Neziskovky křičí. Pokud některé zavřou, odnese to dost lidí na dně
Jestli si někdo říká, že když bude nejhůř, půjde do charity, pak pozor. Nový nápad ministerstva financí může nabídku služeb sakra zúžit. (Charita je tu spíš jako vžitý výraz pro místa pomoci. Ta s velkým Ch je zřízená katolickou církví).
Sežeňte si peníze i jinde
Je to docela složité, tak se to pokusme hodně, ale fakt hodně zjednodušit. Ministr financí Zbyněk Stanjura chce, aby si neziskovky získávaly větší podíl financování jinak než od státu, ergo kladívko z evropských fondů. A to ještě podle kraje – kde je hůř, mělo by být jiné financování třeba jen na úrovni 5 %, ale v Praze má prý jít až o padesát.
Neziskovky se samozřejmě bouří, a to dokonce za souhlasného přikyvování ministerstva práce a sociálních věcí.
Jestli je ten nápad dobrý nebo ne, to je jak u mnoha jiných otázek sakra složité. Záleží především, z jaké úrovně se na problém díváme. Už pár měsíců se skloňuje, že jsme dotační ekonomika. Že si toho nikdo nevšiml dřív, toť s podivem. Druhou věcí je, že i s penzisty v této zemi bezpochyby více lidí živí stát než soukromý sektor. A pěknou řádku dalších živí právě přes dotace.
Jenže, jsou právě neziskovky tím pravým cílem pro omezení peněz, které k nim proudí? To by chtělo hodně podrobnou analýzu. Nejde totiž ani zdaleka o jednolitý sektor.
Leckdo zakládá tuto formu – nejčastěji zapsaný spolek – čistě z daňových důvodů. Není na tom nic nelegálního a většinou ani nemorálního. Třeba u vzdělávacích institucí. Takových subjektů se chystané změny zpravidla nedotknou, protože mají velkou část ne-li všechny příjmy z tržeb.
Nemocní, bezdomovci, týrané děti…
Pak je tu ale ona velká skupina, která se pohybuje v oblasti sociální. Podporuje nemocné lidi, bezdomovce, drogově závislé… Jak zaznělo v médiích, ne vždy jde o klienty u veřejnosti populární. Kromě toho, že mnozí z těchto lidí si svoji cestu zcela nevybrali, jsou tu subjekty pečující o staré lidi, o nemocné, o děti bez domova…
Jsou i takové, které dokážou za své služby získat tržby. Například poměrně známá Naděje (především obyvatelé Prahy ji asi mají spojenou s ubytovnou poblíž hlavního nádraží, ale to není ani zdaleka jediná její aktivita). Podle výroční zprávy za rok 2022 se u pražské Naděje podílely tržby na výnosech 21 procenty. Je jedno za co. Prostě by to asi ministerská pravidla uspokojilo. Dotace od státu dělají 28 % a 22 % přichází od samosprávy, zhruba stejné procento od Evropské unie. Zbytek připadá na dary a ostatní výnosy.
Jenže jsou tu i neziskovky, které něco utrží jen těžko. Pokud fungují třeba jako krizové linky. Význam Linky bezpečí pro zneužívané, týrané či stresované a traumatizované děti je skutečně mimořádný. Léta ji podporuje veřejnost, sponzoři jako ČSOB či O2 (díky), ale 66 % příjmů pochází z dotací.
Třeba u Fokusu, pomáhající lidem s psychickými problémy a duševními poruchami, jde už o 84 % dotací, přičemž klíčovou roli hraje Hlavní město Praha následované institucemi jako MPSV. U plzeňského Ledovce dokonce najdeme za rok 2019 skoro 93 % z dotací.
U plzeňského Ledovce dokonce najdeme za rok 2019 skoro 93 % z dotací
Jak vidno, dají se sehnat i jiné příjmy než od státu a EU. Ale někde to jde snáz a někde je to skoro nemožné. Jak už bylo řečeno, někde má být účast jiných zdrojů financování – a objevuje se formulace vlastních – pět procent, jinde ale až padesát. Což by asi mohlo mít pro leckoho likvidační důsledky.
Navíc za předchozí vlády už došlo k jedné zásadní změně a sice přesunutí části peněz z evropských fondů ze sociální oblasti do infrastruktury. Rozdíl činil 10 procent a šlo především o částky směřující na podporu bydlení a rekvalifikace.
někde má být účast jiných zdrojů financování 5 %, jinde ale až 50
Počet potenciálních klientů stoupá
Přitom stoupá počet lidí, které nějaké služby neziskovek potřebují. Podle analýzy Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR počet lidí starších 65 let stoupl mezi léty 2007 až 2018 o 37,9 procenta. Počet osob trpících demencí mezi lety 2005 až 2020 narostl skoro o ¾ na 183 tisíc. Když k tomu připočteme setrvalé růsty mezd, samozřejmě i v sociální sféře, nelze se divit, že potřebuje stále více peněz.
Počet osob trpících demencí mezi lety 2005 až 2020 narostl o ¾
Není pochyb o tom, že v řadě neziskovek umí ze všeho nejlépe právě shánět ty peníze. A vyplácet si z nich nemalé mzdy. Pak je tu ale velká část těch, které v podstatě přebírají služby, které by jinak musel poskytovat stát. Anebo by na ně musela společnost rezignovat. Jít tedy do této oblasti plošně může být nebezpečné.
