeobecná úvěrová banka v Bratislavě (VÚB).
Všechny tyto kroky postupně v rozmezí desítek let (v 60. letech např. vznikla Československá obchodní banka) vedly k určité, byť dobově omezené samostatnosti centrální banky, která jinak byla v 50. letech součástí ministerstva financí.
Revoluce r. 1989 jen o pár týdnů předběhla již naplánovaný přechod ke dvoustupňovému bankovnictví. Nový guvernér Josef Tošovský tak dostal do vínku již „jen“ péči o měnovou politiku, dohled na bankovním sektorem (tehdy jen bankovním) a péči o měnu a oběživo.
Při rozdělení Československa pak ještě existovaly úvahy o zachování společné měny. „Zatímco česká strana prosazovala měnovou unii s jednotnou měnovou politikou prováděnou jednou centrální bankou, slovenská strana naopak požadovala vytvoření dvou nezávislých národních bank a společného emisního centra s paritním zastoupením obou republik. Tyto rozpory spolu se značnými hospodářskými rozdíly vedly zhruba měsíc po rozdělení federace k opuštění měnové unie a k rozdělení peněžního oběhu na českou měnu a slovenskou měnu,“ uvádí web ČNB.
Naštěstí se brzy ukázalo, že společná měna, navíc s kočkopsem dvou centrálních bank je iluze a došlo k neuvěřitelně rychlému rozdělení. Pravda, po čtyřech letech si pak česká koruna prošla očistcem v podobě pádu kurzu kvůli vnější nerovnováze. Ale to je jiný příběh, v němž samotná měnová politika zas tak moc prsty neměla.
