Napětí roste. Ve Švédsku už možná ovlivnilo volby

Je to možná až příliš velká zkratka. Od válek a mezinárodního napětí až k úspěchu tzv. krajní pravice ve švédských volbách. Nicméně je fakt, že napětí ve světě roste. S ním i útoky mezi obyvateli, naštvanost lidí a popularita krajních řešení.

Foto: Usman Yousaf na Unsplash

Už to není o Rusku a Ukrajině. K dění kolem Tchaj-wanu se připojily útoky v Náhorním Karabachu, dokonce se dostalo na válečnou rétoriku mezi Řeckem a Tureckem. Zároveň se množí i počty útoků civilistů na civilisty, hromadné vraždy, které jsme si zvykli nazývat masakry. Na Slovensku podle průzkumu většina lidí podporuje Rusko (kdo ví, jak by to dopadlo u nás) a ve Švédsku po letech klidu najednou ve volbách uspěla strana označovaná za krajní pravici. Chce zastavit vstup země do NATO, vymezuje se vůči imigraci…

Zamyslíme-li se nad spojitostmi hlouběji, tak to vypadá jako náhoda. I když vidíme až překvapivě často zprávy o střelbě na školách, ulicích či útocích nožem… pachatelé tvoří zanedbatelné procento obyvatel. Statisticky bezvýznamný vzorek. Přesto i tady je vidět nějaký nárůst frustrace, vzteku… těžko říct. A má to vliv i na volby.

Bezpečný svět je pryč

Proč se bezpečný svět změnil? Kde to všechno začalo? To je asi na knihu od politologa nebo bezpečnostního experta. Shrňme si ale aspoň pár faktů a postřehů.

Za prvé pořád platí to, na co třeba Zbigniew Brzezinsky upozorňoval už v 90. letech. A sice, že rozpadem sovětského bloku začalo atrofovat i spojenectví mezi USA a západní Evropou. Dokonce ještě loni Emanuel Macron veřejně pochyboval o dalším smyslu NATO.

Možná i trošku zmizela americká pozice velmoci. Německo a Francie si osobují právo stát v čele velkého celku. Ale hlavně vyrostla Čína a USA začaly dávat najevo, že nehodlají financovat světový mír (a to ani ve svůj prospěch).

Do toho ještě Donald Trump odstoupil od řady dohod z Ruskem, i když na druhou stranu mohl být pro Putina nevyzpytatelný. A tím nebezpečný.

Je tu ale také věc, o které se tolik nemluví. S opadnutím vojenských rizik a růstem vyspělého světa, jako by odpadla řada starostí. A s výjimkou krátké imigrační krize se Evropa de facto orientovala jen na ekologii, gender a ekonomiku. Přičemž je otázkou, nakolik i za řadou ekologických opatření stojí byznys.

Jako by nastoupila nějaká inovovaná podoba korporativismu. Obří společnosti už nemají vliv na vlády a zákonodárce ze zákonů, ale prostě svoji ekonomickou silou. Pokud pak takové společnosti mají v sobě ruský nebo čínský kapitál, můžeme se bavit, nakolik nám tyto země začaly prorůstat do politických rozhodnutí. Kráčeje přitom na scénu nepozorovaně, zadními dveřmi a pod maskou.

Trump koneckonců kdysi prohlásil, že Německo je vlastněné Ruskem. Přičemž možná nemyslel jen závislost na ruském plynu.

Korporátní priority hodily cokoliv mimo zisk a vliv na vedlejší kolej

Zároveň se do širokých vrstev vyšších středních tříd a bohatších lidí rozšířilo korporátní uvažování, také korporátní jazyk. Úspěch, výkonnost, měřitelné efekty, styl… a hlavně kompatibilita s dominantní kulturou. Jak je nebezpečné se odlišovat, dokonale ukázalo období covidu. Nejen, že politici a jejich tzv. odborníci (často bez patřičného vzdělání) útočili na každého oponenta jako na zločince. Ale rozšířilo se to i mezi široké vrstvy. Úspěšní dělají, co se má, a nepochybují o tom.

Covidová opatření potom zdevastovala ekonomiku i morálku. Korporátní priority zase hodily cokoliv mimo zisk a vliv na vedlejší kolej. Čímž se globálně vytvořil ideální prostor pro agresivitu těch, kteří možná včera považovali západ za příliš silný.

Když jsme tu k Novému roku psali o růstu geopolitických rizik, ani nás nenapdalo, jak daleko do zajde.

Napětí ve světě má tentokrát i masivní ekonomické dopady. Protože mu hlavně Evropa svými experimenty pro ně připravila živnou půdu. A tak se zjevně přenáší i do vztahů mezi lidmi. Narůstá nepřátelství a bohužel i u těch, kteří nakonec sáhnou třeba po zbrani. K moci se dostávají mnozí, kteří prostě jen křičí. Často ani neupozorňují na skutečná selhání politiků, protože je to moc složité.

Návrat do klidu se konat nebude. Protože návraty nefungují. Musíme někam jinam, někam dopředu. Cesta ven z této šlamastiky bude prostě těžká. A co hůř, leckomu vyhovuje. Včetně nejedné korporace.