Okupace ze strachu
Vysokoškolští studenti vstoupili do okupační stávky za klima. Začali s ní v pondělí a chtějí vytrvat do čtvrtka. Stávkujících není mnoho, ale obsazením univerzitních prostor si vydobyli potřebnou pozornost, a o tu jim šlo. „Přespávání je jednak nejlepší pro realizaci našeho programu, protože času na fakultách potřebujeme využít co nejvíce k našim činnostem jako jsou semináře, diskuse, workshopy a podobně. Zároveň pokud zde zůstaneme i přes noc, je to viditelnější forma protestu,“ prohlásila Alžběta Honcová, jedna z organizátorek protestu, v rozhovoru pro server iDnes.
Tedy – studentům jde hlavně o klima. Upozorňovat chtějí na prohlubující se klimatickou krizi. Symbolicky svoji akci směřují ke státnímu a studentskému svátku 17. listopadu, ale jinak není načasování stávky moc šťastné. V Egyptě probíhá celosvětový summit COP27, na kterém se nehovoří o ničem jiném a kde nejvyšší představitelé zúčastněných zemí skládají další a další „ambiciózní“ závazky. Takže publicity má nyní světové podnebí více než dosti.
Stávkující v okupovaných univerzitách pořádají semináře, workshopy a diskuse. Studenti převážně humanitních věd a umění na nich budou přednášejí klimatologii, meteorologii a fyziku? Nebo se zabývají recitací vědeckých poznatků, na které se odvolávají?
Studenti chtějí především upozornit, že česká vláda nedělá pro ochranu klimatu dost a ne dost rychle. Vydali seznam požadavků, oplývajících obratem „vláda musí…“, čímž připomínají spíše ultimáta. Požadavky klimatické spojují s požadavky sociální spravedlnosti.
Také rodiče všech mladých generací se obávají o budoucnost svých dětí
Ale ani k takovým výzvám není vhodná doba. Proklamovaná klimatická krize jde nyní ruku v ruce se skutečnou krizí energetickou a s výrazným ekonomickým propadem. V těchto dějích má ukvapená a špatně provozovaná politika ochrany klimatu na vědeckém základě nejeden svůj prstík. Energetická chudoba je rozšířeným jevem. Všeobecná inflace, zrovna u nás hodně vysoká, ochuzuje obyvatelstvo a mnohé z lidí a rodin dostává do existenčních potíží. Snahy vlád o sociální spravedlnost inflaci pohánějí a nynější studenty, případně jejich potomky, za které nyní stávkují, dostanou státní dluhy dříve či později do dalších vážných potíží. Zdali si příčiny a důsledky současného stavu studenti nastudovali? Zda se dostali také k těm vědeckým poznatkům, které před krizí varovaly, nabízely jiná řešení, nebo upozorňovaly na to, že řešení přijatá nemají ekonomický a ani valný ekologický smysl? Dostali se k varováním nevědců, tedy energetiků, techniků, tržních analytiků nebo bankéřů? Možná ne. Možná jim je stroje z Googlu ani nenabídly ve výsledcích vyhledávání. A jestli nabídly, u studentů nevzbudily snahu o kritické myšlení.
Ministr školství Vladimír Balaš stávkující podpořil. „V době, kdy je nedostatek energií z různých důvodů, tak je třeba se zabývat i tím, jak energie získat šetrnějším způsobem. V tomto případě nevím, co bych studentům na vysokých školách mohl vytknout. To, že mají zodpovědnost za svoji budoucnost, je jedině dobře,“ pravil ministr. Ale měl by se též zamyslet nad kvalitou vysokoškolského vzdělávání.
Každá mladá generace má obavy o sebe a svou budoucnost. Také rodiče všech mladých generací se obávají o budoucnost svých dětí. Tak to jde od nepaměti, to patří k řádu lidských dějin. My jsme se báli jadrné války, dnešní studenti se bojí jaderných a uhelných elektráren. My, stárnoucí, se také obáváme o klima, rovněž o politickou a ekonomickou stabilitu, o budoucnost, prosperitu a zaměstnání našich dětí. O demokracii a svobodu, ze které nám ekologistická politika už hodně ukrajuje. Ale ze strachu se budoucnost nerodí. Ani z jeho manifestačního šíření.
