Méně více byrokracie ke státnímu svátku
„Europoslanci dnes /13. listopadu/ odsouhlasili snížení byrokracie a zmírnění zátěže pro firmy v souvislosti s podáváním zpráv o udržitelnosti,“ napsala ČTK. Můžeme to brát jako takový malý dárek k výročí Sametové revoluce.
Zítra si ti, co jim tehdy ještě nebylo ani třicet, připomenou 36. 17. listopad. Je to zvláštní generace. Utvářel ji dohnívající socialismus, ale ještě se v nich našel dostatek tvárnosti („chuť učit se novým věcem“, jak požadují dnešní zaměstnavatelé), aby si užila i následující léta devadesátá, a podle svého. Mnozí z nich si dnes či zítra povzdychnou: za tohle jsme klíči nezvonili.
Budou mít pravdu. Ne ve všem, ale v mnohém. Neboť, řečeno s klasikem, tato země nevzkvétá. Přibývá chudých lidí. Sociální výdaje rostou, mezi potřebnými se ocitají i poctivě pracující lidé, kteří si nevydělají ani na střechu nad hlavou. Téměř čtvrtina zaměstnanců nemá žádné disponibilní rezervy pro případ výpadku příjmů, dalších 17 % by z dostupných úspor zvládlo pokrýt pouze jediný měsíc. Část lidí s nižšími příjmy je nucena svůj výdělek kompenzovat dodatečnými zdroji příjmů mimo hlavní zaměstnání. Přibližně jedna čtvrtina zaměstnanců si přivydělává, aby pokryla své životní náklady, a zhruba 17 až 18 % má dokonce druhý úvazek nebo další práci. Tento trend úzce souvisí s reálným poklesem příjmů, ukázal průzkum společnosti Alma Career.
Rostou životní náklady, nejvíce na bydlení a potraviny. Ale také na energii v důsledku nově zaváděných daní. Průmysl, hlavní podnikatelská základna národního hospodářství, tak tak přešlapuje na místě, důvěra podnikatelů v ekonomický vývoj klesá.
Vlastní iniciativa je čím dál složitější. Přibývá zákonů a vyhlášek. Evropské firmy, včetně českých, se bouří proti regulacím Evropské unie, včetně rostoucí byrokratické zátěže. Malé firmy v Česku se potýkají s množstvím překážek, které brání jejich dalšímu rozvoji a berou jim motivaci v podnikání pokračovat. I proto by téměř polovina firem do 50 zaměstnanců svým blízkým nedoporučila podnikání jako zdroj obživy. Během uplynulých tří let uvažovalo 56 procent drobných podnikatelů o ukončení podnikání. Ukázal to průzkum společností Mastercard a Strive Česko z počátku listopadu, uskutečněný v rámci akce Velký týden pro malé firmy. Tolik pro ilustraci k těm devadesátkám.
Byla to doba jistě nelehká, poznamenaná zásadními omyly, včetně ideologických, které splácíme dodnes. „Některé skvrny nelze odstranit bez porušení podstaty látky,“ řekl by Bohumil Hrabal. Ale naše vlády v těch letech měly cíl a úkol převrátit celou společnost naruby a vystavět národní hospodářství na základech zcela odlišných, než byla perestrojka. Vlády a parlamenty rozhodovaly. Vládly. Ty následující, řekněme po roce 2010, už ani nepředstíraly snahu vládnout. Byl zapikolován nefunkční stát, neschopný posoudit, potrestat, rozhodnout, nařídit, postavit, zařídit. Převzal na sebe mnoho dalších úkolů, jako jsou podpora obnovitelných zdrojů, distribuce dotací z Evropské unie, investiční pobídky do regionů ohrožených útlumem těžby a průmyslu. Tak tak ale stíhá původní, definiční úkoly státu, jako jsou vnitřní a nyní zejména vnější bezpečnost ovládaného území a jeho občanů.
Vzdělání degraduje, doprava vázne, zadlužení státu pravidelně překračuje rekordy. Letos dosáhne 3613,6 mld. Kč, to je 331 500 Kč na každého obyvatele. Vlády prošustrovaly miliardy příležitostí. Například z evropských fondů. „Evropské dotace jsou v ČR rozptýleny do mnoha oblastí, podpora je často investována do desetitisíců malých a z pohledu národního hospodářství zbytných projektů, které nepřinášejí potřebnou přidanou hodnotu, nemají potenciál směrovat českou ekonomiku k trvalému a udržitelnému ekonomickému růstu ani ke zvýšení konkurenceschopnosti,“ píše Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ve své zprávě ze 13. října tohoto roku. „To nasvědčuje chybnému dlouhodobému směrování podpory z rozpočtu EU a obecně řízení hospodářské politiky. Neinvestovalo se do nových a progresivních oblastí a oborů, které by nám umožnily přesun k moderní inovační ekonomice s vysokým a udržitelným tempem růstu.“ Velmi trefně NKÚ připomněl, že dluh EU z tržních výpůjček se ke konci roku 2023 výrazně zvýšil a přesáhl 458 mld. EUR. Toto zvýšení dluhu jde na vrub především výpůjček pro nástroj NextGenerationEU (cca 60 %), které se mohou do roku 2026 více než zdvojnásobit. Splátka jistiny a úroků dluhu v rámci NextGenerationEU může být pro nastávající víceletý finanční rámec na úrovni 25 až 30 mld. EUR ročně. To je téměř 20 % současného rozpočtu EU. Splácení těchto půjček přitom skončí až v roce 2058. Takže my už ne, ale snad naše děti…?
Bývalý prezident Václav Klaus bývá obviňován, že dnes patří ke kritikům EU, ale sám podepsal naše členství, jež vypuklo 1. ledna 2004. Hájí se tím, že tehdy to byla jiná Evropská unie. Skutečně, tehdy ještě nebyla Ursula von der Leyenová, Franz Timmermans, nepolapitelná recidivistka Greta Thumbergová a Green Deal. Tehdy se schylovalo k Lisabonské smlouvě, která deklarovala cíl učinit EU demokratičtější, transparentnější a efektivnější a její ekonomiku pokrokovou a nejsilnější na planetě. Vstoupila v platnost 1. prosince 2009. Nezdařilo se, navzdory dešťům dalších programů, vizí a iniciativ, kterými Brusel a Štrasburk pravidelně skrápějí své členské státy.
Čteme si nyní, jak se Evropská unie, tuzemské vlády a mladí, nadějní redaktoři, ochotní učit se novým věcem, uchylují k orwellovské novomluvě (newspeak), kterou máme my, staré neschopné struktury, načtenou (pod peřinou) a zažitou. Dozvídáme se, že ceny emisních povolenek pro domácnosti ETS2 byly zastropovány. Nebyly, jen jejich růst byl zplynulený. Dekarbonizační cíl EU byl odložen. Nebyl, 90 % v roce 2040 stále platí.
„Méně byrokracie pro firmy. Europoslanci schválili úlevy v podávání zpráv o udržitelnosti“, hlásá titulek na Euracitv.cz. Fakticky Směrnice Evropské unie o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (CSDDD) byla přijata loni a vyžaduje, aby společnosti identifikovaly a řešily nepříznivé dopady své činnosti na lidská práva a životní prostředí v Unii i mimo ni v rámci svých dodavatelských řetězců. Jestliže se tak nestane, hrozí jim pokuty až do výše 5 % celosvětového obratu.
Hlásané „méně byrokracie“ spočívá v tom, že touto povinností budou zatíženy pouze společnosti s alespoň 5000 zaměstnanci a s čistým obratem 1,5 miliardy eur (přes 36,6 miliardy Kč), a odstranila se rovněž nutnost, aby stanovily své plány na plnění závazků změnit změnu klimatu. „Místo systematického vyžadování informací od svých menších obchodních partnerů by se měly spoléhat na již dostupné informace a od svých menších obchodních partnerů by mohly vyžadovat dodatečné informace pouze v krajním případě,“ napsal Evropský parlament ve svém prohlášení. Překlad Světa hospodářství: bude méně více byrokracie. Výklad: Ještě předloni žádná taková povinnost neexistovala, dnes je její zmírnění prezentováno jako snížení byrokracie. Ale je možné, že jde o ústupek Kataru, který pohrozil, že v případě přijetí směrnice přestane do EU dodávat svůj plyn, který EU prosadila jako dočasně ekologický a po útlumu těžby a využívání energetických surovin na vlastním území se stala na jeho dodávkách závislá.
Jsou zde ještě směrnice o kyberbezpečnosti, rovnosti v odměňování a výkazy o odlesňování. I v posledně jmenované agendě „došlo ke snížení byrokracie“. Připomíná to obhajobu vraha: Poškozenou jsem nebodnul čtyřikrát nožem, ale jen jednou, vidlemi.
V programovém prohlášení neexistující české vlády se slibuje mnohé změnit. Mnohé k dobrému. Slíbené zkrocení deficitů státního rozpočtu fakticky nepřipadá v úvahu, zkrocení byrokracie… no, dejme tomu, možná, snad v relacích newspeaku.
Tím se nechce říkat, že „dříve bylo lépe“. Ne, nebylo, a tím byl smysl Sametové revoluce naplněn. Jen se obávám, že nebude lépe napříště.
Stárneme Maestro/ale neklesáme na mysli/Víte co, zahrejte mi znova/všechny ty půvabné, krásné, koketní nesmysly /…/ Ach Maestro, já nevěděl, že umíráte…/vždyť jste mi slíbil/dokončit/Nedokončenou. (Vladimír Merta)