Nový Zéland přichystal další hřebík do rakve liberální demokracie
Na Novém Zélandu si po roce 2025 nezapálíte. Hlavně tedy ti místní. Kouření se má dostat úplně mimo zákon. Návrh by měl v pohodě projít, protože vládní labouristé mají v parlamentu většinu.
Aby bylo jasno, tento komentář nenapsal žádný kuřák. Naopak, militantní nekuřák. Zákaz kouření v hospodách přivítal, protože kuřáci vystavovali ostatní pasivnímu kouření. Argument, že člověk může jít jinam, těžko mohl obstát, jestliže nekuřáckých hospod bylo jak šafránu.
Vytáčí mě, když vidím matky s cigárem na dětských hřištích. Plně podporuji zákaz kouření v autě či domácnosti s dětmi. Klidně i u vchodů do obchodních domů a kancelářských budov. Ale to by snad měla být konečná. Proč si člověk nemůže ničit své vlastní zdraví doma, na vlastní zahradě, nebo i ve veřejném prostoru, pokud je tam sám?
Má jít o ochranu mladých lidí
Novozélandské ministerstvo zdravotnictví hovoří o ochraně mladých lidí, aby si nemohli legálně koupit tabákové výrobky. Na to ale existují jiné nástroje. Jestli zákaz prodeje tabákových výrobků mladistvým, který má na ostrovech ještě před rokem 2025 výrazně zpřísnit, nefunguje, je to otázka vymáhání.
Spíš se zdá, že chce někdo zase sbírat body za vypořádání se s nějakým negativním jevem. Jenže to nebezpečně zavádí řízením našich životů nad rámec nutného. Je nošením dříví do lesa připomínat, že stejně tak by mohly státy zakazovat konzumaci alkoholu, drog (světe div se, ale ta zpravidla trestná není), cukru, chemicky upravených potravin…
Americký spisovatel, politolog a filosof japonského původu Francis Fukuyama na začátku devadesátých let razil myšlenku, že liberální demokracie zvítězí na celém světě, protože je tím nejlepším systémem. Totalitní státy považoval za anachronismus.
No, nevypadá to. Zatímco slovo demokracie vypovídá de facto o principu voleb a delegace pravomocí, liberální pak o svobodě. Zvykli jsme si, že v západní hemisféře je dovoleno vše, co není zakázáno. Co neškodí ostatním. Proto se nesmí krást (tedy většina z nás), vraždit nebo vylévat olej do potoka. Nadto jest přikázáno platit daně, neboť z něčeho stát musí být živ. Také dodržovat dopravní předpisy, poněvadž jinak by to na silnicích byla samá katastrofa.
Chce-li někdo zasahovat do práva sám sebe poškozovat, vyráží už do jiných oblastí. Nepomáhá, ale přebírá kontrolu. To je oprávněné, když se člověk například nachází v bezvědomí. V takovém stavu totiž svoji vůli projevit nemůže. Ale jinak… Máme třeba právo zachraňovat sebevraha?
Máme právo zachraňovat sebevraha?
Ano, je tady druhý aspekt. Kuřáci zatěžují zdravotní systém. Aspoň to tvrdí výzkumy. V České republice prý na následky kouření ročně zemře (předpokládáme že alespoň zčásti za asistence zdravotního systému, který má samozřejmě své náklady) 18.000 lidí. Ovšem je ona příčinná souvislost opravdu prokázaná?
Kouření asi opravdu neprospívá. Ale třeba Ruediger Dahlke tvrdí, že úplně stejně zabíjí i mléko a mléčné výrobky. Ano, zůstává v menšině. O tom bohužel věda je. Co zjistila, co z toho je popularizováno, za co se staví většina, co se píše v médiích. Pravda ale není to, co zvítězilo. Kromě toho, víme kam vedla většina prohibicí.
Pravda není to, co zvítězilo
Čas od času se navíc postoj většiny mění. Vzpomínáte, jak lékaři nutili kardiaky, aby nejedli vejce? A jak jim vnucovali ztužené pokrmové tuky? Fuj. Už v 60. letech historik vědy Thomas Kuhn napsal: „Normální věda, činnost, kterou většina vědců nevyhnutelně tráví téměř všechen svůj čas, se vyznačuje předpokladem, že vědecké společenství ví, co je svět zač.“ A o pár řádek dál pokračoval: „Normální věda například potlačuje důležité novinky proto, že nutně podvracejí to základní, čemu je věrná.“ Zdůraznil, jak to či ono funguje vždy jen v kontextu dobového paradigmatu. A žádný výzkum nemůže objevit pravdu.
To není nic proti vědě. Nic moc lepšího pro hledání a objevování nemáme. Akorát bychom neměli zapomínat na intuici, empirii a skutečnost, že každý z nás je originál.
„Zglajchšaltování“ člověka je však jedním z mnoha symbolů doby, která se vrací k univerzální pravdě. Jen přitom nahradila náboženství vědou.
Škodí tedy konkrétnímu jedinci víc kouření, alkohol, chemie v potravinách, nedostatek pohybu, závislost na počítačových hrách, na cukru, na úspěchu, na sociálních sítích, sledování televize v hodinách denně…?
A budeme to regulovat všechno? Na úrovni zákazů a příkazů? Začíná se to dít nebezpečně často. Zrovna teď!!! Ok, je to možný přístup. Ale pak jde o změnu společenského zřízení. Která zjevně už probíhá. Co když vám zítra někdo nařídí koupit si elektromobil, přestože žádné auto nepotřebujete? Nebo si udělat osobní zelený certifikát myšlení, abyste měli přístup ke službám státu a lékařské péči? O lékařských experimentech nemluvě.
Vždyť oni vědí, co je pro nás dobré. A jestli se spletou, tak to prostě zase změní. Hlavně, že budeme mít jistotu. Vědět, co máme dělat. Jako u Orwella. Konec konců i dalších dystopických autorů.
