Nevěřte nikomu, kdo už byl u toho
Ze Zeleného údělu (Green Deal) dosud profitovali bohatí lidé na úkor chudých. „První vlna vládních dotací na solární panely, elektrická vozidla a nové topné systémy šla k bohatým, kteří si je jako první pořizovali. Veřejné peníze šly k lidem, kteří je ve skutečnosti nepotřebovali.“ Tak to vidí Franz Timmermans, bývalý komisař a místopředseda Evropské komise pro klima, hlavní architekt unijní politiky Green Deal, jak jej cituje britský deník Financial Times (FT).
Začíná být nápadné, kolik významných politiků se odvrací od Zeleného údělu, nebo alespoň požaduje jeho změny, respektive zmírnění či nápravu. Začala to na podzim koncertní mistrová Green Dealu a podruhé předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, když s povděkem přijala zprávu Maria Draghiho o ztrátě konkurenční schopnosti EU. Nedávno to byl německý kancléř Olaf Scholz, jenž vyzval Leyenovou ke snížení evropské byrokracie, k pragmatičtějšímu přístupu a větší šetrnosti ke klimatu u ocelářství. Přitom ještě zjistil, že všechny ESG reporty a podobné výmysly nesmírně zatěžují firmy.
Čeští politici vytáhli do boje proti druhé vlně emisních povolenek a za záchranu automobilového průmyslu. A to i tací klimatisté, jakým je Luděk Niedermayer, pro kterého ještě loni touto dobou byl Zelený úděl výzvou a příležitostí, za něž kandidoval do europarlamentu.
Že by se schylovalo ke Křesťanskému jaru (podle vzoru Arabské jaro)? Timmermans, nyní šéf nizozemské politické aliance Zelených s Labouristy, která při posledních tamních volbách skončila druhá za pravicovou Stranou pro svobodu Geerta Wilderse, kromě jiného listu FT řekl, že došlo k „nepokojům“, protože lidé byli požádáni, aby si koupili nové kotle a auta, protože bojují s rostoucími účty za palivo a potraviny. Podle něj procházíme průmyslovou revolucí třikrát nebo čtyřikrát rychlejší než předchozí průmyslové revoluce, a proto riskujeme větší nepokoje než v předchozích průmyslových revolucích. Toto znepokojivé tempo změn podle něj způsobilo vzestup populistických stran, které nabízely zdánlivě jednoduchá řešení. „Je to stejný problém v celém západním světě – předpoklad, že se naše děti budou mít lépe než my, je pryč. A pak začnete velmi chránit to, co máte,“ pravil Timmermans. Zvýšená nejistota podle něj prohloubila strach z migrantů. „Do toho vstupuje radikální pravice a velmi chytře využívá tento pocit osobní úzkosti k tomu, abychom řekli ‚vezmeme vás zpět do 50. let‘,“ naráží Timmermans na svého politického soupeře, jenž se před volbami v roce 2023 profiloval právě na omezení imigrace a islámu v Evropě.
Nebo se schyluje k Bruselskému jaru (podle vzoru Pražské jaro)? Tehdy v osmašedesátém se o nápravu také nejvíce zasazovali ti, kteří to předtím nejvíce pohnojili. Také oni nechtěli zrušit socialismus, jen ho napravit, dát mu lidskou tvář. Ovšem, každý historický příměr pokulhává, i tento. Reforma Green Dealu téměř jistě neskončí vojenskou intervencí. Ale následná normalizace už pravděpodobná je. Luděk Niedermayer už na síti X hlásá, že jedině ještě více obnovitelných zdrojů zajistí levnější eneregii a její dostatek.
„EU by měla následovat USA v poskytování miliard na pomoc průmyslu a spotřebitelům přizpůsobit se prostřednictvím nových společných půjček,“ uzavírá Timmermans. Tím chce říci, že jedině zadlužení (společné eurobondy) několika budoucích generací vrátí předpoklad, že se naše děti budou mít lépe než my a nepokoj zmizí.
Václav Havel v prosinci 1989 se zachoval odvážně, ale především poučeně a moudře, když nedůvěřoval komunistům, že by chtěli něco měnit. Ani těm bývalým. Proto nedovolil Alexandru Dubčekovi ohlásit protikandidaturu na prezidenta.
