Petr Macinka se projevil jako státník
Ministr zahraničních věcí Petr Macinka měl dva projevy v OSN: na Valném shromáždění a v Radě bezpečnosti. A v obou vystoupil jako státník. Oba projevy si lze v plném znění dohledat, např. na stránkách MZv zde a zde.
V tom prvním se obracel osobně na Sergeje Lavrova, ministra zahraničí Ruska, který ale na shromáždění chyběl. Vyjměme jen několik důležitých výroků: „Obracím se na vás dnes nikoli především jako na protivníka. Obracím se na vás jako na člověka, který velmi dobře ví, že žádná velmoc nemůže vyhrát válku proti realitě. Dočasně můžete kontrolovat území. Dočasně můžete ovládat narativ. Můžete vytvářet a řídit propagandu. Ale nemůžete ovládnout čas.“ A dále: „Obavy mohou být legitimní. Invaze však nikdy. Rakety nejsou argument. Vaše rakety považuji za fyzické přiznání vlastního selhání. /…/ Síla globální mocnosti nespočívá ve schopnosti začít válku. Největší síla spočívá ve schopnosti ji ukončit. /…/ Historie je plná mocností, které věřily, že čas stojí na jejich straně. Ve skutečnosti vždy pracoval proti nim. Každá válka začíná plánem. Ten váš dnes přežívá jen proto, že nemáte odvahu přiznat, že selhal. /…/ Války nekončí pouhým tahem pera. Končí otázkou: Proč? A jednoho dne na tuto otázku nebude odpovídat Ukrajina. Bude odpovídat Rusko.“
V tom druhém připomněl Železnou oponu a Berlínskou zeď: „Oddělovala svobodu od útlaku. Oddělovala pravdu od propagandy. Oddělovala budoucnost od minulosti. Tato zeď už v Berlíně nestojí. Teď stojí na Ukrajině. Má podobu frontové linie. Má podobu okupovaných měst. Má podobu dětí, které se učí rozpoznat zvuk raket dříve, než se naučí písmena. Stejně jako americký prezident Reagan adresoval v roce 1987 v Berlíně prezidentu Gorbačovovi svá slavná slova: ‚Strhněte tuto zeď!‘, měli bychom i my vyslat stejný vzkaz prezidentu Putinovi: ‚Pane Putine, ukončete tuto válku.‘ Tato válka není jen o území. Je o základním principu: Zda mají národy právo rozhodovat o své vlastní budoucnosti, nebo zda o jejich osudu rozhoduje síla zbraní. Je o tom, zda mohou být hranice překreslovány tanky. Zda může být sousední stát vymazán z mapy. Zda se vracíme do světa sfér vlivu a okupace. Ukrajina dnes nebrání jen samu sebe. Brání myšlenku, že na suverenitě záleží. Že svoboda není předmětem smlouvání. Že agrese nesmí být odměňována. Moje země, Česká republika, tuto zkušenost zná. Víme, co to znamená, když o vašem osudu rozhodují jiní. Víme, že ustupování agresi nepřináší mír. pouze oddaluje další konflikt. Historie nám dává prosté ponaučení: Žádná okupace netrvá věčně. Žádná zeď nestojí věčně. A žádná armáda nemůže zlomit vůli národa, který se rozhodl být svobodný. /…/ Někteří říkají, že mír není možný. Mír ale vždy začíná rozhodnutím. /…/ Agrese není projevem síly. Je to přiznání strachu.“
Macinka také na konci projevu s diplomatickým citem ocenil snahy amerického prezidenta Donalda Trumpa, v poslední době též vysmívaného a podceňovaného za jeho neúspěch v dojednávání smíru mezi Ruskem a Ukrajinou. Řekl: „V tomto ohledu oceňuji prezidenta Trumpa a jeho tým za jejich neúnavné úsilí přivést obě strany k jednacímu stolu. Rozhovory, jakkoli nedokonalé, jsou nekonečně lepší než alternativa. Budoucnost nemusí patřit zákopům. Může patřit obnově. Může patřit spolupráci. Může patřit generaci, která už nebude znát zvuk sirén a dronů. Ale tato budoucnost začíná jediným rozhodnutím.“ Své vystoupení zakončil otevřenou výzvou: „Prosím, vážení zástupci Ruské federace, vyřiďte svému prezidentu Putinovi, ať tuto válku zastaví.“
Co je na těch řečech tako dojemného? Především strohost a přímočarost, jak se na Macinku patří. Správné příměry ke správné historii. Skutečně, násilím zabraná území nikdy nebyla stabilní a nadvláda agresora nikdy netrvala dlouho, i když se to v některých případech mohlo tak jevit či usilovně propagovat stylem „na věčné časy a nikdy jinak“. Zastavení války ze strany Ruska označil za projev síly, ne slabosti, což je další historický fakt a lze to vykládat jako pozvánka Rusku do otevřených dveří.
V neposlední řadě ministr Macinka vystoupil sebevědomě jako zástupce člena OSN a člena Rady bezpečnosti, ne jako zástupce státu, který je „…příliš malý nato, aby…“ Což dokládá i jeho závěrečný vzkaz prezidentu Putinovi.
Tak teď ještě nějak státnicky dořešit tu kohabitaci s českým prezidentem Petrem Pavlem…
