Milé kočičky, milí pejskové… učením vás obtěžovat nebudeme

Foto: note thanun na Unsplash

Děti se vrací do školy. V USA či Velké Británii přitom stačí málo, aby se vyhnuly učení. Jen musí začít mňoukat, štěkat nebo řehtat.

Ještě před nějakými šedesáti lety byla trestná homosexualita. Pak se začala léčit jako nemoc. U nás pomocí negativních asociací spojených s homosexuálními zážitky. „Pacient“ se kupříkladu díval na obrázky s danou tématiku a inkasoval elektrošoky. Zbytečně, k ničemu to nevedlo.

Je fajn, že lidé si konečně mohou svoji osobnost určovat sami dle svého přesvědčení. Problém nastává například tehdy, když to naráží na biologickou podstatu. Biologičtí muži prostě jen tak neotěhotní.

V roce 2018 vyšla krásná knížka o šumavských samotářích s titulem „Raději zešílet v divočině.“ Četl jsem si v ní v době nejrazantnějších restrikcí, které nás prý měly ochránit před covidem. Samotáři byli neskutečně svobodní. Ale taky v souvislosti s tím de facto nic nečekali od společnosti.

Kdo se rozhodne vyčlenit z mainstreamu, má na to právo, ale musí také nést důsledky. A alespoň některá pravidla respektovat. Ještě v polovině minulého století psychologové „léčili“ lidi hlavně tak, aby je vrátili ke „správnému životu“. Pak konečně přišla humanitní psychologie. Mnoho lidí se ale osvobodilo natolik, až se zloději, vrazi a násilníci před soudem hájili, že jen uposlechli svůj vnitřní hlas. A odvolávali se na Carla Rogerse, že je to tak správně.

Dnes prý učitelky ve Velké Británii a USA nechávají děti při hodinách mňoukat, štěkat, řehtat, bučet… Pokud se prý dítě cítí jako kravička, pejsek, kočička nebo koník, nelze tuto jeho identitu znásilňovat. A pokud se cítí jako měsíc, nelze ho nutit, aby mluvil..

Učitelky ve Velké Británii a USA nechávají děti při hodinách mňoukat, štěkat, řehtat, bučet…

Jenže děti na rozdíl od dospělých za své chování a jednání nesou odpovědnost jen omezeně. Nechat je takto, nepochybně v mnoha případech cíleně, bojkotovat výuku, je stejné přereagování do opačného extrému, jako když násilníci říkali: „Já jsem predátor, a za to mě nemůžete trestat…“

Ano, pokud má dítě skutečné problémy se svojí identitou, je namístě ho respektovat a poskytnout mu péči. Takovou, která pokud možno dovolí, aby se i tak dokázalo vzdělat, a hlavně, aby dokázalo fungovat ve společnosti. Ale že by těch měsíců, pejsků a kočiček bylo najednou tolik, tomu se mi nějak nechce věřit.

pokud má dítě skutečné problémy se svojí identitou, je namístě ho respektovat

Do našich škol tahle móda ještě nedorazila. My Češi, Moravané a Slezané se rádi kritizujeme. I za úroveň našeho školství. Ano, v lecčems potřebuje opustit model Rakousko-Uherského biflování. Dětem by strašně pomohly základy etiky, svobodného myšlení, základy práva, financí i psychologie a spousta dalšího.

Ale znám pár lidí (osobně), kteří se rozhodli vrátit z vyspělých zemí, jako z Kanady či Nového Zélandu, aby jejich děti chodily do českých základních škol. Protože jsou lepší. A ještě se v nich nepálí knihy a nemňouká. Tak hezký školní rok bez přehnané inkluze.

znám pár lidí, kteří se rozhodli vrátit z vyspělých zemí, aby jejich děti chodili do lepších škol