Památkovou hodnotu Nové odbavovací haly je třeba ubránit
Řeknete si možná, proč se ještě vracet k návrhu Prahy a Správy železnic zbořit brutalistní Novou odbavovací halu, když už je to vyčpělé téma, které tok času a dějin už překryl záplavou témat jiných?
Protože přesně s tímto dnes soukromí i veřejní developeři kalkulují. Stačí chvíli vydržet a vypouštět mlhu, ono se to přežene a internetový dav si najde zase jinou zábavu. Překryje to čas a mávne se nad tím rukou. Jenže pokud se jedná o stavbu, která se dělá pro obrat cestujících v řádu vysokých desítek tisíc cestujících denně, a která je navíc mimořádně cenná z hlediska architektury, nesmí se tomu podlehnout a rezignovat na požadavek, aby se v rámci veřejné dopravní infrastruktury postupovalo s ohledem na cestující a památkové hodnoty.
U toho setrvejme, protože kolem památkové ochrany Nové odbavovací haly se navršilo množství neodborných nesmyslů. Bývalý perspektivní primátor Prahy Hřib (Piráti), nyní na pozici náměstka pro dopravu, po zjištění, že je budova památkově chráněná, reagoval tak, že na památkáře podává trestní oznámení. Takto si člověk skutečně představuje vyspělou politickou kulturu.
Měl jsem čtyři roky možnost být náměstkem brněnského primátora Vokřála pro památkovou péči a na základě potřeby i nutnosti detailně řešit spoustu věcí týkajících se památkové péče, včetně velkých architektonických soutěží. Byl jsem u toho, když Brno přišlo ze dne na den o stovky památek, protože si Ministerstvo kultury vzpomnělo, že je v roce 1988 špatně zapsalo na seznam, a tedy to nikdy památky nebyly. Když si člověk projde těmito procesy, pochopí, s čím má tu čest ohledně památkového zákona.
A u pražského nádraží je situace naprosto jednoduchá. Jak plyne z podkladů k soutěži, památkáři od začátku říkali, že vše považují za památkově hodnotné, a oznámili, že zahajují proces zpamátnění. Památkáři nejsou neformální zájmová skupina, ale státní orgán, který má na starosti ochranu hodnotného kulturního dědictví. Lze s nimi samozřejmě v rámci možností diskutovat, ale tím kulatým razítkem disponují oni.
památkáři od začátku říkali, že vše považují za památkově hodnotné
Pokud na začátku soutěže uvedou výše uvedené, nelze bazírovat na tom, že to jeden z náměstků nenašel v katalogu Národního památkového ústavu. Výsledek procesu byl takový, že Ministerstvo kultury oficiálně sdělilo, že to již památka je, k čemuž dospělo výkladem zákona. Jde o jeden stavební celek s celým hlavním nádražím. Pokud víceméně paralelně dospěl Drážní úřad k závěru, že se jedná o oddělené stavební celky, je to jedno, protože v tom případě by to prohlásilo ministerstvo za památku jiným procesem.
Modernizace Grandi Stazioni
Budově uškodila bezohledná “modernizace” Grandi Stazioni. Z hlediska památkové ochrany je velká škoda hlavně zániku tradiční fronty pokladen v parteru. Ale to je jediné, co není příliš vratné. Budova je jinak velmi vzdušná a pokud je udržovaná, tak i hezká. Nemůže za to, jak beznadějný je Sherwood před ní. Ten naopak řeší vítězný návrh velmi dobře a tramvaj hned vedle nádraží je návratem k dopravně urbanistickému myšlení se zaměřením na lidi a hezké město.
Co se týče haly, je památkářsky principiální trvat na tom, že bude zachována. Pokud bychom na to rezignovali, můžeme libovolně bořit všechno. Ano, když přijde nějaká nová epocha, lze zbořit půlku města a postavit nové. V minulosti se tak často dělo. Tohle ale není ten případ.
Hala je vlastně velmi nová a moderní, zcela vyhovuje současným potřebám. A jde o vrcholné dílo jedné architektonické epochy. Už proto je povinností památkové péče ji chránit, i proti politické zvůli. To neznamená blokovat úpravy, které zlepší komfort cestujících. Rozhodně to neznamená, že by se muselo památkové chránit hnusné parkoviště na střeše haly. To je demagogické tvrzení těch, kteří památkové ochraně nerozumí. Greenwashingovým vizualizacím, že odstraněním parkoviště a vybudováním monstrózního schodiště jako mávnutím kouzelného proutku zezelená magistrála a stane se z ní v podstatě pěší zóna, se dá leda smát. Takto to vskutku nefunguje.
Hala je vlastně velmi nová a moderní
Mimo oblast památkařiny je tu směšný ještě jeden moment. Tvrzení, že pod pergolou nebude ve vedrech vedro a v zimě zima. Papír snese cokoliv, takže se mohou investoři tvářit, že jakýsi částečný stín a fólie na střešním skle vytvoří v klimaticky rozpálené budoucnosti chladný ostrov. Ale je to opět jenom greenwashing. Bude tam normální výheň, protože tam bude úplně stejně horký vzduch jako mimo pergolu. A chladné místo je to jediné, co v létě po nádraží chcete.
Stejně tak tam bude v zimě fučet studený vítr a poletovat sníh. Ano, vzadu bude skleněná přepážka, ale to je až vzadu. A ta hlava na hlavě, co je tam už teď, tam bude nadále, resp. s ohledem na zvažovaný a kýžený rozvoj veřejné dopravy to bude ještě intenzivněji využívané. Kdo chce zažít, jak to bude vypadat doopravdy, ať navštíví Utrecht. Mezi nádražní halou a novou velkou obchodní galerií je pár desítek venkovního prostoru pod pergolou. Přímo z vrchu tam neprší, jen z boku, ale fučí tam pořádně. Při špatném počasí myslíte jen na to, abyste byli pryč. Přesně takové “nádraží” chce nyní postavit Praha taky.
