Německem otřásá vzestup AfD. Klid a nohy v teple se prostě nekonají
Jak když nás za totáče chtěli přesvědčit o zkaženosti kapitalismu. Jedna zpráva o demonstracích a rabování stíhá druhou. A teď růst AfD.
Jsou toho plná média ve velké části západní Evropy. V Severním Porýní-Vestfálsku získala AfD v komunálních volbách 15 %. Nezdá se to moc, ale jde o trojnásobek proti posledním tamním volbám. A co víc, své pozice naopak zcela ztrácejí sociální demokraté. Což se možná bude týkat více míst a obvodů.
Definovat, proč je AfD pro ostatní strany tak nepřijatelná, přitom není snadné. Často je označována za krajní pravici, podobně jako francouzské Národní sdružení. To se ale od německé strany distancovalo, podobně jako česká SPD. Důvodem (nebo záminkou) bylo zlehčování zločinů SS za druhé světové války a podezření z úplatků z Ruska nebo špionáže pro Čínu.
Jenže zůstalo jen u podezření. Prostě to tak bývá, že odpor se někdy skládá z bezpočtu maličkostí, které se pak sečtou. RN ve Francii také už není tak nepřijatelná jako za dob svého zakladatele, který označil plynové komory za technický detail druhé světové války. Řada jeho jiných myšlenek se ale posouvá směrem do mainstreamu.
Standardem se ale stává i nejistota, zprávy o násilí, strach. Z možné eskalace války, z nedostatku energie, z dalších ekonomických potíží, z nástupu stran usilujících o demontáž demokracie či omezení svobody a někde i z násilí na ulicích.
Tady na stránkách Světa hospodářství s tím otravujeme už poněkolikáté. Ale když ono se zdá, že to leckde pořád ještě vidí jinak. Mohou mít pravdu, ale těžko při nejmenším nepřipustit, že svět se změnil. Krize, kterou prožíváme, je jiná než ta hypoteční nebo třeba asijská chřipka či bankrot Enronu, ev. splasknutí bubliny zvané .com.
Tehdy vždy začal problém v jednom sektoru. Z něj se rozšířil, protože znamenal řadu finančních problémů pro firmy i jedince, ale také ránu oblasti, zvané důvěra. Ta byla nakonec horší než ona krize finanční, protože tu centrální banky prostě hasily vypouštěním levných peněz. Jestli to bylo moudré rozhodnutí z dlouhodobého hlediska, je na diskusi, ale svět jako celek ty krize docela slušně přestál.
Dnes se velká část Evropy potýká nejen s problémem konkurenceschopnosti ve smyslu ceny, kvality a dejme tomu spolehlivosti. Ale ve smyslu samotného produktu. Jsou tu firmy, před kterými zaslouží smeknout. Namátkou SAP, Siemens, Ericsson, Nokia… i přes současné potíže Novo Nordisk nebo Novartis (bavíme se o prosperitě). I v Česku je řada firem například v oblasti IT, které dávno přerostly tuto zemi. Ale pořád platí, že na HDP Evropy má velký podíl potravinářství (ohrožené chystanou dohodou Mercosur), chřadnoucí automobilový průmysl, ale třeba i v agónii se potácející ocelářství.
Vysoké ceny energií totiž představují hlavně pro tradiční obory mnohem větší problém než vysoká cena peněz. Hlavně, není vidět řešení. Do toho se změnila zcela bezpečnostní situace. Drony za hranicemi Polska samozřejmě neznamenají, že zítra Rusko zaútočí na další stát, a to na západ od hranic bývalého SSSR. Ale ukazuje, že žádná vůle k ukončení konfliktu asi neexistuje a spíš nás čekají další a další testy naší odolnosti.
V Evropě sílí upínání se některých lidí k radikálním řešením v podobě – zabavíme, znárodníme, zdaníme a přerozdělíme. Francii to zcela ochromilo. Lidé vyšli do ulic i s trochou toho rabování a protesty v Londýně proti imigraci taky nevypadaly jako kdyby při nich šlo jen o detail.
Samotná mocenská role Evropy je nejen pod USA, kde byla dlouhodobě. Ale i pod Čínou, Indií, Pákistánem… Přičemž nový americký prezident jí to dává jasně najevo. V USA se vraždí veřejně činné osoby a… Nějak se ten Fukuyamův konec dějin ztrácí v mlze. Zatím to není kouř z bojišť, ale nemusí to být daleko.