Potravinová krize se nekoná, v krizi jsou zemědělci
Ještě před několika měsíci evropští potravináři a zemědělci hrozili potravinovou krizí globálního rozsahu. Měla nastat v důsledku nemožnosti vyvážet obilí z Ukrajiny. A hle, ono se vyváží, a to nejen přes uvolněné černomořské přístavy, ale také po evropské souši.
Souš je ale pro dopravu velkých objemů obilí příliš drahá, a tak se větší než malé množství zboží cestou vysype do sýpek východoevropských států. To obilí je levné, je ho hodně a místní sedláci pak nemají komu prodat dražší obilí své a nemají kam je ani uskladnit až letos sklidí. Žádají proto své vlády, aby zatlačily na společnou vládu evropskou, ať pomůže. V krizi jsou zemědělci.
Ukrajina v roce 2021 docílila nejvyšší úrody obilí a olejnin v celé historii pozorování
Láce ukrajinského obilí proti eurounijnímu má jistě řadu příčin. Ukrajina má patrně nižší náklady v zemědělství, také asi méně regulací a předpisů. Nepostihovaly ji žádné katastrofy, jako jsou tornáda, záplavy nebo Green Deal. Má také ale ohromně úrodnou černozem, která z té rozlehlé a dnes těžce zkoušené země (ukrajinské ministerstvo zemědělství odhaduje válečné ztráty v odvětví na 7,85 miliardy dolarů, tj. 169,25 miliardy korun) dělá obilnici světového významu. Proti černozemi sedláci v EU asi těžko něco zmohou. Ale liberální stanovisko, že si Ukrajina za to levné obilí může vlastně sama, zde neuspěje.
Podle českého ministerstva zemědělství docílila Ukrajina v roce 2021 rekordně vysoké úrody obilí a olejnin. Konkrétně toho sklidila 104 miliony tun, což je „absolutní rekord v historii pozorování,“ píše MZe. Jenže v únoru loňského roku Rusko zablokovalo černomořské přístavy, přes které Ukrajina obilí a další zemědělské komodity vyváží do celého světa. Evropská unie na to odpověděla zřízením dopravního koridoru z Ukrajiny přes unijní státy do západoevropských přístavů. Jako pomoc ukrajinské ekonomice, ale také jako pomoc vystrašeným potravinářům, že nebude obilí, nebude z čeho péci chléb unijní vezdejší a čím krmit dobytek, Evropská komise také dočasně zastavila cla na dovoz dotčených komodit do EU.
Zemědělci vezdejší využili výpadek ukrajinského exportu a svoji úrodu za dobré peníze vyváželi. Jiní zemědělci a zpracovatelé v panice zase obilí nakupovali, a to dost draho, aby měli do zásoby. Penězi řekneš vše: v lednu 2022 stál na burze bušl pšenice zhruba 765 dolarů, v březnu 1308 dolarů.
Pšenice se na burze letos v březnu propadla pod cenu předválečnou
Později se námořní blokáda pro lodě s pšenicí uvolnila. Od 1. srpna loňského roku do 20. března roku tohoto opustilo černomořské přístavy 833 lodí, které vyvezly 25,3 milionu tun ukrajinských potravin do zemí Asie, Evropy a Afriky. Celkem letos do 20. března činil vývoz potravinářských produktů z Ukrajiny 1435 tun, z toho 101 tis. tun kukuřice, 58 tis. tun pšenice, 45 tis. tun slunečnice, 43 tis. tun slunečnicového oleje a 34 tis. tun sóji. Pšenice na burze se v březnu propadla k 700 dolarů za tunu, tzn. pod cenu předválečnou.
Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) dokládá, že světové ceny obilovin byly na konci roku 2022 jen o 4,8 procenta vyšší než v prosinci 2021. Český statistický úřad informoval, že ceny tuzemských zemědělských výrobců loni vzrostly proti roku 2021 o 31,8 procenta.
Zemědělci a obchodníci s obilím nevybrali tržní výkyv. Loni vsadili na nedostatek a růst ceny, který se ale nedostavil, naopak. Přičtěme jim k dobru, že politická rozhodnutí, která ceny zásadně ovlivnila, jsou nevyzpytatelná, v době války to platí dvojnásob. Je však chybná tržní spekulace důvodem k vymáhání zvláštních dotací? „Polsko si přeje, aby Evropská unie použila všechny nástroje k omezení vývozu ukrajinského obilí na unijní trh,“ prohlásil polský premiér Mateusz Morawiecki. Na problém upozorňují zemědělci i z Rumunska, Bulharska, Maďarska a Slovenska. „Všichni říkají, že mají problém s tím, že u nich končí ukrajinská pšenice. Jsme ve velmi dramatické situaci, protože sklady jsou plné, obchod s pšenicí se zastavil a obáváme se, aby se podařilo pšenici vyprodat, aby byla kam naskladnit nová úroda,“ řekl předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha. Upozornil, že Česká republika pšenici vyváží a že nemalá část směřovala do Polska, kde se kvůli dovozu z Ukrajiny teď neprodá.
Důsledkem dočasného zrušení cel bylo, že dovoz kukuřice z Ukrajiny do východní Evropy vzrostl z několika tisíc tun v roce 2021 na několik milionů tun loni, upozornil německý deník Frankfurter Algemeine Zeitung. Polsko od ledna do listopadu 2021 importovalo 6000 tun kukuřice. Loni ve stejném období to už bylo 1,6 milionu tun. Maďarský dovoz kukuřice meziročně stoupl z 5000 tun na 900 000 tun, u dovozu pšenice jsou nárůsty v řádu tisícinásobků.
Zvykli jsme si na to, že zemědělství není po ekonomické stránce odvětví jako jiné. Má co do činění s mnoha oblastmi mimo běžnou ekonomii. S krajinou, biodiverzitou, ochranou přírody, s urbanizací a zalidněním či vylidněním venkova, až po bezpečnost státu. Po ekonomické stránce má značnou nákladovou setrvačnost. Draze vypěstovaná úroda se musí draze prodat. Další bude za rok, takže si spotřebitelé a obchodníci musejí vytvořit dostatečné zásoby. Když mlynáři a pekaři draze nakoupí na rok dopředu, musejí draze mlít a péci, s cenou základního vstupu už nic nenadělají, až do příští úrody. Pokud nevsadí na burzovní hrátky. A když sedlák přijde na buben, má to vážné a širokosáhlé důsledky. Statek není start-up, který se sbalí vypovězením nájmu kanceláře, investoři odepíší ztráty a podnikatel se vrhne do dalšího skvělého nápadu.
Evropská komise už letos uvolnila 56 mil. EUR (1,3 mld. Kč) a jedná se o další podobné částce na podporu východoevropských zemědělců. Je to správné, nebude to zase jen další rozmazlování sedláků na dotace uvyklých? A je to dostatečné?
Je hlavně velice pracné dotace přesně odlišit na zahojení po neúspěšné tržní spekulaci a na zachování zemědělských hospodářství. Sedláci zase budou nadávat na obrovské papírování. Byrokraté v podstatě na totéž – nával žádostí a krutě krátké termíny. Ale snad se podaří ty statky uchovat.
