Obnovitelné zdroje se sázkou na jistotu
V Číně byla zahájena výstavba elektrárenského parku s obnovitelnými zdroji (OZE), který má být největším projektem OZE v poušti. Solární elektrárny mají mít kapacitu 8 GW, větrné 4 gigawatty.
Hodna pozornosti je skutečnost, že součástí parku bude elektrárna uhelná s instalovaným výkonem 4 GW. Ta už stojí, bude se modernizovat. Jejím úkolem je vyrovnávat dodávky elektřiny ve špičkách a při slabém výkonu obnovitelných zdrojů. Celkem v poušti vznikne instalovaná kapacita 16 GW. To jsou, pro srovnání, zhruba tři čtvrtiny celkového instalovaného výkonu v ČR.
Můžeme srovnávat ještě jinak. Čínský projekt OZE bude zálohován uhelnou elektrárnou s instalovaným výkonem odpovídajícím třetině výkonu OZE. U nás jsme v roce 2020 měli zhruba 2,4 GW výkonů OZE. Podle čínského mustru by tedy měly být zálohovány fosilním zdrojem o výkonu 800 MW, což si můžeme představit jako jednu novou elektrárnu Ledvice, případně Chvaletice. Toto ale není zapotřebí, protože parních elektráren máme u nás 9,7 MW a fosilních celkem (včetně plynových) 2,25 megawattu. Nebo-li větrné a solární elektrárny se na celkovém instalovaném výkonu podílejí 12 procenty, fosilní 57 procenty.
Přesto je důležité čínskému postupu věnovat pozornost. Totiž že se k větrným a solárním zdrojům souběžně buduje stabilní zdroj jako záloha. Čína se obnovitelným zdrojům věnuje s patřičným čínským rozmachem. Přesto hlásí, že do roku 2030 budou její emise CO2 stoupat. V Evropě se razí postup opačný: souběžně s výstavbou OZE se stabilní zdroje likvidují.
Ono je také dosti obtížné si představit, kdo a jak by zálohy v ČR stavěl. Příslušná energetická firma by to musela dostat za úkol, nebo by si to u ní musel někdo objednat. Čínská společnost Three Gorges Group to patrně dostala za úkol. Je to společnost státní, zaměřená právě na OZE, původně na energii vodní. Mimochodem, postavila a provozuje největší hydroelektrárnu na světě Tři soutěsky. Od nich se odvíjí název firmy. Celý projekt OZE i uhelné elektrárny v poušti je tak v jedněch – jejích – rukách. Takto pojmout energetický projekt lze asi opravdu jen v částečně centrálně řízené, do jisté míry plánované ekonomice.
Český a vlastně celoevropský přístup jde naopak k decentralizaci (a demokratizaci) energetiky. Ani velké firmy provozující solární a větrné farmy se o zálohy starat nemusejí a nebudou. Natož komunity.
Ale ono nebude tak zle. Tuzemské velké elektrárenské podniky typu ČEZ, Sev.en nebo EPH, se obnovitelným zdrojům věnují nemálo, přičemž provozují i klasické stabilní zdroje. Totiž – zatím. Do roku 2038. Snad až.
