Mléko v plastu je nejlepší. Ve skle možná taky, nebo v papíru
Vědci objevili naprosto šokující pravdu: mléko v plastu je ekologičtější než v kartónu či skle. No, ale to není žádná novinka. Ono jde totiž vždy o to, jak se na věc podíváme. A plast má skutečně poměrně nízkou uhlíkovou stopu.
Nerozebírejme věci do detailu. O to teď nejde. Spíš o to, proč může plast, nad kterým se celý svět pohoršuje, vypadat najednou ekologicky? Odpověď je strašně jednoduchá a spíš než vědec by vám ji nabídl odborník na manipulace (myšleno s fakty, nikoliv zbožím ve skladu).
Vždy totiž záleží, z jakého úhlu pohledu se na co díváte a který parametr si vyberete do svého zkoumání. Dnes se svět hodně točí kolem emisí CO2 a tzv. uhlíkové stopy. Právě ta je u plastů poměrně nízká, srovnáme-li to například s klasickými skleněnými láhvemi. Protože výroba skla je náročná na energii.
I recyklovatelný plast může skončit v oceánu
Je tu ovšem otázka, co se s kterým výrobkem děje po primárním použití. Plast může být recyklovatelný a nerecyklovatelný. Ovšem také může být recyklovatelný, a přesto vyhozený do oceánu.
Různé odhady říkají, že ročně skončí v oceánech okolo osmi milionů tun plastu. Část z něj je vytříděná, ovšem poté jej vykupující firmy prodají dál, další firma zase dál… a nakonec velká část skončí na skládce či ji náklaďák vyklopí do vody kdekoliv, třeba i ve městě.
V oceánech prý plavou plastové ostrovy o rozloze několika Českých republik, asi tak dvaceti. Není to o uhlíkové stopě, a přesto je to peklo. I v mořských rybách už dnes běžně vědci nacházejí mikroplasty. Které se pak samozřejmě dostávají při konzumaci i do našich útrob.
plastové ostrovy prý zabírají plochu 20 Českých republik
Mimochodem, studie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze zahrnula do porovnání nevratné skleněné obaly. Což je pro výsledek dost důležité. Nicméně, ani ty vratné nejsou všelékem. Pořád u nich platí vysoká spotřeba energie, i když opakovaným použití se rozloží na delší životnost výrobku. Vedle energie jsou tu i toxické kovy při výrobě. A u vratného skla potom emise při převozu, spotřeba energie a chemie při čištění a tak dále.
Zkrátka, na každou zkoumanou věc se dá dívat z mnoha úhlů pohledu. Ať již jde o sledované parametry nebo třeba část životního cyklu. Samozřejmě záleží na zadavateli té či oné studie. Který klidně může přijít i se závěry, které půjdou překvapivě proti jeho zájmům. Ale jen těm zjevným, protože někde vedle může běžet byznys, kterému to naopak vyhovuje. Vždyť těch spekulací (ne na českém Facebooku ale mezi vědci, politiky, lobbisty a podobně), že za zelenou revoluci bojují i mnohé petrochemické firmy, není málo.
Ne, že by studie, o níž je řeč, nebyla přínosná. Naopak, velmi dobře ukazuje právě to, že věci nejsou černobílé. Lze předpokládat, že je i udělaná férově, protože autoři se netají detaily a okolnostmi zpracování. Takže všechna čest.
Pokud bychom se ale místo šokujících titulků chtěli ve věci opravdu zorientovat, potřebovali bychom studii, která pokryje řadu parametrů, modelů, scénářů a alternativ. Pak nám také nabídne variantně vytvořenou informaci. Pro různé vývoje, pro různé preference a spoustu dalších možností.
Bylo by to složité čtení, zvlášť pro většinu z nás. Ale pokud budeme chtít vždy jen jednoduchou a jednoznačnou odpověď, můžeme dopadnout jako ve Stopařově průvodce galaxií. Nejvýkonnější počítač historie „Hlubina vědomí“ poskytl myším jako „jako odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec“ číslo 42. Bez dalšího vysvětlení.
