Nepracujte a netopte. Tolik dobra neuneseme
Za návrhem, aby rodiče dětí do osmi let měli dovolenou navíc, je na rozdíl od jiných výmyslů z Bruselu či Štrasburku smysluplná myšlenka. Ovšem tak jako u většiny ostatních jde ve výsledku zase o nepromyšlený výstřel.
První zmatené zprávy dokonce naznačovaly, že by rodiče dětí do osmi let měly mít dva měsíce volna každý rok. Ba co víc, dva měsíce navíc ke své stávající dovolené. Podle upřesnění jde o dva měsíce, které si budou moci postupně vybrat do osmi let věku dítěte.
Zatím není jasné, kdo to bude platit, jak to bude u dětí ve výlučné péči jednoho z rodičů, ani se nikdo nezmiňuje, co u dvou a více ratolestí. Poslanec za ANO Aleš Juchelka také upozorňuje, že se novinka týká jen zaměstnanců a je třeba ji nějak dostat i k OSVČ. Vcelku rozumná poznámka. Jen bych rád pana poslance upozornil na jednu drobnost: OSVČ nemají žádnou dovolenou. Ještě jednou jako v Lidlu: OSVČ nemají žádnou dovolenou. Žádnou.
Pokud má živnostník s někým smlouvu na paušální odměnu, zpravidla nebývá problém si tak týden nebo dva za rok domluvit (pět ne, na to zapomeňte). Kdo je placený za konkrétní práci či produkt, ten prostě o „dovolené“ nedostává nic. Stejně tak v nemoci. Buďto musí makat horečka nehorečka, nebo má problém.
Řeči o tom, že si má platit nemocenskou, jsou navýsost stupidní a nehorázně tupé. Nebo si snad dovedete představit, jak daňový poradce nepodá daňové přiznání, protože je nemocný? Nebo jak advokátka prošvihne lhůtu pro odvolání jen proto, že se stará o nemocné dítě? To je její problém.
Abychom ale nebyli jen u živnostníků a na roveň postavených „svobodných“ profesí. Který manažer si skutečně za rok skutečně vybere pět nebo šest týdnů dovolené? A když už, který si dovolí odjet bez počítače a vypnout mobil? Mnohdy je dovolená jen přesunem práce do jiného prostředí. Vzpomínám si na případ klienta, kterého si po návratu z dovolené zavolal jeho ředitel. Výsledkem byl mail do celé firmy, ve kterém se musel omluvit, že odjel k moři v době, kdy měla společnost slabší obchodní výsledky.
Work life balance prostě zákonem nezařídíte
Na druhé straně je vidět čím dál víc lidí, kteří považují za svoje právo nepracovat. Pět až šest týdnů dovolené, nějaký ten sick day a osobní volno na obstarání soukromých záležitostí. Pak tu máme ještě skutečné marodění. Ještě před covidem promarodili zaměstnanci v průměru 45 dní v roce. Samozřejmě každý průměr zvyšují případy skutečně dlouhých pracovních neschopností. I tak ale osobně znám pár lidí, kteří skutečně promarodí třeba měsíc v roce naprosto běžně.
Na home office se přece nepracuje
Občas se taky zeptám některé maminky, která pravidelně vyzvedává dítě ve škole či školce po obědě, jak to dělá. Čekal bych odpověď, že nepracuje nebo jen na půl úvazku. Standardně se dozvídám, že má odpoledne home office. Na otázku, jestli to Rozálce, Krištofovi nebo Otýlii nevadí, že doma pracuje, zpravidla inkasuji udivený pohled. Na home office se přece nic nedělá.
Svět práce začíná lidi dělit nejen podle příjmu, ale i na ty, kteří makají jak o závod a na ty, kteří jsou spíš jen zaměstnaní. Tohle žádný předpis, zákon ani nařízení nezmění. Z novinky bude těžit jen části lidí a bohužel hlavně jen část dětí. O které jde především.
lidé se dělí na na ty, co makají jak o závod, a ty, kteří jsou jen zaměstnaní
Podobně je to s další evropskou novinkou. Návrh na snížení teploty v bytech, kanceláří a na dalších místech v případě nedostatku plynu je určitě rozumnější než zavírání provozů. Samozřejmě se už na sociálních sítích objevují komentáře, že naše děti budou kvůli vládě mrznout. Asi mi něco uniklo, když si myslím, že v 18 °C ještě nikdo nezmrznul. V řadě zemí si takto lidi topí běžně a je to určitě zdravější než české zvyklosti.
Jenže… na otázku, jak se bude maximální teplota kontrolovat, zatím nikdo neodpověděl. Myšlenka, že vlastník domu musí nastavit systém tak, aby 18 či 19 stupňů představovalo maximum, je nedomyšlená. Kdyby nic jiného, záleží na venkovní teplotě, ale hlavně na poloze bytu. Pokud má někdo rohový pokoj, prostě musí topit víc. Bude-li mít nastaveno na 18°C, soused s menší plochou venkovních stěn, bude mít doma tepleji a naopak.
Stejně tak má vliv větrání… a řada dalších faktorů. Nejlepší by bylo dát lidem důvěru, že se budou chovat zodpovědně. Osobně by se mi to líbilo. Ale zase… způsob rozúčtování tepla v bytových domech funguje tak, že ten, kdo si přivře topení, bude doplácet na toho, kdo ho pustí naplno. Nemluvě o tom, že v bytě nemůžete ovlivnit, nakolik je váš zdroj fosilní.
kdo si přivře topení, doplatí na toho, kdo ho pustí naplno
Zkrátka a dobře, plošná opatření pro naše dobro jsou vždy tak trochu jen pro někoho. Takže by se to s nimi nemělo přehánět. Protože ve finále mnohdy jen zvětšují nerovnosti a zpravidla působí i demotivačně. Work life balance prostě zákonem nezařídíte.
