Německá přenosová síť plánuje diskriminovat i podle polohy na mapě
V Německu se zřejmě prodraží otevřít nový závod v nejprůmyslovějších regionech. Může se totiž stát, že si přenosová síť za připojení řekne násobně víc než jinde.
Německo drtí vysoké ceny energie. Řada velkých firem už kvůli tomu ohlásila odchod ze země. Buďto třeba do Polska nebo rovnou mimo Evropu. Nejde o žádné druhořadé firmičky, patří mezi ně například Miele, Stihl, Landliebe, ze zahraničních Ford. Volkswagen zase plánuje snižování mezd a propouštění. V krizi je ocelářský průmysl. Většina z těchto společností bojuje buďto s nedostatečnou poptávkou, anebo s byrokracií, a právě cenami energie.
Agentura spravující německou přenosovou soustavu před pár týdny přilila oleje do ohně nápadem, že by napříště v poplatcích za služby sítě už nezvýhodňovala ty, kteří odebírají stabilně, ale naopak ty, jejichž spotřeba se mění podle produkce elektřiny. Návrh vyvolal bouřlivou odezvu, samozřejmě negativní. Protože by to fakticky znamenalo, že firmy budou řídit svoji výrobu podle počasí. Dokonce i ministr všeho možného, nejzelenější ze zelených Robert Habeck hned prohlásil, že to není jeho nápad a že se o něm ještě bude diskutovat.
Teď tedy přichází agentura s novým nápadem. Když se někdo nově připojí k síti, zaplatí jednorázový poplatek. Jde o jakousi kompenzaci za to, že rozšiřování oné sítě a zbudování přípojného bodu stojí peníze. Nově by se měl tento poplatek odstupňovat podle toho, jak zatížená je soustava v místě připojení. A to dokonce do pěti úrovní. Nejde přitom o žádné drobné, v nejvyšší úrovni by se cena za připojení 600 megawatt mohla vyšplhat na 60 milionů eur.
Jak poznamenává Handelsblatt, vydělali by na tom ti, kteří jsou v místech, kde nejvíce fouká. Protože tam bude produkce v dobách větrných nejvyšší a oni nezatíží síť, přes kterou poteče elektřina jen relativně krátce. Pokud připojí elektrolyzér na výrobu zeleného vodíku, přispějí ještě k balancování a progresivisté je budou milovat.
vydělali by v místech, kde nejvíce fouká
Jenže nejprůmyslovější části Německa nejsou u Baltu. Samozřejmě už dávno neplatí, že německý průmysl je jen v Porýní a Porůří jako za dob kouřících komínů. Ale pořád je tam jeho koncentrace silná. Od pobřeží je to do takového Essenu po silnici nejblíže přes 400 kilometrů. Přičemž vedení také nejde zrovna vzdušnou čarou.
Pokud bychom se pohybovali čistě na tržním principu, má to jasnou logiku a není co řešit. Užíváš víc, zaplať víc. Jenže od toho máme v Evropě velký státní paternalismus, že se tu řeší takzvané externality. Tedy to, co trh vyřešit nemůže. V době, kdy chce Evropská unie řídit skoro všechno včetně našeho světonázoru, najednou někdo přijde s tím, že do tak klíčové věci, jako je energetická soustava, zničehožnic zahrne tržní princip. Okay, ale pak by asi měl ten průmysl mít léta na to, aby se připravil. On tedy v Německu zase na druhou stranu není jediný majitel a správce přenosové soustavy. Je jich víc, takže musí trochu dbát na to, aby tou regulací nebyl jeden penalizován víc než jiný.
Tohle ale asi problém neřeší. Jeho podstatou je spíš fakt, že se kvůli energetické transformaci má najednou geograficky přesunout centra produkce a že celá síť potřebuje i kvůli očekávaným rázům v době nadprodukce posílit (a možná i kvůli dovozům v době nedostatku, protože Německo je dnes již největším evropským importérem elektřiny). A za to nemohou firmy. Ani ty přenosové, ani průmyslové, zemědělské ani jiné.
Cynicky by se dalo říct, že jde stejně o planou diskusi, protože v Německu se teď nikdo nový připojovat nebude. Tam je spíš otázkou, kdo přežije. Ale principiálně je to další šutr do už tak rozbouřené energetické hladiny. Který nakonec může klidně skončit tím, že to stát bude dotovat. Ale to si musíme počkat, až jako dopadnou únorové volby.
